V době okoukaných instagramových scenérií, které lidé fotí tisíckrát za sebou bez špetky invence, působí fotky Miroslava Havelky z Kazachstánu a Kyrgyzstánu jako svěží vítr. A jak říká, nadšenců, kteří se dokážou vydat do ještě neokoukaných míst, je více.
"Na fotoexpedici do Kazachstánu a Kyrgyzstánu jsem zamířil s výbornou partou stejně postižených fotobláznů. Organizuje je můj dlouhodobý přítel a skvělý fotograf Šumavy Vláďa Hošek," říká Miroslav Havelka. "Máte tam trvalý kontakt s místními obyvateli, často se bydlí v jurtách. Přesuny většinou zajišťují terénní auta, která pamatují opravdu hodně, ale většinou vždy dorazí do cíle."
Motoristické zážitky z expedic mohou být díky tomu poněkud exotické. "Z chladiče auta unikala voda. Napřed ji místní řidič doléval přímo z horské řeky. Když jsme byli nahoře na pláních a chladič zase tekl, utěsnil ho drnem, který se připekl, a všechno bylo zase v pořádku. Občas ze staré lady upadl výfuk, startovala se spojením drátků, ale s pohonem 4×4 a na redukci vyjela všude," říká Miroslav Havelka.
Jak vypráví, místní horské cesty, které občas vedou i vyschlým řečištěm, se záměrně neopravují a nové se nestaví. Prý proto, aby se tam nenahrnuly davy turistů. "Takto je vše pod kontrolou a místní z toho mají živnost," vysvětluje. "Některá údolí (např. Karkara) jsou přístupná pouze s povolením (takzvaně ,na bumážku´), ale našemu vůdci se ji vždy podařilo zajistit," říká fotograf.
"Tak nějak bych si představoval Švýcarsko před 200 lety," vypráví Miroslav Havelka o Kyrgyzstánu. "Skvělá příroda, divočina, bez marketingu, bez hotelů, vleků a asfaltek až na vrchol. Volně se pasoucí stáda koní, ovcí, koz a krav. Neskutečně čistá voda a vzduch."
Zvláštní kapitolou je podle něj pobyt a stravování s místními lidmi a jejich případné fotografování. "Jídlo se podává většinou společně, v obrovských porcích, a je v podstatě vždy z místních zdrojů. V údolí Karkara jsem si jednou vyrazil brzy ráno do okolí tábora. Kromě skvělého východu slunce jsem si díky tomu mohl nafotit také ranní dojení kravky a kobylky našimi místními hostiteli," vysvětluje.
Mléko, které pak dostali k snídani, bylo se smetanou - tak, jak to kdysi bývalo i u nás na vesnici. Místní lidé jsou podle Havelky neuvěřitelně pohostinní a rozdělili by se o všechno, co mají.
"Jestli jsem někde spal jako v bavlnce, tak to bylo v jurtě. Moji nedůvěru jsem zahodil hned první noc. Venku u jezera Sonkol ve výšce zhruba 2800 metrů nad mořem mrzlo a místní nám v jurtě krásně zatopili jačím lejnem - v kamínkách, které snad ještě pamatovaly první světovou válku. Za chvíli bylo tak horko, že jsme lezli ven ze spacáků a spali jen v trenkách," říká fotograf.
Zážitků, které má s Kyrgyzstánem a Kazachstánem spojené, je však mnohem více. "Náš mladý horský vůdce byl muslim. Vždy v noci vylezl ze spacáku a někam z jurty odešel. Myslel jsem si, že chodí fotit hvězdy. A tak jsem jednou vylezl za ním, do té tmy a zimy. Stál u jurty a ládoval se jídlem. Pak mi to došlo - bylo období ramadánu a oni mohou jíst až po západu slunce v Mekkce, což je v Kyrgyzstánu okolo druhé hodiny v noci. Ten chudák celý den nejedl a nepil. Bylo to neuvěřitelné, při tom běhání, které kolem nás denně měl."
Fotografy může zajímat, jakou výbavu s sebou Miroslav Havelka vozí. Je to zrcadlovka Nikon D850 s objektivy Nikkor 20mm f/1,8, Nikkor 85mm f/1,8, Nikkor 300mm f/4,0 a Sigma Art 35mm f/1,4. Bere s sebou i jeden zoom, konkrétně Nikkor 70-200mm f/2,8 II. Kromě toho má Miroslav Havelka stativ Gitzo, dálkovou spoušť, sady přechodových filtrů a ND filtrů a polarizační filtr. "Dohromady je to slušná váha, ale v Kyrgyzstánu byly nejdelší treky do pěti kilometrů, takže se to dalo zvládnout," říká.
Miroslav Havelka
- fotí už téměř 50 let
- první snímky pořídil fotoaparáty Pionýr, Ljubitel a Smena
- začínal s krajinářskou fotografií
- později fotil i akty, sport a reportáže z cest
- ke krajině se později znovu vrátil
- sledovat ho můžete na Facebooku:
facebook.com/miroslav.havelka.77
