Snímek režisérky Kateřiny Mikulcové s názvem Identita: Film o českém grafickém designu kina uvedou letos v říjnu. Nicholas Lowry v něm divákům přiblíží tvorbu Alfonse Muchy, Ladislava Sutnara, Karla Teigeho nebo Josefa Váchala i slavné tuzemské značky - od pivovaru Pilsner Urquell po obuvnickou firmu Baťa. "Zavítali jsme do Plzně, Zlína, Bzence, Litomyšle i Brna. Do té doby jsem při svých návštěvách Česka vždycky zůstával hlavně v Praze. Konečně jsem měl tedy příležitost procestovat všechny kraje," pochvaluje si americký dražitel s českými kořeny.
Dokument přitom nemapuje jen milníky více než stoleté historie české vizuální kultury, ale také její současnost. "Natáčeli jsme s Martinem Pecinou i Alešem Najbrtem. Setkali jsme se rovněž se studenty z UMPRUM, kteří reprezentují nastupující generaci výtvarníků. Myslím, že současný český design je přinejmenším stejně dobrý jako tvorba dřívějších autorů. Nepochybuju, že ve světě najde uplatnění," říká stylově oblečený hipster s mohutným knírem, zatímco pózuje u klády s turistickými značkami. I ty se koneckonců ve filmu objeví, stejně jako moravský folklorní design, který na Lowryho udělal velký dojem.
Rodiče byli antikváři, doma mu visí Mucha
Ve svém newyorském bytě má bohatou sbírku českých historických plakátů. "Nashromáždil jsem jich tolik, že si ani všechny nemůžu pověsit. Momentálně mám na stěnách pozvánku na ples z roku 1927, reklamu na motocykly Jawa ze 30. let, divadelní plakát od Alexandra Vladimíra Hrsky ze stejného období a titulní stranu časopisu od Alfonse Muchy. Oba moji rodiče se živili jako antikváři, takže jsem byl odmalička obklopený starými knihami a grafikami. Sám jsem se pak coby dražitel stal odborníkem na retro plakáty. Sbírka tedy spojuje mou profesi s mými českými kořeny," vysvětluje Lowry, kde se jeho vášeň vzala.
Jeho prastrýc Gustav Schwarzwald v roce 1909 založil firmu Primeros. "Vyráběli celou řadu gumárenského zboží - od zátek lahví po chirurgické rukavice. Jejich neznámějším produktem se ovšem staly kondomy. Značka byla velmi úspěšná, měla továrny v Německu i v Polsku, její výrobky se prodávaly ve Francii i v Maďarsku. Po podepsání mnichovské dohody ale nacisté prastrýce zatkli. Mému otci a jeho rodině se naštěstí podařilo utéct. Nejdřív odešli do Paříže, jenže pak Němci napadli Francii. Museli tedy pokračovat do Lisabonu, kde se nakonec otec se svým bratrem a rodiči dostali na loď, která je dopravila do New Yorku," vypráví Lowry.
"Když otec opouštěl Prahu, bylo mu sedm let. Do New Yorku připlul jako devítiletý a ovládal francouzštinu, portugalštinu i angličtinu. Teď je mu dvaadevadesát a mluví už jen anglicky. Když byl ale mladší a jezdil mě během mého pobytu v Praze navštěvovat, oprášil občas i češtinu, kterou si pamatoval z dětství," upozorňuje Lowry. Do země svých předků poprvé zavítal tři měsíce po sametové revoluci a žil tu čtyři roky. "Nás Američany tehdy v Praze všichni milovali. Podle džínů a tenisek nás hned každý poznal. Kdykoli jsme vstoupili do nějaké zakouřené, hlučné hospody, štamgasti přestali mluvit a zírali na nás jako na zjevení," vzpomíná.
Nejvíc se mu stýská po pražských kavárnách
Na začátku 90. let podle něj Praha ještě nebyla poznamenaná západními vlivy. "Lidé byli milí a všechno bylo levné. Těžko byste tehdy našli město, kde se žilo lépe," myslí si Lowry. Protože se rád stravoval v místních podnicích, začal psát recenze restaurací pro anglickojazyčné noviny Prognosis. Redakce navíc spolupracovala s první tuzemskou soukromou rozhlasovou stanicí Radio 1, a tak se stal jejím moderátorem. "Každý všední den jsem tam uváděl půlhodinový pořad v angličtině. Posléze jsme začali vysílat ze studia vedle oblíbeného klubu Bunkr, kde jsem pak dělal dýdžeje. Byla to fantastická doba," říká Lowry.
Na Češích dodnes nejvíc oceňuje jejich smysl pro humor. Kdyby měl zmínit, co mu po návratu do Spojených států nejvíc schází, byly by to mimo jiné pražské kavárny. "Chodit po kavárnách tady nestojí zdaleka tolik peněz jako v New Yorku. Můžete si je dopřát klidně každý den. V Praze taky najdete mnohem hezčí bydlení. Byty jsou prostornější, s vyššími stropy, dávají vám větší volnost. Oproti New Yorku je Praha vesnice, což myslím jako pochvalu. Atmosféra města je daleko intimnější, méně hektická," dodává Lowry.
