reklama
 
 

Jak jsem rozřezal mikrovlnku bruskou. Kvůli recyklaci

28. 6. 2010 11:00
Za čtvrt hodiny jsem získal 8 kilogramů železa, 2 kila skla a 2 kila plastů!

Praha - Proud jisker létá na všechny strany a štípe do odhalených předloktí.

Elektrická bruska se ale spolehlivě zakusuje do hlaviček šroubků a za chvilku je plát plechu na boku vyřazené mikrovlnné trouby uvolněný.

Ještě pár minut a mikrovlnka se rozdělí na železo, plasty nebo elektronické součástky. A materiál se bude moci znovu použít na výrobu jiných užitečných věcí.

Podobný proces čeká i pračky, počítače, friťáky nebo vysavače. Jsem v areálu Pražských služeb, kde jsou dílny na recyklaci elektrospotřebičů. Na vlastní kůži, respektive na vlastní ruce jsem si vyzkoušel, jaké to je demontovat mikrovlnnou troubu, aby se její součásti mohly znovu využít.

Bezdomovec to má raz dva

"Průměrný bezdomovec to má rozmontované za chvilinku. Opravdu, viděl jsem," říká mi Rudolf Sekanina, vedoucí střediska Recyklace elektroniky Pražských služeb. Pro bezdomovce je v mikrovlnce atraktivní především železo a měď. Po zastávce ve sběrných surovinách se dají kovy přetavit třeba v krabicové víno.

To si už natahuju rukavice a chystám se k prvnímu, asi nejsnadnějšímu úkonu - odstřižení kabelu, kterým se mikrovlnka připojuje do zásuvky. Cvak, a už odnáším černou hadičku s dráty do kontejneru s kabely.

Limit 15 minut. Zvládnu to?

Teď přichází na řadu samotná plechová bedýnka. "Rozmontování trvá tak deset, patnáct minut," říká dělník Josef Hampejs, který má v dílně pověst jednoho z nejšikovnějších pracovníků. Před chvíli jsem mu koukal pod prsty, když rozdělával - jako návod - jinou mikrovlnku.

Elektrická vrtačka rychle vytahuje jeden šroubek za druhým. Jen se občas musí hodně přitlačit, když se šroub nechce pustit.

Samozřejmě mi hlavou prolétne myšlenka, abych se moc neztrapnil a nezápasil s mikrovlnkou třeba tři čtvrtě hodiny. A vzpomenu si na svá gymnaziální léta v Karlových Varech, kdy jsem v 80. letech byl na brigádě v tamním podniku Elektrosvit.

U pásu se tam montovala svítidla. Jako nováček jsem vyfasoval snad nejhorší místo u dlouhého hadu a polotovary ke mně putovaly od brigádníka přede mnou v pekelné rychlosti. Když byla přestávka na svačinu, všichni odpočívali a kousali do chleba s paštikou, jen já jsem dodělával to, co jsem před tím nestihnul a několik svítidel si musel odložit vedle.

Recyklací mikrovlnky se...

  • ... využije 8 kg železa (více než polovinu hmotnosti běžné mikrovlnky představuje železo. Jeho recyklací bude moci vzniknout 9 m železných trubek či 2 metry čtvereční plechové střešní krytiny)
  • ... opět použije 2,2 kg skla (sklo tvoří více než 15 procent hmotnosti mikrovlnné trouby. Toto množství postačí na výrobu 7 velkých skleniček nebo 11 lahví na víno. Jeho opětovné využití navíc ušetří hodně energie)
  • ... znovu do oběhu dostane 1,7 kg plastů (každá mikrovlnka je přibližně z desetiny tvořena plasty. Pokud ji nevyhodíme na skládku, umožníme tím výrobu více než 15 misek na potraviny nebo 1150 plastových pytlíků)
  • ... ušetří 52 kWh elektřiny
  • ... spotřebuje o 5 litrů méně vody
  • ... zabrání tvorbě 13,5 kg oxidu uhličitého

Čtěte dále:

 

Bruska překoná nejtěžší překážku

Nejtěžší část demolice trouby přichází ve chvíli, kdy narazím na dva bezpečnostní šrouby. Aby se k mikrovlnnému zářiči jen tak někdo nedostal, je ukryt za plechem se speciálními šrouby, na něž nezabírá žádný vrták.

Na řadu musí nastoupit zmiňovaná bruska, která snadno překoná i tuto překážku.

Pak už jde demontáž raz dva. Ještě odmontovat pár šroubků, odstřihnout několik kabelů, nevelkou silou oddělit jednotlivé části kovového obalu a už mám přístroj rozdělený na plech, elektroniku a další součástky. Zvládnul jsem dokonce v limitu, patnáct minut jsem nepřekročil.

"Říkal jsem, že je to jednoduché," usmívá se můj pracovní rádce Josef Hampejs. Dodává, že rád rozmontovává počítače, ty jsou ještě jednodušší.

Když Rambo demoluje pračku

Recyklace ovšem není jen "jemná" práce, jako když se rozdělává mikrovlnná trouba. Třeba na pračku je potřeba použít hodně hrubé síly, jak to ve vedlejší dílně předvádí dvoumetrový chlap přezdívaný Rambo.

Mezi jeho pracovní nástroje patří i hodně velké kladivo a ještě větší a těžší palice, s níž se s mohutnými nápřahy pouští do vyřazené pračky. Trvá mu to snad pět minut a pračka je dokonale "rozmontovaná".

"Když jsme před lety začínali, dělali jsme tak tři tuny elektrozařízení měsíčně. Teď je to tak sto padesát tun a okolo Vánoc dokonce dvě stě," říká vedoucí recyklačního střediska Rudolf Sekanina.

Nejlukrativnější jsou vysloužilé počítače

Ostatně dvůr před recyklačními dílnami je slušně zaplněn ledničkami, počítačovými tiskárnami a dalšími vysloužilými elektrospotřebiči. Až je dělníci rozmontují, plech, plasty či elektroniku Pražské služby prodají specializovaným firmám, které materiál dále využijí.

Podle Sekaniny jsou díky drahým kovům nejlukrativnější staré počítače.

"Když jsme začínali, nevydělali jsme si ani na slanou vodu, pak se to dostalo do ekonomické rovnováhy. Ale žádné horentní zisky z toho tedy rozhodně nejsou," říká Sekanina.

Na provoz dílny v areálu Pražských služeb ještě přispívá společnost Ekowin, která v zemi organizuje sběr a recyklaci vybraných elektrospotřebičů. Pochvaluje si, jak kvalitně dělníci v dílně vysloužilé přístroje demontují.

"Jsme opravdu spokojení, tato dílna je pro nás jistota," řekla mi Tereza Ulverová, provozní ředitelka Elektrowinu.

autor: Pavel Baroch | 28. 6. 2010 11:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama