"Dokáže si někdo z vás představit něco horšího než vidět vlastní dítě upoutané na lůžko ve vážném zdravotním stavu?" ptá se fotograf Hanke v úvodním textu dokumentární série nazvané Naděje. Snímky vznikají v nemocnici v Hořovicích - na ojedinělém a velmi specifickém oddělení DIOP, které nabízí dlouhodobou intenzivní ošetřovatelskou péči dětem se závažným, život limitujícím či ohrožujícím onemocněním.
O sbírce Darujme naději
Na sbírku Darujme naději lze přispět prostřednictvím Nadačního fondu Žirafka: č.ú. 115-3251640217/0100 u Komerční banky. Aby příspěvek směřoval přímo na DIOP (oddělení dlouhodobé intenzivní a ošetřovatelské péče pro děti), je potřeba uvést variabilní symbol 930 a do zprávy pro příjemce napsat DIOP. Minimální částka příspěvku je 100 Kč. Přispět lze také přes webové stránky Žirafky: nf-zirafka.cz/pro-darce
Nejde však jenom o fotografie - Michael Hanke před několika dny spustil také projekt "Darujme naději". Jde o finanční sbírku, která může pomoci nejen k lepší léčbě, ale i k zpříjemnění pobytu hospitalizovaným dětem v nemocnici.
Je potřeba prolomit tabu
K fotografování v Hořovicích Michaelu Hankemu zčásti pomohla náhoda. Před třemi lety jel z práce a v rádiu ho zaujalo vyprávění primářky Mahuleny Exnerové o tom, že zakládá oddělení DIOP. I když už měl za sebou několik projektů dokumentujících život zdravotně postižených lidí, nebyl si jistý, jestli je vůbec možné přijít do nemocnice s přáním fotit vážně nemocné děti, jejichž prognóza je obvykle velmi špatná.
Nakonec se však věci daly do pohybu samy - poté, co daroval oddělení DIOP peníze z prodeje jedné ze svých fotografií. Primářka se pak na něj obrátila s otázkou, jestli by tam nechtěl fotit. "Všichni rodiče dětí s tím souhlasili, což jsem v té době nečekal," říká Hanke. Některé rodiny ho dokonce pozvaly přímo k nim domů.
Ať se ukáže síla fotografie
Fotografování v hořovické nemocnici bere Michael Hanke jako dobročinný projekt. "Řekl jsem si, že by bylo skvělé, kdyby se ukázala síla fotografie. Chceme ji využít k tomu, aby se o tomto tabuizovaném tématu více mluvilo, a také vyzvat lidi, aby ve finanční sbírce přispěli na toto unikátní oddělení."
Peníze budou použity na aktivity, které nemocnice pro děti připravuje, ale pojišťovny je neproplácejí, jako například nekonvenční metody terapií (hipoterapie a canisterapie), ale také na speciální pomůcky pro fyzioterapii, hračky rozvíjející individuální schopnosti dětí nebo speciální pedagogy.
A kde je ta naděje?
Lidé se Hankeho občas ptají, v čem vidí naději, vepsanou v názvu jeho dokumentárního souboru. Vždyť děti, které fotografuje, často nemají příliš mnoho šancí, že se jejich těžký stav zlepší. "Naděje je v životě dětí i jejich rodičů velmi důležitá. Samozřejmě že do posledních chvil věří, že to v rámci možností dobře dopadne. A navíc má naděje i jiné polohy: naději lze spatřovat třeba i v tom, že se dítě díky dobré péči dostane z nemocnice dřív domů a může strávit následující týdny či měsíce s rodinou podle jejich představ," vysvětluje fotograf.
Navíc se občas stane i zázrak. "Jako třeba nedávno u jedné třináctileté slečny, která se v červnu stala obětí vážné dopravní nehody. Zpočátku to vypadalo, že ji do Hořovic přivezli v beznadějném stavu, ale její stav se díky úžasné péči personálu DIOP a neustálé přítomnosti rodiny průběžně zlepšoval a nyní už je dokonce doma," podotýká Michael Hanke.
Vidět dětské trápení je vždy psychicky velice náročné. "Ale já si na psychickou zátěž stěžovat nechci ani nemůžu. Stačí vidět, co prožívají rodiče dětí a personál oddělení, ti jediní by mohli," vysvětluje fotograf Hanke, jehož práci dvakrát ocenili na prestižním World Press Photo. "Navíc když fotografujete, soustředíte se na to, co děláte, a na další věci už moc nestíháte myslet," dodává.
Paradoxně nejvíce na něj téma doléhá, když upravuje fotografie v počítači. "Často je za tím nějaký detail, který vidíte před sebou na monitoru - může to být třeba dětská ruka na nemocniční posteli," popisuje.
I v těžkých situacích přichází smích a je to dobře
Na fotografiích Michaela Hankeho není vidět jen smutek a beznaděj, ale odrážejí i víru, lásku, naději a občas se na nich zableskne dokonce i smích. "A proč by se třeba máma těžce nemocného dítěte neměla smát, když zrovna prožívají něco hezkého nebo když se na ni její dítě usměje?" ptá se.
"Někdy ty děti dostanou za pár let, měsíců nebo týdnů svého života více lásky, než jiné děti za celý život," říká fotograf, který chce svými snímky vzdát hold jak rodičům dětí, tak i lékařům a zdravotnickému personálu.
Během svého fotografování se dostal i přímo do rodin. "Z celého srdce děkuji za důvěru, která mi umožnila nahlédnout do jejich soukromí v době, kdy prožívají nejtěžší chvíle života. Je neuvěřitelné vidět na vlastní oči, jak skvělí bojovníci tito lidé a zejména jejich nemocné děti jsou," říká Hanke.
"Mám obrovskou důvěru a nechci ji zklamat. Hlavní je být lidský a ohleduplný, to je pro mě důležitější než fotografování. Je to nejtěžší téma, na kterém jsem doposud pracoval," vysvětluje.
