Mám rád Altaj a Bajkal, je tam ještě spousta fotografy neobjevených míst, říká Jaroslav Zákravský

Mám rád Altaj a Bajkal, je tam ještě spousta fotografy neobjevených míst, říká Jaroslav Zákravský
Allgau, Německo
Bajkal, Rusko
Bled, Slovinsko
Dolomity, Itálie
Foto: Jaroslav Zákravský
Jana Řeřichová
Aktualizováno 14. 12. 2017 22:45
Chci jít proti proudu a objevovat nová místa, říká Jaroslav Zákravský. Fotograf, který neváhá pro originalitu fotografie vyměnit pohodlí domova za nehostinnou pustinu ruského Altaje.

Jste pověstný tím, že rád vyhledáváte méně známá a turisty nedotčená místa. Můžete prozradit, jaké zajímavé destinace jste navštívil?

Nejzajímavější budou asi výpravy do ruského Altaje, nádherných hor srovnatelných s kanadskými Rockies, kde nenarazíte ani na turistickou cestu, natož na člověka. Nebo možná cesty k zamrzlému jezeru Bajkal, do odlehlé části Botswany a do hor americké Montany. Ale ne pokaždé je nutné jezdit tak daleko, i v českých horách nebo nedalekých Alpách znám plno pěkných míst, kde nepotkáte mnoho dalších turistů.

Odlehlé lokality s sebou dost často přinášejí jistá rizika. Neměl jste někdy obavy, že se může něco stát?

Já věřím, že když se člověk chová k přírodě s úctou a respektem, vrátí se mu to. Samozřejmě ve chvílích, kdy vám nad stanem létají blesky nebo kempujete v místech, kde jste předtím viděl medvěda či kobru, je v tom hodně adrenalinu, ale přesně díky takovým zážitkům jsou tyhle výlety nezapomenutelné.

Právě ve chvílích, kdy si sáhnete na kraj sil, ať už fyzických, nebo psychických, vnímáte daleko intenzivněji atmosféru dané chvíle a místa a všechno se vám zaryje hluboko pod kůži.

Jediné, z čeho mívám obavy, jsou lidé. S nimi vycházím většinou mnohem hůř než s přírodou. Vím, že na horách se o sebe za každé situace umím postarat, ale setkání s blbcem při cestě dokáže člověku zkomplikovat život víc než týden trvající liják.

Když takto přespáváte v pusté divočině Altaje třeba i dva týdny jen ve stanu, jak řešíte dobíjení fototechniky či mobilního telefonu? Přece jen jsme už zhýčkaní dostupností všeho, co 21. století přináší, a najednou jste bez elektřiny a dalších technických vymožeností.

Na všechny výpravy s sebou vozím solární nabíječku, ale zrovna v Altaji nebyla moc využitá, protože signál skončil daleko před horami a mobil jsem tak měl jen k poslechu Cimrmana ve chvílích, kdy bylo potřeba zahnat trudomyslnost.

S nabíjením baterek do zrcadlovky je to už složitější. Běžná solární nabíječka takový výkon nezvládá, musím tedy vzít dostatek baterií nabitých z domu a v terénu s energií šetřit. Což se mi ale jako fotografovi osvědčilo, platí u mě totiž úměra, že čím méně toho nacvakám, tím kvalitnější fotky jsou.

Montana, USA
Montana, USA | Foto: Jaroslav Zákravský

Fotíte krajinu, polární zář, ale také zvířata. Je potřeba mít k pořízení takových fotografií nějaké odlišné či speciální vybavení?

Fotografování zvířat je kapitola sama pro sebe, úplně jiný svět než krajina. U té se dá mnoho věcí připravit dopředu - hodinu před východem slunce dorazím na místo, najdu si kompozici, postavím foťák na stativ, manuálně zaostřím a pak už jen čekám na nejhezčí světlo. V případě wildlifu nic takového naplánovat nejde, člověk musí být pohotový a zručný, nikdy totiž nevíte, kde se co objeví, natož jakým směrem to poběží nebo poletí.

Fototechnika je navíc mnohonásobně dražší než ta pro krajinu, u které vůbec nepotřebuji pro wildlife zásadní věci jako automatické ostření, nízký šum při vysoké citlivosti nebo třeba rychlý zápis na kartu. Celkově je krajina nenáročná, není nutné mít drahou techniku, i s levnou se dají udělat špičkové fotky, což u zvířat neplatí.

Jak jste se vlastně dostal k fotografování?

Jaroslav Zákravský

Jaroslav Zákravský - krajinářská fotografie

Vyrůstal jsem v nádherné přírodě Broumovska, ale až někdy do dvaceti jsem o focení nevěděl vůbec nic. Teprve po přestěhování do Prahy mi začalo docházet, jak je tam u nás nahoře hezky, a začal jsem to jen tak pro sebe dokumentovat.

Do toho se mi dostala do ruky kniha "Kraj mého života" od místního fotografa Horsta Bauera, která mi definitivně otevřela oči. Po nějaké době jsem zjistil, že to, o co se pokouším, už není jen dokumentace pěkných míst, ale snaha vytvořit něco hodnotnějšího. Focení jsem si jednoduše spojil s druhým velkým koníčkem, kterým je chození a lezení po horách, a od té doby se snažím plánovat volný čas tak, abych obojí co nejlépe zkombinoval.

A co vás přimělo fotit právě takové destinace jako Bajkal či Altaj?

Teď budu znít hodně kriticky, ale kromě samotného volání divočiny to byla snaha jít proti proudu. Objevit neznámá místa a přivézt domů fotky, které nikdo jiný nemá.

Uznávaný americký fotograf Guy Tal nedávno trefně napsal, že z focení přírody dnes úplně mizí kreativita a stává se z něj laciný hon na trofeje, kdy většina na sociálních sítích nejviditelnějších lidí si postavila kariéru na tom, že objíždí profláklá místa podél silnic, na kterých slepě kopíruje úspěšné fotky ostatních a ani nepředstírá snahu vymyslet cokoliv svého a nového.

Národní park Olympic, USA
Národní park Olympic, USA | Foto: Jaroslav Zákravský

A mě trochu děsí představa, že bych měl být součástí tohoto trendu. Druhý a hlavní důvod je pak dobrodružství s cestou spojené. Poznávání nových míst, úžasné východy a západy slunce v divokých horách, déšť, sníh, zima a všechny emoce, které člověkem během takových okamžiků hýbou.

A právě ty se snažím přenést i do samotných fotek. Chci, aby atmosféra, nálada a emoce té dané chvíle byly na fotce tak výrazné a silné, že v očích diváka přebijí samotné fotografované objekty. A něčeho takového člověk těžko dosáhne na místě, kde se strká lokty s dvaceti dalšími fotografy, kteří cvakají jako stádo ovcí stejnou kompozici, protože mají spočítáno, že přesně taková fotka přitáhne někde na Instagramu spoustu lajků. O tom podle mě focení přírody není, a proto se čím dál víc snažím jít přesně opačnou cestou.

Často se fotografům stává, že si vysní nějaký cíl a jak by měla vypadat výsledná fotografie. Po příjezdu na dané místo jsou pak ale podmínky zcela jiné a oni musí začít improvizovat, když už vážili takovou cestu. Stalo se to i vám?

Dřív ano, byly časy, kdy jsem to takhle hrotil, ale dnes už tak vůbec neuvažuji. Je to o nastavení v hlavě, neženu se za každou cenu za nějakou konkrétní fotkou. Přepnul jsem se do režimu, kdy si spontánně užívám každou chvíli v přírodě, a pokud náhodou vyjdou podmínky a fotka se povede, beru to jako bonus.

Je pravda, že v Čechách mám teď aktuálně vyhlédnutá tři místa, na která se pravidelně vracím a kde přesně vím, co chci vyfotit a jaké podmínky k tomu potřebuji.

Ale pokud takové nakonec nejsou, jako že na těchto konkrétních místech ještě ani jednou nebyly, foťák nechám v batohu a neběhám splašeně kolem dokola, abych za každou cenu něco vyfotil. Bylo by to vaření z vody bez naděje na úspěch a jen by mi pokazilo kreativní pohled na to dané místo.

Měl jste či máte nějakého fotografa jako vzor?

Obdivuji práci fotografů staré školy, od Ansela Adamse přes Toma Mangelsena, Michaela Melforda až po zmíněného Guye Tala. Ti všichni posouvali nebo stále posouvají hranice možného.

Snažím se ale koukat i mimo fotografii, velkou inspirací mi jsou třeba američtí malíři éry luminismu druhé poloviny 19. století. Speciálně členové směru Hudson River School jako Albert Bierstadt, Frederic Edwin Church a Thomas Cole, ale i čeští představitelé stejného proudu Adolf Kosárek a Josef Navrátil. Jejich práce se světlem, to je něco neskutečného. Rád bych se jednou ve svých fotkách aspoň trochu přiblížil atmosféře a emocím, které oni dokázali vykreslit na plátně.

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Italský Senát těsně vyslovil důvěru vládě premiéra Conteho, který přestál i pondělní hlasování Poslanecké sněmovny

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Tucet členů národních gard USA bylo postaveno mimo službu

Tucet příslušníků amerických národních gard, kteří měli ve středu posílit bezpečnost inaugurace zvoleného prezidenta Joea Bidena, bylo postaveno mimo službu. Stalo se tak po prověrkách, které mimo jiné zkoumaly možné vazby na krajně pravicový extremismus. Podle Reuters to řekli představitelé Pentagonu.

Mluvčí Pentagonu uvedl, že se prověrky nezabývaly jen možnými vazbami na extremistické skupiny.

Jeden příslušník gard byl postaven mimo službu kvůli znepokojivým textovým zprávám, zatímco jiný byl nahlášen úřadům telefonicky. Reuters to sdělil generál v čele úřadu národní gardy Daniel Hokanson.

Do Washingtonu míří na inauguraci, která se uskuteční ve středu, asi dvaapůlkrát více členů národní gardy než v minulých letech. Federální úřad pro vyšetřování (FBI) přitom posuzoval jejich profil ještě nad rámec obvyklých prověrek, jimiž prochází standardně všichni členové ozbrojených sil USA. Zjišťoval mimo jiné, zda některý z nich v minulosti nečelil obviněním v případu spojeném s terorismem. Dříve dnes ministr obrany Christopher Miller řekl, že americké úřady nemají informace o tom, že by při inauguraci "hrozila hrozba zevnitř".

před 3 hodinami

Basketbalistky USK schytaly v Eurolize debakl

Basketbalistky ZVVZ USK Praha podlehly v domácí "bublině" v hale na Královce v utkání 4. kola Evropské ligy Fenerbahce Istanbul vysoko 70:99 a nedokázaly soupeři oplatit porážku 70:77 z prosincového turnaje v Turecku. O udržení naděje na postup do březnového čtvrtfinále bude hrát tým trenérky Natálie Hejkové ve čtvrtek od 19:00 proti Lyonu, který má stejně jako Fenerbahce o bod více než Pražanky.

V celku vítěze tři hráčky předvedly dvacetibodový střelecký výkon - Kayla McBrideová (26), Alina Jagupová (23) a Cecilia Zandalasiniová (20). Z domácího týmu se nejvíce dařilo Kateřině Elhotové s 19 body.

Pražanky se musely obejít bez americké opory Alyssy Thomasové a držely s tureckým celkem krok jen do osmé minuty, kdy byl stav ještě 13:18. Pak ale Fenerbahce uhrálo osmibodovou šňůru a naděje domácího výběru se postupně začaly rozplývat.

Problémy jim dělaly hlavně McBrideová s Jagupovovou a do poločasové přestávky šly suverénky české basketbalové scény s mankem 27:59. Na začátku třetí čtvrtiny prohrávaly i nejvyšším rozdílem v utkání o 33 bodů. Slabou náplastí mohlo být pro USK, že třetí i čtvrtou čtvrtinu těsně vyhrál a také se těsně ubránil stovce inkasovaných bodů.

Evropská liga basketbalistek - 4. kolo:

Skupina B (Praha - hala Královka):

USK Praha - Fenerbahce Istanbul 70:99, Gdyně - Lyon 76:79

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Nymburk prošel do osmifinále LM z druhého místa

Basketbalisté Nymburka podlehli v závěrečném 6. kole základní skupiny B tureckému celku Tofas Bursa 97:103 a postoupili do osmifinálové fáze Ligy mistrů ze druhého místa. Soupeř pořadí v tabulce ovládl, francouzský Dijon i přes výhru na Kypru nad Keravnosem klesl při shodném zisku 10 bodů vinou nejhoršího skóre ze vzájemných zápasů na nepostupovou třetí příčku v minitabulce tří týmů.

Soupeře pro osmifinálovou skupinu se tým trenéra Orena Amiela dozví při losování 2. února. Další sérii zápasů začne šestnáctinásobný český šampion přesně o měsíc později.

Úvod utkání patřil Omaru Prewittovi, který se rozehrál dvěma trojkami, za čtyři minuty měl na kontě 12 bodů a zařídil vedení 15:8. Nymburk v první čtvrtině vedl i o deset bodů, ale Tofas bojující o klíčovou výhru se ve druhé části přiblížil i na dva.

Domácí už ale soupeře do vedení v první polovině utkání nepustili. Na rozdíl od něj hráli s jistotou, že jim při shodě okolností vezme postup jen porážka téměř o 60 bodů. Nymburk dokonce ke konci druhé čtvrtiny podruhé v utkání unikl i do desetibodového náskoku.

Touha Tofasu po play off ale vyústila ve třetí desetiminutovce v obrat. Týmy se pak přetahovaly o nejtěsnější vedení. Domácí šli ještě do vedení 87:82, ale soupeř odpověděl sedmibodovou šňůrou a vybojoval vítězství. Zařídil ho 27 body Tomislav Zubčič. Domácím nestačilo Prewittových 24 bodů.

Basketbalová Liga mistrů - 6. kolo:

Skupina B:

ERA Nymburk - Tofas Bursa 97:103 (30:26, 57:52, 78:79)

Nejvíce bodů: Prewitt 24, Hruban 17, Dalton 15 - Zubčič 27, Akoon-Purcell 23, Christon 19. Fauly: 21:30. Trestné hody: 41/31 - 28/19. Trojky: 14:10. Doskoky: 38:33.

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Kandidát na ministra zahraničí USA Blinken: Čína je největší diplomatickou výzvou Spojených států

Čína je bezpochyby největší diplomatickou výzvou pro USA ze všech světových zemí. Na slyšení v Senátu to dnes řekl kandidát na ministra zahraničí v nastupující administrativě Joea Bidena Antony Blinken. Naléhavou zodpovědností USA je podle něj zabránit Íránu v nabytí jaderných zbraní, k návratu Spojených států k jaderné dohodě s Teheránem z roku 2015 však podle něj v blízké budoucnosti nedojde.

Dosluhující prezident Donald Trump podle Blinkena učinil správně, když zaujal tvrdý postoj vůči Číně, protože ta pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga začala dávat jasně najevo svou asertivitu a snahu stát se vůdčí světovou velmocí. Kandidát na funkci šéfa diplomacie však vyjádřil nesouhlas s Trumpovou strategií.

"Musíme čelit Číně z pozice síly, ne slabosti," řekl Blinken, což podle něj znamená "spolupracovat se spojenci, a ne je pomlouvat, podílet se na chodu mezinárodních institucí a vést je, namísto toho, abychom z nich ustupovali". Kandidát na ministra zahraničí rovněž prohlásil, že podle jeho názoru existuje základ pro vybudování takového postoje vůči Číně, s nímž budou souhlasit zástupci obou hlavních politických stran.

USA jsou podle něj připraveny vrátit se k jaderné dohodě světových mocností a Íránu o omezení íránského jaderného programu (JCPOA), od které Trump odstoupil. Podmínkou je však to, aby Teherán začal znovu respektovat závazky, které mu dohoda ukládá. "Od toho jsme ještě daleko," poznamenal.

Zdroj: ČTK
Další zprávy