Jsme ve třetině našich výprav po českých hospodách. Hospody, které jsme pro vás prohlédli, zaznamenali a vyzkoušeli, byly krásně rozdílné. U Kopů v Nezamyslicích to byla typická vesnická hospůdka se skvělým domácím jídlem a sousedskou atmosférou.
Masné krámy jsou zase chrámem piva, kde se spolu místní i turisté naučili žít a jsou si navzájem prospěšní.
Schweizerhaus je velkohospoda pro tisíce lidí, kde si ale každý najde soukromí. Jednotlivé části hospody jsou odděleny živými ploty a funguje to skvěle. Takže záleží na vás, jaký typ podniku vám vyhovuje. Všechny však mají stejné zásady.
Co hospody spojuje?
Ve všech hospodách mají skvělé pivo a jídlo, které dostanete téměř bez čekání. Obsluha si vás váží, komunikuje s vámi a své práci rozumí. Všude mají dobrého hospodského, který podniku "dává ksicht", vždy je to respektovaná persóna, která udává směr a drží tradici. A především mají ve všech hospodách stůl pro štamgasty, kde si váží svých nejvěrnějších návštěvníků.
Stálý a pravidelný host - prostě štamgast. Tohle německé slovo se u nás ujalo dávno a české se nenašlo, protože ho nebylo třeba hledat. Štamgasti, tedy ti, kteří mají v hospodě svůj nedotknutelný stůl, kde si vždy sednou. Je to vzkaz hostinských, že si stálých hostů váží a chtějí, aby se cítili příjemně.
Speciál: Hospody se nevzdáme
Mapujeme osobité restaurace, hospody, kluby a putyky po celém Česku.
Nechte se inspirovat nevšedními příběhy a nahlédněte do zákulisí míst, kde se točí skvělé pivo a vládne jedinečná atmosféra.
Připravili jsme pro vás sérii reportáží a video dokumentů, kterými vás provede moderátor a režisér Zdeněk Suchý.
U Kopů je to stůl hned vedle vchodu, naproti pípě. Chlapi přehlédnou celou hospodu a ze svého růžku glosují, co se děje. Nebo si nahlas zazpívají či potichu zahrají karty. V Masných krámech pro štamgasty každý rok dělají akce, aby jim poděkovali za to, že tam jsou a drží tradici. Ve Schweizerhausu tomu není jinak - i tam jsou stoly vyhrazeny.
V hospodách se mluví, ne čučí do monitoru
A ještě jedna věc. V hospodě se mluví a lidé mají čas. Není to běh, při kterém na někoho známého zamáváte, palcem a malíčkem na dálku naznačíte, že zavoláte a nikdy se k tomu pro zdánlivý nedostatek času nedostanete. Hospoda je včelín, třídírna názorů, drbárna, kde se můžete v klidu zastavit a uvolnit.
Pan Kolarik ve své hospodě ve vídeňském Pratru dokonce nechce wi-fi, aby se u nich nesedělo nad laptopy, ale aby se lidé bavili. Ano, je to trošku diktát, ale stejně je plno a úmysl je to v podstatě dobrý. Protože hospoda, kde místo debat a rozjařeného hlaholu zní tlumené údery do klávesnic, je trochu divná.
Na jedné věci jsme se shodli, když tak šmejdíme hospodami. Kdyby naše výpravy a reportáže z nich způsobily, že si pár lidí řekne: "Sakra, já už dlouho neposeděl s kámošema" nebo "proč si neudělám čas na Frantu a Pepu, už jsme se hrozně dlouho neviděli“, zvedne telefon a svolá posezení a setkání, tak to má cenu.
Hospody jsou k takovým setkáním ideálním místem.
Tento článek je součástí speciálního projektu Hospody se nevzdáme, který je sponzorovaný společností Budějovický Budvar. Ten můžete sledovat na stránce projektu nebo na sociálních Instagram a Facebook.
