Utekl z univerzity, aby se stal digitálním nomádem. Zimu tráví v Thajsku, do Česka se ale vrací rád

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
16. 3. 2018 14:04
Zimu tráví na severu Thajska, léto v Evropě a čas mezi tím si krátí cestami po Asii i Tichomoří. Matoušovi Vinšovi je teprve 23 let, ale stihl navštívit již čtyřicítku zemí a založit vlastní podnikání.
Matouš Vinš se nejraději toulá na motorce po severním Thajsku.
Matouš Vinš se nejraději toulá na motorce po severním Thajsku. | Foto: Matouš Vinš

Původně se měl Matouš Vinš stát absolventem kulturních studií Číny na Masarykově univerzitě v Brně. Po třech měsících se ale svět akademiků, učeben a knihoven rozhodl vyměnit za dny plné dobrodružství, cest i trochu nejistoty a pustil se naplno do digitálního nomádství. 

"Neodešel jsem kvůli škole jako takové, ale už tehdy jsem pracoval na volné noze a neměl jsem moc času. Věnoval jsem se psaní, focení i hudbě a školu jsem nestíhal, prioritou pro mě byla práce na volné noze a možnost cestovat," vypráví Aktuálně.cz.

Svůj záměr žít jako "profesionální bezdomovec" - jak si taky někdy říká - si nejprve otestoval na evropských destinacích. Projel Skotsko, stopoval přes Rakousko, Švýcarsko, Lucembursko, Belgii a Holandsko. "Trvalo mi nakonec dva roky, než jsem dospěl do fáze, kdy mě naplno živil marketing a mohl jsem všechnu práci dělat na dálku. Kratší cesty po Evropě mi ale hodně pomohly naučit se ve spojení s cestováním pracovat," popisuje.

Matouš Vinš.
Matouš Vinš. | Foto: Archiv Matouše Vinše

Útěk z české zimy

První velkou cestu absolvoval ve dvaceti letech na Srí Lanku. "Zbytek zimy jsem pak strávil v Barceloně, protože jakmile si člověk zvykne na to, že utíká z české zimy, nechce se mu v ní zůstávat. A hned v únoru 2015 jsem pak odletěl poprvé do Thajska," vysvětluje dnes třiadvacetiletý cestovatel a marketingový konzultant.

Právě v Thajsku, ve městě Čiang Mai, si postupně vytvořil druhý domov a vrací se tam každou zimu. "Mám rád hory, motorku, lidské příběhy, focení lidí i dobré jídlo. A tohle všechno tady najdu. Přes týden pracuji a o víkendu vždycky vyrážím na výlety do okolí," popisuje Vinš.

Během pracovního týdne pomáhá firmám na dálku s komunikační strategií či sociálními sítěmi. V roce 2015 sepsal společně s cestovatelem Petrem Novákem knihu Travel Bible, okolo které se během několika měsíců vytvořila komunita lidí. "Cestovat totiž může každý. S hypotékou, s kariérou v korporátu i s malými dětmi," tvrdí její autoři.

"Mám rád lidské příběhy."
"Mám rád lidské příběhy." | Foto: Matouš Vinš

Stačí mít rád cestování a svou práci

Podle Vinše není digitální nomádství zas tak složité, stačí mít rád cestování, dělat vhodnou práci a mít ji rád. "Pokud člověk dělá práci, co ho baví, je mnohem snazší pracovat odkudkoliv. Samozřejmě, že musí být i zodpovědný a cílevědomý. Ale je to víc o typu práce než typu člověka. Navíc pokud se člověk rozhodne být digitálním nomádem, musí pro to většinou i něco obětovat a
něco se naučit," popisuje Vinš.

Nejlepší je podle něj koupit si drahou letenku hodně daleko. "Pak už není cesty zpět a musíte dořešit všechny kroky, které k práci na dálku vedou," dodává.

Jak zvládnout práci během putování po světě i užitečné rady na cesty, zveřejňují Novák s Vinšem na svém webu. Vinšův osobní recept je jednoduchý: "Držím si stále stejnou rutinu - pevný denní a týdenní režim. Naplánuju si, co musím udělat, a zároveň si vyhradím čas na odpočinek. Protože pokud dostatečně neodpočívám, stejně pak nic pořádného neudělám. Většinou si dopřávám volnou neděli a jeden volný den v týdnu, kdy můžu dělat, co chci. Když přijedu do nové destinace, dávám si pět až sedm dní, kdy navštívím největší lákadla. Potom se můžu víc soustředit na práci. Ale dopřávám si i
větší dovolené. Nedávno jsem takhle strávil měsíc na Novém Zélandu."

Autoři Travel Bible na Novém Zélandu.
Autoři Travel Bible na Novém Zélandu. | Foto: Archiv Matouše Vinše

Cestovat pomalu a uvědoměle

Vinš společně s dalšími lidmi okolo Travel Bible chystá koncem dubna také další ročník Slow Travel Festivalu v Praze, zaměřeného na pomalé a uvědomělé cestování.

Jeho prostřednictvím by chtěli společně s dalšími cestovateli upozornit na to, že lidé by měli objevovat jednotlivé destinace pomalu a postupně, uvědomovat si svůj dopad na životní prostředí i místo, kam se vydávají. Příkladem podle něj může být vynechávání atrakcí, jako je jízda na slonech, kteří žijí dlouhodobě ve špatných podmínkách a nošení turistů na hřbetu jim ubližuje.

Z cest Matouše Vinše.
Z cest Matouše Vinše. | Foto: Matouš Vinš

Dalším příkladem je snaha o redukci plastového odpadu, což je problém mnoha asijských zemí. "I malé drobnosti, třeba to, že si člověk v Thajsku nevezme nákupní tašku, mohou pomoci. I cestovatel má šanci něco v dané zemi změnit. Každý rok přijede do Thajska 35 milionů turistů. Kdyby každý ušetřil jeden sáček, je to dohromady spousta plastu," myslí si Vinš.

Dalším odlehčením od plastové odpadu může podle něj být doplňování vody do vlastní lahve místo nakupování balené. 

"V Asii neteče pitná voda z kohoutku. Ale po celém Thajsku jsou na ulicích automaty na vodu a za asi tři koruny si člověk může natočit pět litrů filtrované vody," říká cestovatel. Zároveň dodává, že Thajsko se v poslední letech v ekologii zlepšuje a mohlo by sloužit jako příklad pro další asijské země.

Česko je krásné, ale Melbourne taky

Na rozdíl od mnoha jiných cestovatelů se Vinš do Česka pravidelně vrací. Přiznává, že si taky čím dál více uvědomuje, jak je krásné. "Jak z hlediska přírody, tak památek a v poslední době i gastronomie, což si asi Češi moc neuvědomují. Praha a Brno patří podle mě mezi top gastronomická města v Evropě," myslí si třiadvacetiletý muž.

Melbourne si oblíbil pro jeho atmosféru.
Melbourne si oblíbil pro jeho atmosféru. | Foto: Matouš Vinš

Kromě Thajska si ale oblíbil i Holandsko a australské Melbourne. "Byl jsem tam teď podruhé na měsíc a mám z něj pocit, že je to takové větší Brno. Když se tam člověk nastěhuje, cítí se jako doma už po pár dnech. Na ulici brzy potkává známé a v kavárnách vědí, co si objednává," dodává.

"Australské zahradní město", jak se Melbourne přezdívá, si oblíbil pro okolní přírodu, oceán za městem a otevřené lidi. "V Melbourne je mnoho mladých, vzdělaných lidí z různých koutů světa. Tím pádem tam nikdo neřeší, odkud jste nebo co děláte. U jednoho stolu se spolu baví manažer z banky, důchodkyně, student z Číny i silničář. To mi ve většině měst světa chybí," popisuje.

Ve druhém největším městě Austrálie by se také rád vrátil ke studiu. "Vždycky jsem chtěl dělat film a v Melbourne jsem se potkal s jedním kamarádem z Brna, který mě nalákal na tamní filmovou školu. Přišel jsem na to, že film spojuje téměř všechno, co bych v životě chtěl," sdělil.

Nevylučuje ale, že se jednou do Česka vrátí. "Vůbec nevím, co bude za rok nebo dva. Dokud mě bude bavit žít tak, jak žiju teď, budu v tom pokračovat. Jsem velmi vděčný, že je to v dnešním světě možné, a moc dobře si uvědomuju, že ne všichni mají takové štěstí a možnosti jako já. Až přijde moment, kdy se budu chtít usadit, tak přijde a udělám to, ať už to bude v Melbourne, v Česku, nebo úplně jinde," dodává.

 

Právě se děje

Další zprávy