(2. díl seriálu) - Seriál Fotky roku 2023 představuje nejlepší snímky fotografů, s jejichž prací se čtenáři mohou setkat na Aktuálně.cz, v Hospodářských novinách, v týdeníku Ekonom a dalších titulech vydavatelství Economia. Dnes o své práci hovoří Michal Novotný, fotograf oceněný na World Press Photo 2006.
Afrika, dvory králů a dávné rituály
V Africe jsem byl mnohokrát, ale obvykle v zemích postižených nekonečnými válkami nebo hladomory, jako je Kongo, Libérie, Sierra Leone, Súdán nebo Somálsko. Když ale bojujete každý den o přežití, zbývá jen málo sil, chuti i prostředků udržovat dávné tradice a rituály.
Vloni na podzim jsem se vypravil do západoafrického Beninu fotografovat tradiční náboženství a objevil pro sebe magickou Afriku jak z dávných cestopisů. U kmene Jorubů u nigerijských hranic jsem fotil slavnosti s maškarami Egungun. Děsivé masky oblékají členové tajných společností a představují duchy předků. Jorubové je berou nesmírně vážně a věří, že jejich dotek dokáže způsobit smrt.
Fotografoval jsem i bezpočet krvavých rituálů vúdú, při kterých se obětují býci, kozy, drůbež, ale i psi a kočky. V Beninu je vúdú (vodun) vedle křesťanství a islámu uznáváno jako oficiální náboženství. Pobýval jsem na dvorech několika králů a během hostin i u pouličních stánků jsem si zamiloval pestrou beninskou kuchyni.
Velikonoční masky ďáblů a smrti v sicilském Prizzi
Před Velikonocemi jsem se v Livornu nalodil se svým obytným autem na trajekt Zeus Palace, který s námi za necelý den doplul do Palerma. Svatý týden jsem už fotografoval ve španělské Zamoře, na Sardínii nebo u lužických Srbů a na Sicílii jsem se vydal již potřetí.
Ve vnitrozemí hornatého ostrova se zachovaly jinde nevídané rituály. V Aidone chodí úzkými uličkami obří loutky svatých, v San Fratellu dovádějí pestrobarevné masky židů radující se ze smrti Ježíše na kříži, v Caccamu jezdí chlapec na oslíku oblečený jako kněz a město Prizzi ovládnou na jeden den masky ďáblů a smrti.
Měl jsem velkolepý intinerář, který se rozpadl, když jsem při hledání místa na spaní najel na pařez skrytý v trávě a poškodil podvozek. Během minulé cesty jsem zjistil, že během Velikonoc nikdo nepracuje a nemá smysl shánět pomoc v autoservisu. Provizorně jsem bydlíka opravil a raději nikam nepřejížděl.
Celý svatý týden jsem proto fotografoval jen procesí kajícníků v horském městečku Enna. Přesto se mi podařilo udělat jednu nebo dvě fotografie, které jednou zahrnu do připravované knihy o náboženských rituálech, a domů jsem se vracel pomalu a opatrně, ale celkem spokojený.
Koňští handlíři v Kyrgyzstánu a Svátek oběti v Uzbekistánu
Na začátku léta jsem navštívil koňské handlíře v odlehlém jižním Kyrgyzstánu, se kterými jsem se spřátelil během dvou zimních cest, když jsem fotografoval alaman ulak - jakési ragby na koních, kterého se účastní i několik stovek jezdců a místo šišatého míče se bojuje o mrtvé tele nebo ovci.
Pohádkově mě pohostili, ale vrcholila sklizeň ovoce a všichni měli spoustu práce a málo času. Přejel jsem do sousedního Uzbekistánu a v utraortodoxním málo navštěvovaném údolí Fergana oslavil s místními muslimy svátek Kurban Hayit neboli Svátek oběti.
Modlitbami k bohu a obětováním ovcí a koz si připomínají poslušnost proroka Abraháma, který byl ochoten bohu obětovat vlastního syna. Maso z obětovaných zvířat se samozřejmě sní, a tak jsem se naučil vařit skvělou polévku šorpo a národní pokrm plov.
Potom jsem nasedl do rychlovlaku ženoucího se stepí k legendárním městům Samarkand a Buchara. Podle nedávných fotografií to vypadalo, že se jejich historická centra jen pramálo změnila od dob, kdy se kolem slavných mešit a madras proháněl na oslíku taškář Hodža Nasredin, jehož příběhy mi v dětsví četli rodiče.
Zklamání nemohlo být větší. V posledních letech se Uzbekistán pod novým vedením snaží přilákat zahraniční turisty a obě města prošla brutální rekonstrukcí a úplně ztratila atmosféru. Působí jako turistická atrakce čerstvě postavená pro pobavení turistických zájezdů podobně jako falešný Hallstatt vybudovaný v Číně.
Kvůli dobrým fotografiím není potřeba jezdit daleko
Malá vesnice Letařovice v severních Čechách mi připomněla, že kvůli dobrým fotografiím nemusím jezdit na druhý konec světa. Krojované procesí na svátek Božího těla v krásné krajině představovalo dechberoucí podívanou. Měli jsme štěstí i na dramatická bouřková mračna, ze kterých začalo pršet až v samotném závěru.
V polovině srpna jsem znovu nasedl do obytného auta a dojel do kláštera Moisei v rumunském kraji Maramureše. Odpoledne před Svátkem Nanebevzetí Panny Marie tam začínají přicházet poutníci z širokého okolí. Kněží přivádějí skupinky zpívajících slavnostně vystrojených dětí. Mnozí poutnící se modlí celou noc v zahradách kláštěra a oslavy pokračují i další den ráno. Maramureš je bezesporu nejtradičnější část Rumunska a vracím se sem rád už od devadesátých let.
Ohromující svatby v oblasti Tara Oasului
Na zpáteční cestě jsem se zastavil v regionu Tara Oasului. Většina místních obyvatel dře celý rok v zemích západní Evropy. Na konci léta si berou dovolené a vrací se domů, aby pořádali neuvěřitelně nákladné opuletní svatby. Průměrná veselka v Oasi přijde asi na padesát tisíc eur (v přepočtu zhruba 1,2 milionu korun) a je pozváno dvě stě až tři sta lidí.
Na velkou svatbu klidně přijde i více než tisíc pět set hostů a to je hodně i na rumunské poměry. Rodiny často pořádají rovnou dvě svatby - jednu v tradičních krojích a o rok později svatbu v moderním oblečení, při které mají vesničanky možnost obléct šaty podle poslední pařížské módy.
Před Vánocemi už pomalu zase balím a čeká mě sedm týdnů v Indonésii a pak se v Singapuru připojím k výpravě antropologů na řeku Sepik na ostrově Nová Guinea.
Michal Novotný (*1973)
je český fotograf, který se při svých cestách po světě zaměřuje na nejrůznější projevy náboženství a víry. Jeho kariéra odstartovala už v 18 letech, kdy odjel autostopem fotit konflikt mezi Srbskem a Chorvatskem. V roce 1995 nastoupil již jako zkušený válečný reportér do týdeníku Reflex, kde působil až do roku 1998. Následovala práce pro magazín Pátek Lidových novin, kde s krátkou přestávkou působil až do roku 2009. Nyní je na volné noze a jeho fotografie jsou publikovány v nejprestižnějších světových novinách a časopisech, jako jsou například The New York Times, GEO, Time nebo Stern. Jeho snímky získaly v roce 2006 ocenění na World Press Photo.
Web: www.michalnovotny.com/
Instagram: instagram.com/michalnovotnyphoto
Facebook: facebook.com/novotnyphotographer
X (Twitter): twitter.com/micnovotny
