Z reproduktorů ve Švejdíkově ateliéru na pražské Letné právě zní skladba, kterou při tvorbě komiksu nahrál. Posluchač se okamžitě ocitá ve východoněmeckých lesích, kde se Mašínové skrývali před 20 tisíci policistů, kteří je v místních bažinách neúspěšně naháněli. "Když pracuji na komiksu, spolehlivě vím, že než ho dokončím, tak se rozvedu, někdo mi umře nebo natočím desku," svěřuje se výtvarník a hudebník v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Jan Novák, který napsal scénář k vašemu novému komiksu, v rozhovoru pro DVTV zmiňoval, že veřejné mínění o bratrech Mašínech dost poznamenala komunistická propaganda. Jak jste se na jejich příběh díval vy, než jste se pustil do práce na grafickém románu?
Poprvé jsem na jejich příběh narazil v seriálu 30 případů majora Zemana, jehož tvůrci se Mašíny v jednom díle inspirovali. Při sledování té epizody člověk jenom žasl, co všechno dokážou autoři lidem nalhat. Už tehdy jsem to vnímal jako propagandu, a když jsem se teď na to pro studijní účely po letech díval znova, potvrdil jsem si, že to je čistý blábol. Pořádně jsem se ale o Mašíny začal zajímat, až když o nich Honza Novák vydal svůj román a kolem jejich případu se rozběhla velká společenská diskuse. Do té doby jsem se jim docela vyhýbal, protože mi jsou vojenská témata obvykle cizí. Podle Novákovy předlohy jsem ale dělal už komiks o Emilu Zátopkovi. Když mi pak navrhl spojit síly i u Mašínů, pustil jsem se do toho, protože jsem pochopil, že to je snad největší český příběh 20. století, ať už se na činy bratří Mašínů díváte pozitivně, nebo negativně.
Novákův román svou délkou překračuje 600 stran. Jak se vám takový kolos textu povedlo zredukovat na 250 stran komiksu?
Původní verze scénáře měla už jenom 400 stran, ale i tak jsem ji musel dost zkracovat, aby vyhovovala komiksovému stylu vyprávění. Výhoda komiksu ovšem je, že si u něj čtenáři dokážou spoustu věcí domyslet. S Mašíny jsem celkově strávil asi dva roky. První rok jsem si dělal rešerši faktů a připravoval jsem si storyboard. Když skicuju, tak se tolik nezabývám konkrétními lokalitami nebo oblečením a řeším především příběh. Až když jsem ve druhém roce začal kreslit naostro, začaly mě zajímat věci typu, jak vypadal německý voják v roce 1952 nebo co v té době mohla mít na sobě německá paní domácí. Dohledávání kostýmů a lokací bývá složité, protože nejsem filmový režisér, a tak na tuhle práci zůstávám sám.
Dařilo se vám v těch uplynulých dvou letech vůbec někdy odpoutat myšlenky od látky, které jste se věnoval, nebo jste zůstával s Mašíny v lesích východního Německa i ve chvílích, kdy jste si chtěl od práce odpočinout?
Když se teď v posledních měsících blížil deadline, dělal jsem na tom po nocích i o nedělích. Tím pádem mě naštvalo, že mi teď nějací internetoví diskutéři nadávali do nemakačenka. Léto jsem sice strávil na chalupě s rodinou, ale zavřel jsem se na půdě a nemohl jsem jezdit s dcerou na kole. To pak bolí, protože člověk ví, že ten čas s dětmi už se nevrátí. Pamatuju si, že při práci na Aloisi Nebelovi mi tenkrát běhaly černobílé mžitky před očima, i když jsem se pokoušel usnout. Proto jsem se musel naučit odpočívat, a to tak, že tvořím zase něco jiného. Když už jsem nemohl kreslit, vzal jsem si večer do ruky kytaru a skládal. Vznikly tak písničky, které sice nejsou přímo o Mašínech, ale mohly by fungovat jako takový volný soundtrack, protože do nich moje nevědomí otisklo pocity z komiksu.
Jaromír Švejdík (55)
- Výtvarník a hudebník, který působí také pod pseudonymem Jaromír 99.
- Ve spolupráci se spisovatelem Janem Novákem vydal komiksy Zatím dobrý o útěku bratří Mašínů z Československa a Zátopek o osudu vytrvalostního běžce Emila Zátopka.
- Nakreslil také komiks Alois Nebel podle scénáře spisovatele Jaroslava Rudiše, který se v roce 2011 dočkal animovaného filmového zpracování v režii Tomáše Luňáka.
- Ilustroval i grafickou verzi Kafkova románu Zámek a s Rudišem působí v kapele Kafka Band, která zhudebňuje Kafkovy texty.
- Jako hudebník od konce 80. let zpívá a píše texty v kapele Priessnitz. Po boku Jana P. Muchowa nebo Dušana Neuwertha pak vystupuje s kapelou Umakart.
Kým jsou pro vás bratři Mašínové teď, kdy už komiksová verze románu Zatím dobrý leží na regálech knihkupectví?
Přišlo mi, že starší Radek byl víc voják a mladšího Pepu zase víc zajímala zábava a holky. Jejich příběh se z mého pohledu dělí na dvě poloviny. Ta první je vlastně dost civilní a vypráví o docela obyčejných mladých klucích, kteří řeší starosti s holkami, mají rádi jazz a motorky, věnují se záškodnické činnosti a unikají Státní bezpečnosti. Ve chvíli, kdy Mašínové překročí hranice, už ovšem nastupuje adrenalin, takže jsem se na čtenáře to napětí při útěku snažil přenést i formou kresby, která je pak mnohem expresivnější.
Při cestě do západního Berlína si totiž Mašínové museli připadat jako štvaná zvěř, protože čelili 20 tisícům vojáků, kteří po nich stříleli jako šílení. Vyrůstal jsem v Jeseníku, kde v mém dětství sídlila ruská posádka, která pořádala hony na dezertéry. Když mi bylo deset, hrál jsem si s kamarády na schovávanou v seníku a vojáci tam často hledali dezertéry. Taky na nás jednou přišli se štěkajícími psy a z pocitu, který jsem tehdy prožíval, jsem v komiksu vycházel.
S rolí vojáka jste se ale, jak jsem pochopil, nikdy moc neztotožňoval. Jak se vám dařilo proniknout do toho, jak Mašínové uvažovali, když se rozhodli se zbraněmi v rukou probojovat na Západ?
Mašínové vyrůstali v době, kdy v Československu nastoupil režim, který jim sebral svobodu. Totalitní systém navíc pošlapal jméno jejich táty, který byl za protektorátu hrdinou protiněmeckého odboje. Když jsem si jejich záškodnickou skupinu představoval, vytanuly mi junácké časopisy a Foglarovy Rychlé šípy, kterými jsem se pak ve vizuálním stylu komiksu inspiroval. Junáci taky bojovali proti fašistům a stejně tvrdě je pak potlačovali komunisti, takže jsem si řekl, proč ne?
Kluci z Rychlých šípů by se třeba zachovali podobně, protože to přece byli správňáci, kteří zápasili proti zlu. S komunisty přišel politický režim, který kradl, zabíjel, obehnal lidi ostnatým drátem a nepouštěl je ven. Jestli tohle není zlo, tak už nevím. Sám jsem v tom systému vyrůstal, takže vím, že mnoha obyvatelům vyhovoval, ale Rychlým šípům by se nejspíš moc nelíbil.
Přijde vám tedy způsob, jakým se Mašínové rvali za vlastní svobodu, legitimní?
Netroufám si dnes posuzovat, jestli Mašínové byli hrdinové, nebo ne. Jejich jednání totiž vycházelo z dobového kontextu 50. let. Sám jsem antikomunista, ale taky jsem mánička s kořeny v undergroundu, takže jsem spolu s dalšími proti komunismu bojoval úplně jinými zbraněmi než bratři Mašínové. Pro mě jsou tak hrdinové spíš Havel, Magor Jirous nebo Gándhí. Kdybyste mi ale položil otázku, jestli fandím komunistům, nebo Mašínům, neváhal bych říct, že fandím Mašínům.
Když pomineme skutečnost, že Mašínové při své záškodnické činnosti a cestě na Západ zabili několik policistů, jejich činy měly fatální důsledky pro členy jejich rodiny, kteří zůstali v Československu. Matka jim zemřela po dlouhém věznění a strýce komunisté popravili. Nejednali podle vás bratři v tomto ohledu nezodpovědně?
Podobně ale uvažoval už jejich táta, který působil v odboji za ještě horšího režimu, a jeho žena mu přesto řekla, ať jde do toho navzdory všem možným konsekvencím. Skupina Tří králů, ke které generál Josef Mašín patřil, taky dávala v sázku životy svých blízkých a Mašínovi synové pak tenhle přístup přejali. Do boje proti komunismu se pustili tak ostře, jak bych to já nikdy nedovedl, ale jejich postoji rozumím. I kdybych se se zlem rozhodl nebojovat, nikdy bych s ním nemohl spolupracovat.
Pokud připustíme, že Mašínové bojovali proti zlu, čím si vysvětlujete kontroverzi, která kolem nich v české společnosti dodnes panuje?
S režimem, proti kterému bojovali, byla spousta obyvatel smířená, takže když se mu někdo postavil, brali to tihle lidé jako porušování zákona. Chodili na šest ráno do fabriky a byli spokojení, že měli své jistoty. Druhá část Čechoslováků včetně mě naopak v komunismu viděla zločinný systém, který nám bral lidská práva a který nás věznil.
Za činnost českých odbojářů, kteří za protektorátu bojovali proti Němcům, zaplatili mnozí civilisté životem, ale jejich hrdinství dnes tolik lidí nezpochybňuje. Pohlíží Češi na třetí odboj jinou optikou?
Část z nich se na komunistický režim dívá jinak než na systém, který tu vládl za nacistického Německa, protože ten komunistický byl náš. Odbojáři za protektorátu taky způsobili smrt mnoha českých policistů, ale třetí odboj zabíjel výhradně české policisty. Někteří Češi jsou tak možná přesvědčení, že zabíjet cizí je v pořádku, ale zabíjet naše, přestože jsou také zlí, je špatné. Válku ale přece vyhlásili sami komunisti, když mluvili o třídním boji. Na každou akci vzápětí následuje reakce, a když někoho zaženete do kouta, je jasné, že se vám dřív nebo později postaví.
Už v dětství jsem si říkal, jak po mně někdo může chtít třídní nenávist? I když je někdo bohatý, neznamená to přece, že ho musím nenávidět. Vždycky jsem nad touhle propagandou pochyboval, přestože můj táta se stal komunistou, jak říkával, kvůli rodině, aby jeho děti mohly jít na školu. Mě ale odmala hodně vychovávala moje věřící babička, která si jako katolička o komunismu myslela svoje.
Našel jste při tvorbě komiksu v příběhu Mašínů nějakou temnou stránku?
Vůbec se nedokážu ztotožnit s jejich strýcem Ctiborem, který po válce u nás v Jeseníku šéfoval internačním táborům, vyháněl sudetské Němce a dělal při tom pěkné prasárny. Když jsem se o něm chtěl bavit s Honzou Novákem, nechtěl o tom radši mluvit. Pro mě by byl přitom strýc Mašínů výborný námět na další komiks. Za druhé světové války byl zavřený v Německu, protože tam v rámci odboje něco vyhodil do luftu. Proto se Němcům po téhle zkušenosti mstil, ale vesměs na nevinných civilních obětech z řad sudetských Němců. Ve vesnicích na Jesenicku po válce žily převážně ženy a starci a některé z nich nechal strýc Mašínů zastřelit. Kamarád ze Sudet mi říkal, že když jeho prarodiče na Ctibora narazili, tak se křižovali, protože pro ně byl ztělesněný ďábel.
Tématu poválečného odsunu sudetských Němců jste se věnoval už v komiksu Alois Nebel. Pro mnoho Čechů je přitom podobně kontroverzní jako příběh bratří Mašínů.
Pro Čechy je tohle téma pověstným kostlivcem ve skříni, kterého se stále nedovedou zbavit. Sudetská otázka se pravidelně vytahuje při volbách, naposledy při těch prezidentských. Někteří lidi pak volili tak, jak volili, protože se najednou vyděsili, že Sudeťáci budou chtít vrátit svůj majetek. Myslím, že už bychom si tuhle skříň našich dějin měli pro jednou vyčistit a Alois Nebel k tomu podle mě hlavně díky své filmové adaptaci trochu přispěl.
Doufám, že komiks Zatím dobrý teď podobně pomůže uklidit tu kostru komunismu. Je úplně jedno, co si budou čtenáři myslet o Mašínech, ale aspoň tam uvidí zřetelně nasvícený bývalý režim a uvědomí si, jak málo v minulých dobách stačilo, aby nastoupila totalita. Věřím, že když byl člověk trochu normální, tak se mu to totalitní lajnování lidí do jedné masy líbit nemohlo. Na druhou stranu chápu, že když se při pádu totality strhly ostnaté dráty, lidé uviděli džungli, ve které se pochopitelně najednou objevili i tygři, s nimiž se museli poprat. To mnohým z nich nevyhovuje, a tak rádi vzpomínají na svou klec.
Narážíte tím na aktuální politickou situaci v Česku?
Andrej Babiš teď je ten typ politika, který lidem říká, že se o ně stát znovu postará, že budou dostávat vyšší důchody a budou jezdit zadarmo vlakem. U jeho voličů můžeme pozorovat touhu po velkém vůdci, který za ně všechno zařídí a oni si budou v klidu žít a pracovat. Já tyhle typy politiků nemám rád, ale to bude tím, že jsem individualista, který obecně nesnáší davové chování.
Podívejte se také na rozhovor se spisovatelem Janem Novákem, podle jehož předlohy komiks Zatím dobrý vznikl:
