Praha - Někteří rodiče jsou přesvědčení, že děti jsou ze své podstaty divoké a musí je za každou cenu zkrotit. Vychovávají je proto pomocí hrozeb, sankcí a strachu. Jiní zase donekonečna moralizují a říkají, co je špatně a co dobře. A další "vychovávají" osobnost, tudíž dítěti vše dovolí.
Který přístup je správný? Lidé kolem projektu Nevýchova říkají, že ani jeden, a nabízejí svůj recept: Pojďme vzít výchovu jako hru, buďme dětem partnery, komunikujme, rozhodujme společně, nesme společnou odpovědnost.
Důležité je naučit se spolu o věcech mluvit, vyjadřovat svoje potřeby, porozumět si a konstruktivně věci řešit. Do projektu se již zapojilo 30 tisíc lidí. "Změny se odehrávají rychle, v řádu dnů a týdnů. Rodiče někdy řeší trable s dětmi roky a pak za pár dní jádro problému rozlousknou," říká autorka projektu Kateřina Králová.
Aktuálně.cz: Když člověk poprvé zaslechne název projektu, přijde mu to jako propagace nevychovávání dětí...
Mgr. Kateřina Králová
Své zkušenosti nasbírala nejen jako speciální pedagožka, učitelka nadaných dětí, ale také v několikaleté práci s rodinami ve Fondu ohrožených dětí, kde s dětmi a rodiči řešila všechno od maličkostí až po vyhrocené situace. Její největší inspirací v životě i práci jsou prý dvě děti jejího muže, od kterých se nepřetržitě učí.
Kateřina Králová: Když budeme myšlence "nenásilí" rozumět jako odmítnutí násilí a nastolení vzájemného respektu, pak máte pravdu. Vycházíme z myšlenky, že dítě je náš partner. Vždycky a všude. A když se k němu jako k partnerovi chovám, začne se tak chovat i ono ke mně. Neznamená to ani v nejmenším, že mu jdu z cesty. Partnerství je rovnováha, potřeby rodiče jsou v něm stejně důležité jako potřeby dítěte. Výsledkem není dítě, které mi skáče po hlavě, naopak.
A.cz: Odkdy může být rodič s dítětem rovnocenným partnerem, s nímž se na všem dohodne?
Ano, na to se nás rodiče často ptají. Když pak vstoupí do kurzu, vidí, že jsme měli pravdu, když jsme jim říkali: začít se dá už od narození. Miminko vám sice ještě neodpoví, ale komunikace neprobíhá jen slovy.
A.cz: Čili otázka "odkdy" odpadá...
Otázka "odkdy" ztrácí smysl, když si uvědomíte, že když budete dítěti, řekněme do tří let, říkat výchovně "ty ty ty", protože si myslíte, že partnerskému přístupu by zatím nerozumělo, těžko pak najednou "naskočíte" na jinou notu. Jedete dál v tom "ty ty ty", kterým jste začali, a ptáte se: Jak to můžu změnit? No, a když jste partner už od začátku, není co měnit, už to umíte. A dítě taky.
A.cz: Uvádíte tři modely výchovy, které nefungují, v nichž se ale pozná většina rodičů, popřípadě v kombinaci těchto modelů: autoritativní policajt, věčně poučující učitel a nadšenec, jenž do vývoje dítěte příliš nezasahuje a nechává z něj takzvaně vyrůstat osobnost. Který z typů rodičů má největší šanci na pozitivní změnu ve výchově a u kterého to bude nejkomplikovanější?
To myslím nejde jednoznačně říct. Každý rodič má šanci na změnu. A někdy se proměna odehraje nečekaně rychle i u "zapeklitých" případů, stačí změnit komunikaci. Důležité jsou hlavně dvě věci: rozhodnutí, že takhle to dál nechci, a ochota ke změně. Pak to jde.
A.cz: Kdy lze podle vás ještě tzv. přehodit výhybka a začít se k dítěti chovat jako k partnerovi? A o kolik těžší je měnit vzorce výchovy až po letech?
Čím dřív, tím líp, to už jsem naznačila, určitě je nejjednodušší začít už s miminkem. Ale ani s puberťákem není nic ztracené. Právě náctileté děti jsou velmi citlivé na nátlak a manipulaci, rychle rozpoznají, když s nimi začneme jednat partnersky, a umí to ocenit. Někdy jsou jen ze začátku ostražité – co to ta máma na mě zase zkouší.
Takže začít jde kdykoliv, jakmile si uvědomím, že nám to doma skřípe a že bych to chtěla jinak. Není to omezené věkem, v kurzu máme rodiče batolat, dospívajících, dokonce i dospělých dětí. Vždycky říkám: "Kdy je podle vás brzo, nebo pozdě na porozumění a láskyplný vztah?"
A.cz: Mnozí rodiče se diskuse s dítětem děsí. Přijde jim to jako zdlouhavý způsob s nejistým výsledkem, zatímco rozkaz a pohrůžka sankcí je pro ně rychlé a jednoznačné. Zdá se, že rodiče spíše dají na splnění krátkodobých okamžitých cílů než na dlouhodobý projekt výchovy?
Já myslím, že většina rodičů chce dítě především dobře vychovat, aby bylo v životě úspěšné a spokojené, nejde jim o krátkodobé řešení. Mají ale naučené reakce, většinou odkoukané ze svého dětství, a těžko se jim to mění. Nebo prostě nevědí, jak by to šlo jinak. Mají taky různé obavy a nepříjemné pocity z toho, že svoje dítě nezvládnou, že jim přeroste přes hlavu, bojí se reakcí okolí.
A je to i tím, že důsledky svých rozkazů a výhrůžek neumí dohlédnout. Když si rodiče v našem kurzu uvědomí, co vlastně svým přístupem teď učí dítě pro život, bývají dost v šoku. A chtějí to většinou okamžitě změnit.
A.cz: Lidé mají rádi jasné a rychlé kroky ke "štěstí". Které to jsou v případě Nevýchovy?
Říkám si, kolik takových rychlých návodů už čtenáři slyšeli a kolik z nich se jim povedlo skutečně uvést do života? Takže vám prozradím krok číslo jedna: Udělejte rozhodnutí. Prostě si popište, jak to ve vztahu s dětmi chcete mít, a rozhodněte se, že za tím opravdu půjdete, že pro to něco uděláte. A skutečně vykročte. Protože bez vás se to nestane.
A.cz: Jak může dobře nakročenou změnu v chování k dětem "ohrozit" odlišné pojetí výchovy, ocitají-li se děti každou chvíli u babičky, která je spíše typ nadšenec a o nějakých novátorských metodách nechce ani slyšet?
Babičky jsou někdy oříšek. Ale není potřeba s nimi bojovat. Dítě, k němuž rodiče přistupují podle Nevýchovy, se naučí respektovat rozdíly a zároveň si říkat o to, co potřebuje. Takže se ani s babičkou neztratí. Navíc, babičky svá vnoučata milují. Kde jinde si může dítě líp vyzkoušet partnerskou komunikaci s někým, kdo má jiný názor, než v láskyplném prostředí s babičkou? Učí se tím pro život.
A.cz: Jak je to v případě dospívajících? Budu-li se stále snažit jít dobrým příkladem, ovšem adolescent začne vše klasicky negovat a převracet na hlavu?
Co kdybych vám řekla, že žádná puberta být nemusí? Jsem přesvědčená, že dítě, které je můj skutečný partner, se nepotřebuje vymezovat. Protože ví, že ho slyším a že jsem vždycky ochotná hledat společné řešení, které bude fajn pro oba. Nikdo tu nevelí, navzájem se posloucháme. Není proč se proti rodičům bouřit, když se s nimi umím na všem domluvit. Moje zkušenosti s dospívajícími slečnami to potvrzují.
A.cz: Jak se poznají děti vychovávané pomocí Nevýchovy?
Jsou zodpovědné, soucitné, vstřícné. Ale taky přímočaré, umí se za sebe postavit. Dokážou spolupracovat a chtějí se domluvit, nestaví se na zadní. A co víc, umí konstruktivně řešit problémy, protože se to společně se svým rodičem učí už od dětství.
