"Fotografii považuji za zbraň, která dokáže zabít stereotypy, za lék, který dokáže otevřít oči, a také za koláč, který vás dokáže potěšit a udělat vám dobře," říká Těšínský.
"Chci svým dílem vytvářet prostor pro diskusi, nesouhlas, nevoli a averzi - kdybych jenom ukazoval to, co už víte, nebo to, co se vám líbí, tak by asi moje tvorba neměla vůbec žádnou sílu něco změnit," říká muž, který s fotoaparátem navštívil 61 zemí. V knize popisuje ty nejlepší, nejhorší a nejextrémnější příběhy, které zažil nebo se kterými se na cestách setkal. "Je to také fotografický extrakt za posledních deset let," vysvětluje.
Fotografie z pekla
"Hodně lidí mi závidí můj životní styl. Myslí si, jak jen cestuju po celým světě a prodávám fotky," píše v úvodu své knihy. "Na jednu stranu to je vlastně částečně pravda. Je to ale jen jedna strana mince. Rádi to srovnávají se sebou a s tím, jak oni musí chodit denně do práce, která je nebaví, a na dovolenou můžou asi tak dvakrát ročně na dva týdny."
Jenže cesty Davida Těšínského dovolenou nepřipomínají ani trochu, což vysvětluje na jednom extrémním případu, kdy fotil v Guatemala City práci dobrovolných hasičů a ambulance, kteří vyjížděli i k případům násilí spojeného s drogovými gangy.
"Sice to bylo asi to nejhorší, co jsem kdy fotil, a proto to nemůže fungovat jako čistě běžný příklad mýho života, ale například se třeba vracím ze scenérie čerstvý vraždy, kde přiběhne k mrtvole holčička a zjistí, že to je její máma, a je v obrovský louži krve, která je i na zdech, okolo se válí kulky a deset minut ji objímá a hystericky dokola vykřikuje "mama, mama…". No a pak přijdu domů a někdo z mých známých v Praze mi napíše: "Tak co, jak užíváš Střední Ameriku?" … A já zrovna řeším jak smeju krev z bot."
O Katce, ženě náčelníka kmene v Amazonii
V Amazonii fotografoval David Těšínský kmeny, které přišly o obydlí a živobytí, protože jim někdo úmyslně zapálil prales, ve kterém žily.
"Hned po příjezdu mě čekalo seznámení s náčelníkem kmene Huni Kuin. Jmenuje se Mapu a byl překvapivě mladý, bylo mu 29 let. Následně začali přicházet další členové kmene, všichni v tradičním oblečení, a přívětivě mě zdravili spíše výrazy obličeje než podáním ruky. Anglicky mluví jen Mapu a prý jeho žena…
Jak to jen říct… Setkáváme se s ženou náčelníka. 'Hi, where are you…' - 'Ty jsi Češka?!' Okamžitě jsem rozpoznal přízvuk anglicky mluvícího Čecha. To snad není možný. Uprostřed Amazonie, obklopený příslušníky kmene Huni Kuin, o jehož existenci jsem den předtím ještě ani nevěděl, zjišťuji, že manželkou náčelníka kmene je právě Kateřina z Moravy? Cože? No dobře, tak teda: 'Ahoj, Katko.'"
O Detroitu a místní nechvalně známé 7 mile Road
Když odjel fotit život amerických raperů, objevil v Detroitu mimo jiné i jeden squat na 7 Mile Road, kde ho nechali bydlet přes šestnáct dnů. "Seven Mile Road je nechvalně proslulá a nebezpečná no-go zóna nejen v Detroitu, ale v celých Spojených státech, kde se člověk může dostat do maléru, ani neví jak. Bydlel jsem tam s hipíkama, kteří byli 24/7 na houbičkách," vypráví v knize.
"Bylo to super, protože jsem měl k dispozici vlastní místnost a mohl jsem si dělat, co jsem chtěl. Mohl jsem si tam brát holky. Musely to ale být punkerky, kterejm nevadí, že se jim zimou dělá pára u pusy, a jsou připravený na díry v podlaze, plíseň a fakt, že se každou chvíli můžou v lepším případě přivalit sjetý hipíci plný lásky a míru, a v tom horším případě se může rovnou zřítit celá budova."
Jak se fotí bojovnice z Donbasu
Příběhů, které cestovatel a fotograf David Těšínský zažil, je spousta. Účastnil se večírků revoluční mládeže v Teheránu, fotografoval dětskou práci v Africe, vrahy v ukrajinské věznici a dostal se také do válečné zóny na Donbase.
"Před odjezdem mi dali neprůstřelnou vestu a helmu a já to doplnil foťákem a lahví rumu. Vestu a helmu jsem nakonec nebral. Foťák a rum jsem vzal. A to normálně rum nepiju. V rámci situace byl ale rum za mě adekvátní, plus to bylo bezpečnější: Jako klidnej společník jsem byl i dobrej společník. Stejně jsem ale cinkal.
S tou vestou to bylo tak, že velitel nakonec usoudil, že bych na sebe přitahoval nechtěnou pozornost. Ještě by mě prý někdo mohl zastřelit v domnění, že jsem voják. Říkali mi, že snajper vždycky zastřelí toho nejdůležitějšího, ale kdyby měl na mušce i fotografa, střelí ho asi taky. Vesta-nevesta, voják-nevoják."
Citované úryvky z knihy Jiná krása jsou jen malou ukázkou z mnoha zážitků a příběhů, které fotograf v knize vypráví. Včetně toho nejdrsnějšího, jak se mu v USA zastavilo srdce a naštěstí ho zachránil rychlý lékařský zásah. V nemocnici pak patnáct hodin bojoval o život.
O knize:
David Těšínský: Jiná krása. Fotografická publikace, celkem 224 stran.
Obsahuje kapitoly:
- The Man-Machine a král slamu aneb ztracen v Japonsku s foťákem na krku,
- Rap je naše náboženství aneb jak jsem založil jednu rapovou tradici v New Yorku
- Revoluční mládež v Íránu, láska v Teheránu a moje hloupý riskování
- Ženy ve válce o Donbas
- Absurdní americkej road trip a iniciační texaskej masakr alkoholem
- Vyhořelá Amazonie, ayahuasca a nečekaný objev v rodině náčelníka kmene Huni Kuin
- Vysněná návštěva Jamajky, kde je těžký potkat opravdovýho rastu
- Indie a Nepál
- Ukrajinští vrazi odsouzení k doživotí v charkovských věznicích
- Přepracovaný děti, ghetta a bejvalej rasista Josef v africký Ghaně během lockdownu
- Exorcismus v Etiopii a krvavý přivítání v Africe
Knihu lze získat na oficiálních webových stránkách fotografa: tesinskyphoto.com/
