Recenze - Americký dokument o čínském konceptuálním umělci, aktivistovi a disidentu Aj Wej-wejovi slibuje být jednou z událostí nadcházejícího festivalu Jeden svět 2013. Film Alison Klaymanové Aj Wej-wej: Never Sorry (Aj Wej-wej: Bez omluvy) mapuje poslední období umělcovy tvorby, ale i anabáze s policejní represí a cenzurou čínských úřadů.
Dnešní Čína je rozporuplnou mocností, spojující socialistický režim, cenzuru s nemilosrdným kapitalismem a brutální přestavbu země, jež se děje na úkor hlídaného obyvatelstva v tempu skoro desetiprocentního ekonomického růstu. Pomalu se stává obávanou světovou dominantní mocností, byť vzbuzuje řadu obav a pochybností, co z tohoto řízeného experimentu jen vzejde.
Je možné spojit ekonomický boom s komunismem a rozmáhající se korupcí? Může materialismus této obří továrny (a čím dále více i investora) Západu, smogem zamořených měst a okopírované kultury přinést rozvoj či uvolnění tamní společnosti? Nerozbíhá se nová studená válka vedená tentokrát mezi Západem a Čínou, v níž se soupeří o africké nerostné bohatství, arabskou ropu? O investice do nadnárodních technologických společností, v nichž Číně nyní brání Obamova administrativa, a o co největší snižování nákladů (a platů) v průmyslu?
V jedné chvíli filmu říká nejznámější současný čínský umělec, že tento hybridní a mocný režim už nelze v dnešním světě pouze jednoduše odsoudit. Musíte jej přimět, aby sám sebe odhalil a demonstroval vlastní způsob fungování, byť svými penězi korumpuje celý svět. A o to se Wej-wej v rámci svého konceptuálního umění, nacházejícího se na hraně sociálního aktivismu, snaží.
Čínský umělec není v pravém smyslu sociolog ani politik, ale vyznavač - jak sám říká - západního individualismu proti slepé poslušnosti. "Když jednou člověk pozná svobodu, odmítá se jí vzdát," říká Wej-wej, který žil v 80. a 90. letech v USA. Načež Alison Klaymanová zaznamenává tento unikátní dialog kdysi prominentního tvůrce, který se po olympiádě 2008 ocitl v konfliktu s mocí.
Ve filmu posloucháme oslavné poznámky nejrůznějších kurátorů a historiků umění. Ovšem sledujeme i to, jak se před branou jeho ateliéru objeví policejní kamery, jak se vrší Wej-wejův blog. Jak v Číně oslavují stranou pozornosti oficiálních médií Nobelovu cenu za mír pro disidenta Liou Siao-poa odsouzeného na jedenáct let do vězení. Nebo dává nekonečné rozhovory, kdy odpovídá na pologramotné otázky západních novinářů.
Wej-wejovým nástrojem je však především digitální technologie, kamera a umění sociálního happeningu šířeného po síti, jehož se sám stává ústřední postavou. Je otloukaným panákem i bojovníkem za lidská práva, zatímco cynické úřady zavírají webové stránky, posílají noční přepadové komando nebo buldozery na zboření ateliéru. Tak se mezi nimi odvíjí v jistém smyslu napínavá šachová partie bez pravidel, v níž akce vyvolává reakci i "výměny figurek" bez jakýchkoliv kompromisů.
Divákům se předvedou slavné Wej-wejovy výtvory, například fotografie se vztyčeným prostředníčkem a náměstím Nebeského klidu v pozadí. Přehraje se nám happeningové video Fuck You Motherland či část recitace jmen dětských obětí ze zemětřesení v Sičuanu, při němž zahynulo více jak pět tisíc dětí ve špatně postavených budovách státních škol.
Mně se nejvíce líbila rekonstrukce happeningu rozbití urny z dynastie Han, která obsahuje tři fotografie. Na jedné drží Wej-wej starou vázu, která na druhém snímku padá vzduchem mistrovi z náruče. Na poslední fotce už leží u jeho nohou pouhé střepy. Tento sugestivní obraz vyvolávající bolest nad zánikem starodávné Číny zároveň odráží moderní dějiny rozporuplné a nepochopitelné říše budující na základech vlastního ničení nové impérium.
Nelze však říct, že by film Klaymanové pokládal nějaké velké uměnovědné či zobecňující otázky nad vztahem Východu či Západu. Mnohem spíše se zaměřuje na Wej-wejův portrét tamního totalitního režimu, založeného na materialismu, násilném kolektivismu či primitivním sentimentu.
Po pravdě řečeno, sami autoři se do značné míry ani nedovedou vymanit z obdivu ke statečné i rozložité postavě čínského buřiče. Ale napínavé a strhující zůstává hlavně to, jak snímek rozvíjí především napínavou kroniku Wej-wejova zápasu. Můžete nabýt dojmu, jako bychom se ocitli málem uprostřed přímého přenosu či televizní gangsterky.
Samotný Wej-wej je ve filmu rovněž brutálně zbit policisty, cestuje do zahraničí za prestižními výstavami, aniž bychom si byli jisti, jak se bude moct vrátit domů. Před našima očima se odvíjí všední i absurdní peripetie režimní šikany, která se projevuje neustálým dohledem, psychickým či fyzickým nátlakem, vynucovanou poslušností. Ale co je na ní nejhorší, člověk si nemůže být ničím jist. Čínský režim "je naprosto nepředvídatelný", mění nálady jako den a noc.
Asi nejlepší zůstává ve filmu Aj Wej-wej: Bez omluvy večerní scéna před restaurací, kde na zahrádce u jednoho dlouhého stolu sedí Wej-wej se známými a přáteli ve stylu výjevu z Poslední večeře. Nad nimi stojí uniformovaní policisté, kteří se rozpačitě domáhají toho, aby bylo nepovolené shromáždění ukončeno. Ale Wej-wej se odmítá v této hře nervů a pokerových tváří zvednout od stolu, dokud nedojí vepřový nášup.
Obě skupiny, policejní aparát i disidenti u večeře, se navzájem filmují kamerou, jako by šlo o bitvu či psychologickou válku. Obraz má obrovskou moc, dodává Wej-wej, když odhaluje pozadí svého aktivismu. Ze situace, kdy dokáže strhnout obávanému policistovi z obličeje tmavé brýle, se stává symbolický vizuální akt, který podněcuje fantazii čínského opozičního hnutí.
Svět vás obdivuje, že se nebojíte, padne ve filmu poznámka. Ale Wej-wej odpovídá: "To není pravda, naopak se hodně bojím. Dobře vím, čeho je tento režim schopen. Ale právě proto dělám to, co dělám."
Je to umělec rozvíjející své umění, ale to čínským úřadům nikdy nedošlo, směje se vzápětí hořce jeho kolega. Film zachycuje i relativně nedávné události, kdy byl Aj Wej-wej nakonec zadržen a vězněn na 80 dnů, obviněn z milionových daňových úniků a posléze propuštěn na kauci s podmínkou zákazu rozhovorů zahraničním médiím.
Film trochu nechává na nás, abychom si interpretovali, jak vnímat příběh možná nakonec účelově umlčeného a zastrašeného umělce, který se však nenechal zlomit a donutit k "omluvě" moci. Naopak se mu přese všechno podařilo iniciovat kulturní opoziční hnutí v Číně, o čemž svědčí společné obědy jeho obdivovatelů za vězněného autora, pořádané ve zničeném ateliéru za Wej-wejovy nepřítomnosti.
Dost možná můžeme chápat i mlčenlivý návrat pohublého, umlčeného muže z vězení jako další obraz tragického happeningu vystavujícího na odiv mechanismus čínského režimu. Abychom nahlédli, co se skrývá pod miliardovými ekonomickými plány a oficiální propagandou dobarvující čínské reálie speciálními digitálními efekty a falešnými úsměvy.
Jeden svět 2013 film promítá:
05.03., 20:00 Světozor - malý sál
11.03., 19:30 Lucerna
12.03., 18:00 Atlas - malý sál
