"Když jdu večer spát, přemýšlím, co není, co se nepovedlo a co se musí zařídit. A nad tím přemýšlím, i když se ráno vzbudím. Prostě pořád něco," popisuje Dan Přibáň přípravy na další cestu. "Náš mechanik Vašek má už na naší základně své obytné auto a v podstatě tam bydlí, aby nemusel jezdit do Prahy," říká Přibáň v telefonním rozhovoru právě během cesty na tajnou základnu, kde auta dávají dohromady.
I když mají vozidla už skoro smontovaná, stále řeší nečekané problémy. "Když jsme utahovali jeden šroub, tak prasknul blok motoru. Takže teď řešíme, jak díru zadělat. Je to trochu problém, protože materiál motoru je poměrně dost kosmický," naráží Přibáň na nesnáze, které jsou spojené s tím, že si pro další cestu zvolili auta značky Luaz 967, navržená v 70. letech v ukrajinském městě Lusk, na které není kvůli válce jednoduché sehnat náhradní díly.
Další nesnází jsou plachty na auta, které je mají ochránit před deštěm a mrazem. Ten je bude čekat na konci přibližně čtyřměsíční cesty v Mongolsku. "V březnu jsme měli hotovou konstrukci na plachty a domluveného člověka, který nám je ušije. Říkal nám, jak na nich pracuje, načež nám na konci června řekl, že to vlastně nestíhá, načež se ukázalo, že neudělal nic. A takových věcí je strašně moc. Vždycky přemýšlím, co jsme udělali špatně. Jestli jsme se málo připomínali, málo to kontrolovali, ale pak zjistíme, že jsme vlastně nic nezanedbali. Snad jedině, že jsme dotyčným měli stát za zády," směje se Přibáň.
Chtěli jsme novou výzvu
V pátek končí také jejich kampaň na Startovači, kde prozatím k pondělnímu ránu vybrali téměř 1 milion 260 tisíc korun z původně požadované částky 500 tisíc korun. Zatím o více než milion méně, než vybrali na poslední cestu v roce 2018. "Bylo nám jasné, že to za současných společenských a ekonomických podmínek nepofrčí stejně jako před pandemií a válkou. Je logické, že když všichni šetří, tak budou šetřit i tady. Ale jsme rádi za každou korunu navíc, protože příprava aut je nákladná," říká Přibáň.
"Kdybychom k tomu ale přistupovali tak, že jestli to nebude super zisková pohoda a velkolepost, tak to nebudeme dělat, tak bychom nikdy nevyjeli na naši první cestu. S trabanty bychom ušetřili statisíce, my jsme ale chtěli novou výzvu a nevycouváme jen proto, že je to náročné," vysvětluje. "Étos toho, co vás těší, nemůžete svázat s vidinou, jestli to bude jednoduché a ziskové. Je to dobré uvažování, když chcete prostě jen vydělávat peníze, ale ne v případě, že chcete dělat něco, z čeho máte radost."
Průjezd Turkmenistánem vyjde na 120 tisíc
Plán jejich cesty se několikrát změnil a konečný itinerář počítá s návštěvou Turecka, Iránu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Kazachstánu. Ruská federace bude předposlední destinací a stane se jen nutnou tranzitní zemí do Mongolska. Jen průjezd Turkmenistánem je vyjde na 120 tisíc.
"Stejně jako byla minule drahá Čína, teď je to kvůli totalitnímu režimu Turkmenistán. Do takových zemí vás nepustí, aniž byste měli někoho, kdo bude dávat pozor na to, co děláte. V Číně jsme měli celou dobu průvodce, v Libyi průvodce a policajta," vysvětluje Přibáň s tím, že Turkmenistán je považovaný za druhý nejpřísnější totalitní stát na světě po Severní Koreji.
Jedeme na polární výpravu
Nejvíc se těší na Mongolsko. Právě tam je zastihne zima, kdy v listopadu a prosinci klesají teploty až k minus 20 stupňům. "Na prvních cestách jsme razili filozofii, že stan kazí charakter. Plácli jsme si karimatku na zem a lehli jsme si na ni. Teď jedeme v podstatě na polární výpravu, kterou jsme konzultovali i s polárníkem Petrem Horkým," říká cestovatel a bývalý novinář.
"Řešíme, co si vlastně zabalit, co mít pod sebou, jak se oblíknout do spacáku, jaký mít stan," popisuje Přibáň, který musel do auta sehnat také topení. "Ukázalo se, že většina přídavných topení je na naftu, topení na benzin jsou tím pádem strašně drahá. Takže máme dvě topení dohromady za 40 tisíc," směje se.
V zimě vidí ale také filmový potenciál. "Na jednu stranu je zima obrovský problém, ale na druhou má obrovskou vizuální a symbolickou hodnotu. Je to něco úplně jiného a z pohledu dramaturga nebo producenta by mi to přišlo vážně zajímavé," míní.
Zima je nový nůž na krku
Odklad cesty, která měla začít původně v polovině června, je problematický právě kvůli zmíněným mrazům. "Vždycky jsme se zdrželi. Ať už o pár dní přímo na startu, kdy se nám auto porouchalo, nebo měsíc, když se zdržela loď a my pak nemohli dostat auta z přístavu. Nikdy jsme ale nejeli do takové zimy. To je nový nůž na krku," říká Přibáň.
Zároveň dodává, že výzvy, kterou představují nová auta i chladné počasí, nelituje, i když se někdy trochu proklíná. "I horolezec, který někde mrzne během cesty na vrchol, si říká, proč se na to raději nevykašlal. Ale když na vrchol vyleze, tak si řekne: Ještě že jsem se na to nevykašlal," vysvětluje Přibáň a vrací se k okamžiku, kdy se výpravě na cestě po Africe podruhé zadřel motor: "Měli jsme toho už plné zuby a já jsem tehdy prohlásil: O tom to je, že to není jednoduché, ale vždycky když se to rozbije, tak by si člověk přál, aby to jednoduché bylo."
