Bože, to je jako z jiného světa! volají turisté z nejrůznějších zemí, když poprvé uvidí levandulové lány v Provence a poprvé se nadechnou vůně sálající z polí v teplých letních dnech.
A kdo ví, třeba mají s tím mimozemským původem tamní krajiny pravdu. Pojďme si připomenout, že Valensole není známé jen záplavou levandulí, ale také tím, že tam prý v roce 1965 přistálo UFO. Vyprávěl pak o tom místní farmář Maurice Masse. Podle něj si létající talíř o velikosti malého renaultu sedl těsně vedle levandulového pole 1. července 1965, přesně v 5:45 hodin ráno. Zrovna když si pan Masse zapaloval svou první cigaretu.
Pak prý vystoupily bytosti s podivně oválnými hlavami, namířily na farmáře tyčku, kterou ho úplně paralyzovaly, a odletěly pryč. Panu Massovi můžete, ale také nemusíte věřit. Jisté však je, že mezi modrofialovými poli budete mít trochu mimozemský pocit.
Levandulová pole jsem jezdil fotil v době jejich květu několik let po sobě. Pojďme si tedy říci pár praktických věcí, které můžete využít, pokud byste se tam chtěli vydat také.
Kdy se tam vypravit?
Ideální je z mého pohledu první polovina července. Vždy záleží trochu na počasí, pole už obvykle pěkně kvetla během prvního týdne prázdnin, ale zažil jsem i jeden chladnější rok, kdy se všechna ta krása zhruba o týden opozdila. A je samozřejmě možné, že v extrémně teplých letech se bude období květu posouvat i dopředu, tedy na konec června. Mluvím teď především o té nejhezčí lokalitě, kterou je náhorní planina Valensole. Rozkvetlé levandule nejsou na polích moc dlouho, protože je místní farmáři samozřejmě sklízejí. Nejsou tam na ozdobu.
Kde vlastně ty levandulové lány najít?
Je několik lokalit, které se na levanduli specializují. Ta největší a nejkrásnější je oblast již zmíněné náhorní planiny Valensole. Hezká levandulová pole se pak dají najít také v okolí Saultu. A rozhodně nelze zapomenout na malé, ale neuvěřitelně malebné políčko u opatství Notre-Dame de Sénanque (je to poblíž provensálské vesničky Gordes). Já sám mám ještě jeden osobní tip - jsou jím políčka pod vesnicí Simiane-la-Rotonde, která má pro nás Čechy speciální význam, protože tam dlouhá léta žil malíř Otokar Kubín (ve Francii známý spíš jako Othon Coubine).
Kam se vydat? Záleží hlavně na tom, kolik máte času
Tip č. 1 - Valensole: Pokud máte jeden nebo více dní, které byste chtěli levandulovým polím věnovat, je rozhodně nejlepší jet do Valensole. Ubytovat se lze buď v některé z vesnic v oblasti, nebo v nejbližším městě, které se jmenuje Manosque a je docela příjemné. Z Manosque se pak k levandulovým polím vydáte po silnici D6.
Ve Valensole začíná základní okruh, který vede kolem levandulových polí: nejprve se vydejte autem po silnici D8. Můžete jet až k odbočce na vesnici Puimoisson. Klidně tam pak odbočte, dojeďte do Puimoissonu - a do Valensole se můžete vrátit po silnici D56. Pak také samozřejmě můžete zkoumat menší odbočky z těchto silnic a pěšky nebo na kole nakouknout i na polní cesty.
Tip č. 2 - Sault: V okolí Valensole uvidíte nádherná upravená pole s klasickými řádky levandulí (nebo lépe řečeno jejího křížence zvaného lavandin). V okolí Saultu roste jiný druh, pole vypadají méně upraveně, rostliny jsou nižší a chybí tomu ten geometrický řád, který mají lány kolem Valensole. I na výlet do Saultu a okolí je lepší počítat celý den nebo alespoň půlden.
Tip č. 3 - opatství Sénanque: Toto je tip pro všechny, kteří si chtějí užít pohled na levandule a zvládnout během dne ještě mnoho dalších turistických zajímavostí. Políčko je ve srovnání s lány ve Valensole maličké, ale je malebné. O levanduli se tam starají mniši, kteří také vyrábějí velmi chutný levandulový med (dá se koupit v prostorách opatství). V okolí je krásná a turisticky velmi známá vesnice Gordes, poměrně nedaleko jsou také bývalé okrové doly v Rousillonu, které připomínají krajinu v americkém Death Valley. A navíc to není daleko do spousty dalších hezkých vesniček provensálského Luberonu, o kterých ve svých knihách psal bard tohoto regionu Peter Mayle.
Tip č. 4 - Simiane-la-Rotonde: Absolutní nádhera, kterou nenajdete v turistických průvodcích. Políčka pod vesnicí nejsou velká, ale samotná vesnice na kopci vypadá tak, jako byste se přenesli v čase někam do 18. století. Úzké kamenné uličky bez aut, minimum reklamních poutačů a turistických krámků, pomalu plynoucí čas. Turistický ruch ve své nepříjemné podobě tam ještě nedorazil. Navíc právě zde žil český malíř Otokar Kubín. Když máte štěstí a ve vesničce se odehrává třeba festival středověké hudby nebo jedna z místních slavností, je to tam ještě hezčí. Pro mě osobně je to jedna z nejkrásnějších vesnic v Provence.
A ještě pár rad na cestu
- Nenechte se pobláznit, je to nebezpečné. Pole jsou krásná, takže turisté (ke kterým my všichni patříme) mají často tendenci dupnout na brzdu, vyskočit z auta a fotit tu krásu. Nedělejte to a, prosím, před zastavením přemýšlejte. Na úzkých silničkách hrozí srážky s jinými nepozornými řidiči i s místními farmáři, kteří zmatené a nevyzpytatelné cizí řidiče nemají příliš v lásce.
- Netrhejte levandule. Majitelé polí to neradi vidí a je to pochopitelné. Kdyby to udělal každý, z úrody by jim nic nezůstalo. Pokud nějaké chcete, určitě dříve či později narazíte na levandulovou farmu, kde si je můžete koupit.
- Je lepší vyjet brzo. Ve vesnicích, jako jsou Gordes nebo Rousillon, se velmi špatně parkuje. Je potřeba s tím počítat a na výlety vyjíždět raději časně zrána, kdy zde ještě bývá volněji.
