Příběh nerozlučného přátelství jednasedmdesátiletého brazilského důchodce s tučňákem magellanským se začal psát před pěti lety. Joao Pereira de Souza tehdy zraněné zvíře našel na skále v rybářské vesnici poblíž Rio de Janeira.
Dindim, jak tučňáka pojmenoval, od té doby každý rok uplave tisíce kilometrů, jen aby ho navštívil. Píše o tom web Daily Mail.
„Toho tučňáka miluju, jako by byl moje dítě. Věřím, že stejně miluje i on mě,“ vypráví Brazilec.
Umírající zvíře našel v roce 2011 na skalách ve vesnici, kde žije. Hladového, bezmocného a od nafty ušpiněného tučňáka se ujal. Týden mu trvalo, než ho zbavil olejových skvrn na peří.
Když se Dindim uzdravil, vypustil ho zpět na volné moře s tím, že už ho nikdy neuvidí. Když ho o několik měsíců později opět potkal na pláži, byl překvapen. Vděčné zvíře se teď vrací každý rok. Se svým zachráncem stráví osm měsíců, zbytek roku pak ve společnosti svého hejna na pobřeží Argentiny a Chile.
„Nikdo jiný se ho nesmí dotknout. Když to někdo udělá, okamžitě se brání,“ vypráví bývalý zedník a rybář britské televizi Globo TV.
Dindim se od muže nechá nejenom nakrmit, ale i umýt. Náklonnost svému zachránci projevuje i vrtěním ocasu. Podle biologů dává muži najevo, že ho bere za součást své rodiny.
„Nikdy jsem nic takového neviděl. Myslím, že tučňák věří, že pan Souza je součástí jeho rodiny a pravděpodobně ho pokládá také za tučňáka,“ komentoval to biolog Joao Paulo Krajewski.
