Aktuálně.cz: Jak se čeští vědci dostali k výzkumu na Antarktidě?
Česká geologická služba podnikala expedice na Antarktidu již od roku 2003, ale její předchůdce, Ústřední ústav geologický, vyslal svoje geology na Antarktidu již v šedesátých letech. Jeho zaměstnanec, Josef Sekyra, byl dokonce prvním Čechem na jižním pólu. V posledních letech jsme využívali hlavně zázemí české polární základny Johanna Gregora Mendela na ostrově James Ross, kterou provozuje Masarykova univerzita v Brně.
A.cz: Jak důkladně se vám podařilo zmapovat pravěkou Antarktidu?
Mgr. Radek Vodrážka, Ph.D.
Samostatný vědecký pracovník Geologického ústavu AV ČR a České geologické služby. Specializuje se na paleontologii, zabývá se geologickým mapováním druhohor v České republice, Německu, na Antarktidě a v Íránu, zkoumá fosilní houby.
Právě kvůli umístnění české základny byla nejdůkladněji zmapována severní část ostrova James Ross, výsledkem jsou nejenom četné nálezy zkamenělin, ale třeba i podrobná geologická mapa zkoumaného území.
A.cz: Podaří se díky tomuto výzkumu zbořit některé mýty o tomto kontinentu?
V povědomí lidí je Antarktida často vnímána jako věčně zamrzlý kontinent, ale v geologické minulosti Země tomu vždy tak nebylo. V období druhohor a třetihor na pevnině rostly husté lesy. Život nebujel jen na souši, ale zejména v moři. Až před zhruba 35 miliony lety došlo k izolaci a výraznému ochlazení Antarktidy a začala vypadat tak, jak ji známe dnes.
A.cz: Co se tehdy přesně událo, že se Antarktida stala zemí sněhu a ledu, jak ji známe dnes?
Zásadní změna v klimatu Antarktidy souvisí s jejím úplným odtržením od australského a jihoamerického kontinentu v třetihorách, čímž se před asi 35 miliony let ocitla v izolaci. Antarktidu izoloval chladný cirkumantarktický proud a od té doby téměř úplně zamrzla.
A.cz: Jak tedy pravěká Antarktida vypadala? Místo sněhu a ledu tu dle vašich poznatků byly lesy a bohatá flóra. Můžete to nějak blíže přiblížit?
Zkamenělá dřeva z druhohorních sedimentů z ostrovů James Ross, Vega a Seymour dokládají existenci lesů složených hlavně z pabuků a araukárií, vyskytovaly se ale i další nahosemenné a krytosemenné dřeviny. Průměrné roční teploty se dle vědeckých analýz pohybovaly mezi 15-17 stupni. Podobné lesy známe dnes z oblasti Jižní Ameriky.
A.cz: Jací zde žili živočichové? Dinosauři jako v jiných oblastech?
V období druhohor máme z této oblasti nálezy suchozemských dinosaurů a hlavně mořských ještěrů - plesiosaurů a mosasaurů. V teplém křídovém moři žili z obratlovců i žraloci, mořské želvy a ryby. V třetihorách, v období eocénu (asi před 40 miliony lety), tuto oblast obývali na souši vačnatci a ptáci. Z ptáků jsou nejběžnějším nálezem zkamenělí tučňáci, z nichž někteří dorůstali podle odhadů výšky až dvou metrů. Dnešní tučňák císařský dosahuje jen něco přes polovinu velikosti obřích vyhynulých tučňáků.
A.cz: Jaké hlavní objevy jste učinili?
Čeští paleontologové učinili na Antarktidě hned několik významných objevů. Mezi vědecky nejvýznamnější lze řadit popis nejstarších krytosemenných rostlin z oblasti a vůbec první popis fosilních živočišných hub z Antarktidy. Mezi další významné nálezy patří například unikátně zachované schránky měkkýšů. Výsledky našich studií byly publikovány v prestižních mezinárodních periodikách, jako je Journal of Palaeontology a Antarctic Science.
A.cz: Mohou být zase někdy na Antarktidě lesy a bohatá flóra?
Nelze to vyloučit, dost pravděpodobně ano, ale ne v řádu nejbližších desítek tisíc let. Takovou náhlou klimatickou změnu si lze těžko představit. Ale v geologicky nedávné minulosti se v některých částech Antarktidy dařilo i menším stromům. Dokládají to nálezy krytosemenných stromů starých půl milionu let z Transantarktického pohoří. Dnes jsou z Antarktidy známy jen dva druhy vyšších rostlin - oboje představují traviny.
A.cz: O co náročnější je provádět geologický a paleontologický výzkum v tak nehostinném prostředí, jako je Antarktida?
Geologický výzkum zde má svá výrazná specifika. Geolog je při svých bádáních takřka výlučně odkázán na ty oblasti, které jsou bez trvalé sněhové a ledové pokrývky. Tam, kde jsou horniny odkryty, je zpravidla práce naopak příjemnější než ve středoevropských podmínkách. Horniny nejsou zakryty silnou vrstvou půdy. K vynikajícímu zachování nálezů přispívá i intenzivní větrná a mrazová eroze.
A.cz: Jaký byl váš největší "úlovek" a největší zážitek během výzkumu?
Za jeden z nejvíce atraktivních nálezů lze označit část kostry druhohorního ještěra - plesiosaura - nebo schránky obřích vyhynulých hlavonožců - amonitů. Tyto nálezy a spousta dalších, včetně kostí gigantických tučňáků, jsou i pro veřejnost vystaveny v Chlupáčově muzeu historie Země na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity na Albertově v Praze.
