"Dá se říct, že mám své roboty raději než vlastní syny," přiznává konstruktér samouk.
Po vesnici jezdí ve vozíku taženém robotem vlastní výroby, který chodí a mluví.
"Jsem pojízdný robot. Mým otcem je Wu Yulu, vozím ho po okolí," oslovuje gumovými rty kolemjdoucí.
Když Wu v roce 1986 se stavěním robotů začal, byl jeho první výrobek sestrojen z drátů a několika ozubených kol.
Později začal roboty stavět z plastových sudů a oblékal je do lidských šatů. Stroje uměly nalévat čaj, zapálit cigaretu, nebo na magnetických chodidlech šplhat po stěnách a stropech.
Vydržel bez robotů půl roku
Při jednom z experimentů 48letý vynálezce do základů vypálil svůj dům, ale ani to ho od dalších pokusů neodradilo.
"Cítil jsem se provinile, protože rodina ztratila střechu nad hlavou," přiznává. "Půl roku jsem vydržel bez robotů, ale pak jsem je zase začal stavět, prostě jsem to nemohl vydržet," dodává.
Chodící stroje sestavoval hlavně ze smetí, které našel. Přesto jeho náklady na vynálezy rostly, až se nakonec dostal do dluhů.
Od přátel a příbuzných si půjčil celkem 90 tisíc juanů (asi 13 tisíc dolarů), což je v Číně obrovská částka.
Roboti ho stáli i zdraví. Při jednom experimentu si kyselinou z baterií postříkal tvář a hrudník a strávil dlouhé dny v nemocnici.
Po letech trápení mu také jeho manželka začala hrozit rozvodem.
Příběh ale má šťastný konec.
Nejchytřejší farmář Číny
Poté, co si farmáře-konstruktéra všimla čínská i světová média, začal Wu pracovat pro některé univerzity a firmy vyrábějící roboty.
Se svými výtvory také procestoval kus Číny a podařilo se mu vydělat proinvestované peníze zpět.
V televizní anketě byl také vyhlášen "nejchytřejším zemědělským vynálezcem Číny", na což je patřičně hrdý.
"Nakonec to k něčemu bylo," říká dnes spokojeně o svém netradičním koníčku.
