Kopřivnice - Karolínka Dejová to v životě neměla jednoduché. Trpí svalovou dystrofií, od malička nechodí. Spolu s bratrem Filipem je vychovávají v pěstounské péči tatínkovi rodiče.
Úspěšně pomáhají naplnit vnuččin velký sen stát se baletkou. Ač na vozíku, vyhrála již řadu medailí a pohárů. Má ještě jedno velké přání - začít jednou chodit.
Jak napadlo drobnou dívku na vozíku, že se stane baletkou? "Začala chodit do umělecké školy na flétnu. Byla spokojená, ale viděla, jak tam děvčátka tančí, a chtěla také. Jenže nám řekli, že s vozíkem by tam nemohla," vypráví její babička Daniela Seidlová.
Nevzdali se a umístili na facebookovou stránku Karolínka bude chodit fotografii, kde je Kája s cedulkou "Chtěla bych tančit". Dojemného snímku si všimla hlavní trenérka z tanečního klubu Katlen Ostrava Kateřina Vítečková a nabídla dívce místo v souboru.
Karolínka tančila v choreografii mezi malými zdravými holčičkami, jednou ji jako čertíka přivezli v kotli, poté zase jako Popelku v nazdobeném kočáře.
"Když jsem šla spát, maminky těch ostatních holčiček si půjčily můj vozík a celou noc ho zdobily. Když jsem se ráno probudila, měla jsem ho předělaný na princeznovský kočár, nazdobený i s nádherným baldachýnem," líčí nadšeně Karolínka.
V jednotlivých číslech hraje vždy aktivní roli, její handcicap se trenérka spíše snaží zakrývat, než aby z něho těžila body "za soucit"."
"Nechci choreografie, aby přijela na pódium dívenka na vozíku, všichni kolem ní tančili a diváci se koukali soucitně doprostřed. Vždy ji proto aktivně zapojím," vysvětluje.
Dochází pak k tragikomickým situacím, kdy na soutěžích cizí maminky kritizují číslo ostravských čertíků: "No, ta v tom kotli toho teda moc nenatančí! To bych si nechala líbit, takovou roli!"
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
Další sen? Stepovat v Paříži. A taky chodit
Když věčně rozesmátá Kája zvládne nějaký důležitý krok ve svém životě, už pošilhává po dalším stupínku a chce jít dál. "Ona se nespokojí s málem, takže chtěla tančit sólo. Proto s ní má dcera Zuzana, která holčičky vede, nacvičila duo," líčí trenérka Vítečková vznik čísla, v němž se Karolínka postupně naučila slézt z vozíku a vsedě či vleže tančit.
"Tím, že takto cvičí, se její zdravotní stav výrazně zlepšil, na rehabilitaci nechtěli věřit, kolik síly v sobě našla," říká spokojeně babička.
Úspěchy se brzy dostavily. Kája s dalšími děvčátky z tanečního klubu Katlen vybojovala dvě zlata na mezinárodní taneční soutěži ve Vídni, tančily také v pražské Lucerně, kde dívenka získala hlavní cenu za skupinovou choreografii Tři oříšky pro Popelku a cenu poroty za duo se svou vedoucí Zuzanou.
"Když jí pan porotce předával cenu, poklekl jako princ před jejím výkonem," vzpomíná se slzou v oku Kateřina Vítečková.
Také babička na tento zážitek dodnes vzpomíná s dojetím. "Lucerna stála, tleskala, lidé byli dojatí, i porota. Byly to šílené emoce. Já jsem nic neviděla, protože jsem brečela."
Nepostradatelnou součástí Kájina týmu je i její dědeček. Ten totiž sestrojuje nejrůznější vozítka, s nimiž se jeho vnučka pohybuje po jevišti i v běžném životě. Nedávno stál před nelehkým úkolem. Dalším snem jeho vnučky bylo stepovat v Paříži.
Sestavil tedy chodítko, v němž by nechodící tanečnice mohla stepovat. Podařilo se a Karolínka tedy už i stepuje. "Na tu Paříž má prostě našlápnuto!" směje se hlavní trenérka.
Kurážná slečna chce vyzkoušet všechno, co dělají zdravé děti, samozřejmě s něčí pomocnou rukou. Jezdí na kole, učí se plavat, pokoušela se dokonce bruslit či lézt na horolezecké stěně.
Při povídání s touto inspirativní rodinou se nutně vkrádá otázka, jak všechno mladí pracující prarodiče zvládají. Dědeček Dalibor se jen usmívá a myslí si své. Babička ho obejme a říká: "Musela jsem si najít práci jen na ráno. Zvládám to s vypětím sil, ale mám úžasného manžela, takže i díky němu se to dá," uzavírá vyprávění Daniela Seidlová.
