Čeští vědci zbořili mýty o Antarktidě. Bývaly tu lesy, rostliny, dinosauři a dvoumetroví tučňáci

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
Aktualizováno 25. 10. 2015 15:04
Lidé mají o Antarktidě představu jako o kontinentu věčného sněhu a ledu. Jenže před 35 miliony let tu byly husté lesy, bohatá flóra a desítky rozmanitých živočichů na pevnině i ve vodě. Teplota dosahovala 15-17 stupňů, po Antarktidě se pohybovali dvoumetroví tučňáci, dinosauři či mořští ještěři. Lepšímu poznání pravěké Antarktidy přispěl několikaletý výzkum českých vědců. Výsledky jejich badatelského úsilí jsou nyní k vidění i v Česku, v pražském Chlupáčově muzeu historie Země. "Ještě před půl milionem let se v některých částech Antarktidy dařilo menším stromům," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Radek Vodrážka, geolog, jenž na kontinentu učinil několik světově významných objevů.
Pravěké moře u Antarktidy bylo plné života.
Pravěké moře u Antarktidy bylo plné života. | Foto: Radek Vodrážka

Aktuálně.cz: Jak se čeští vědci dostali k výzkumu na Antarktidě?

Česká geologická služba podnikala expedice na Antarktidu již od roku 2003, ale její předchůdce, Ústřední ústav geologický, vyslal svoje geology na Antarktidu již v šedesátých letech. Jeho zaměstnanec, Josef Sekyra, byl dokonce prvním Čechem na jižním pólu. V posledních letech jsme využívali hlavně zázemí české polární základny Johanna Gregora Mendela na ostrově James Ross, kterou provozuje Masarykova univerzita v Brně.

A.cz: Jak důkladně se vám podařilo zmapovat pravěkou Antarktidu?

Mgr. Radek Vodrážka, Ph.D.

Pravěká Antarktida - výzkum českých vědců

Samostatný vědecký pracovník Geologického ústavu AV ČR a České geologické služby. Specializuje se na paleontologii, zabývá se geologickým mapováním druhohor v České republice, Německu, na Antarktidě a v Íránu, zkoumá fosilní houby.

Právě kvůli umístnění české základny byla nejdůkladněji zmapována severní část ostrova James Ross, výsledkem jsou nejenom četné nálezy zkamenělin, ale třeba i podrobná geologická mapa zkoumaného území.

A.cz: Podaří se díky tomuto výzkumu zbořit některé mýty o tomto kontinentu?

V povědomí lidí je Antarktida často vnímána jako věčně zamrzlý kontinent, ale v geologické minulosti Země tomu vždy tak nebylo. V období druhohor a třetihor na pevnině rostly husté lesy. Život nebujel jen na souši, ale zejména v moři. Až před zhruba 35 miliony lety došlo k izolaci a výraznému ochlazení Antarktidy a začala vypadat tak, jak ji známe dnes.

A.cz: Co se tehdy přesně  událo, že se Antarktida stala zemí sněhu a ledu, jak ji známe dnes?

Zásadní změna v klimatu Antarktidy souvisí s jejím úplným odtržením od  australského a jihoamerického kontinentu v třetihorách, čímž se před asi 35 miliony let ocitla v izolaci. Antarktidu izoloval chladný cirkumantarktický proud a od té doby téměř úplně zamrzla.

A.cz: Jak tedy pravěká Antarktida vypadala? Místo sněhu a ledu tu dle vašich poznatků byly lesy a bohatá flóra. Můžete to nějak blíže přiblížit?

Zkamenělá dřeva z druhohorních sedimentů z ostrovů James Ross, Vega a Seymour dokládají existenci lesů složených hlavně z pabuků a araukárií, vyskytovaly se ale i další nahosemenné a krytosemenné dřeviny. Průměrné roční teploty se dle vědeckých analýz pohybovaly mezi 15-17 stupni. Podobné lesy známe dnes z oblasti Jižní Ameriky.

A.cz: Jací zde žili živočichové? Dinosauři jako v jiných oblastech?

V období druhohor máme z této oblasti nálezy suchozemských dinosaurů a hlavně mořských ještěrů - plesiosaurů a mosasaurů. V teplém křídovém moři žili z obratlovců i žraloci, mořské želvy a ryby. V třetihorách, v období eocénu (asi před 40 miliony lety), tuto oblast obývali na souši vačnatci a ptáci. Z ptáků jsou nejběžnějším nálezem zkamenělí tučňáci, z nichž někteří dorůstali podle odhadů výšky až dvou metrů. Dnešní tučňák císařský dosahuje jen něco přes polovinu velikosti obřích vyhynulých tučňáků.

A.cz: Jaké hlavní objevy jste učinili?

Čeští paleontologové učinili na Antarktidě hned několik významných objevů. Mezi vědecky nejvýznamnější lze řadit popis nejstarších krytosemenných rostlin z oblasti a vůbec první popis fosilních živočišných hub z Antarktidy. Mezi další významné nálezy patří například unikátně zachované schránky měkkýšů. Výsledky našich studií byly publikovány v prestižních mezinárodních periodikách, jako je Journal of Palaeontology a Antarctic Science.

A.cz: Mohou být zase někdy na Antarktidě lesy a bohatá flóra?

Nelze to vyloučit, dost pravděpodobně ano, ale ne v řádu nejbližších desítek tisíc let. Takovou náhlou klimatickou změnu si lze těžko představit. Ale v geologicky nedávné minulosti se v některých částech Antarktidy dařilo i menším stromům. Dokládají to nálezy krytosemenných stromů starých půl milionu let z Transantarktického pohoří. Dnes jsou z Antarktidy známy jen dva druhy vyšších rostlin - oboje představují traviny.

A.cz: O co náročnější je provádět geologický a paleontologický výzkum v tak nehostinném prostředí, jako je Antarktida?

Geologický výzkum zde má svá výrazná specifika. Geolog je při svých bádáních takřka výlučně odkázán na ty oblasti, které jsou bez trvalé sněhové a ledové pokrývky. Tam, kde jsou horniny odkryty, je zpravidla práce naopak příjemnější než ve středoevropských podmínkách. Horniny nejsou zakryty silnou vrstvou půdy. K vynikajícímu zachování nálezů přispívá i intenzivní větrná a mrazová eroze.

A.cz: Jaký byl váš největší "úlovek" a největší zážitek během výzkumu?

Za jeden z nejvíce atraktivních nálezů lze označit část kostry druhohorního ještěra - plesiosaura - nebo schránky obřích vyhynulých hlavonožců - amonitů. Tyto nálezy a spousta dalších, včetně kostí gigantických tučňáků, jsou i pro veřejnost vystaveny v Chlupáčově muzeu historie Země na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity na Albertově v Praze.

Nález kostí plesiosaura: Je možné najít další, říká geolog. | Video:
 

Právě se děje

před 4 hodinami

České házenkářky na úvod Eura prohrály se Švédskem

České házenkářky vstoupily do mistrovství Evropy v Dánsku porážkou 23:27 s favorizovaným Švédskem. Svěřenkyně trenéra Jana Bašného v úvodním utkání základní skupiny B v Herningu dlouho držely krok, na startu druhého poločasu dokonce vedly o tři branky, ale závěr patřil Seveřankám.

V dalším duelu se český tým v sobotu utká s Ruskem a v pondělí zakončí skupinu proti Španělsku. Do další fáze turnaje, kterou budou dvě šestičlenné skupiny, postoupí první tři celky.

Švédsko a Česko se měly utkat už v březnu v kvalifikaci, kvůli koronaviru ale byly oba zápasy zrušeny a na šampionát se dostaly stejné týmy jako předloni. Kvůli přetrvávající pandemii se celý turnaj hraje bez diváků.

Zatímco český tým kvůli koronaviru nehrál zápas více než rok, Švédky stihly před šampionátem čtyři přípravná utkání. Svěřenkyně kouče Bašného se ale favoritek, s nimiž se jim v posledních letech nedařilo, nezalekly a od úvodu držely krok.

Seveřanky, šestý tým z předloňského Eura, sice v prvním poločase většinu času vedly, ale maximálně o dva góly. Mezi tyčemi v české brance se dařilo Kudláčkové, která působí ve švédském Kristianstadu, a i díky jejím zákrokům držel outsider v poločase nadějnou remízu 13:13.

Vstup do druhého dějství vyšel českému celku ještě lépe. Národní tým dal úvodní tři branky a chvíli měl překvapivý třígólový náskok. Pak přišla rozhodující fáze utkání.

Švédky po sérii čtyř branek otočily stav a ve 42. minutě vedly 19:18. Seveřanky se uklidnily a postupně navyšovaly náskok. V 56. minutě upravila Strömbergová už na 27:21 a bylo rozhodnuto.

Utkání skupiny B mistrovství Evropy házenkářek v Dánsku:

Švédsko - Česko 27:23 (13:13)

Sestava a branky Česka: Kudláčková, Novotná - Knedlíková 2, Konečná, Maňáková, Kvášová 2, Kordovská 2, Mikulášková, Hurychová 2, Šustková, Marčíková 3, Stříšková, Zachová, Kovářová, Jeřábková 8, Malá 4.

Nejvíce branek Švédska: Blohmová 5. Rozhodčí: Antičová, Jakovljevičová (obě Srb.). Sedmimetrové hody: 10/5 - 6/4. Vyloučení: 7:4. Bez diváků.

Rusko - Španělsko 31:22 (13:11)

Skupina D:

Německo - Rumunsko 22:19 (13:10), Norsko - Polsko 35:22 (17:13).

Zdroj: ČTK
Další zprávy