Jsou české a slovenské interiéry zdravější než ty před lety? Pozorujete nějaký vývoj?

Částečně ano, protože se zvyšuje odpovědnost domácností ve vztahu k navrhování prostoru, kvality designu, ale i výběru materiálů. Přestože lze v interiéru díky pokročilým technologiím imitovat přírodní materiály těmi umělými, mnoho lidí se ve snaze o zdravý interiér odklání od přemíry plastů. Dlouhodobé působení mnohých takových materiálů totiž není dodnes dostatečně prozkoumáno a například v dětských pokojích mohou být vyloženě škodlivé. Ve stále větší oblibě jsou naštěstí přírodní dřevo, hlína, korek, bavlna, vlna a kůže v jejich přirozené podobě, což interiérům a jejich vlivu na člověka vyloženě prospívá. Takové materiály působí na nervový systém regenerativně a snáze jimi zútulníme prostor.

Co vás přivedlo k tak specifické problematice, jakou je vliv interiéru na lidské zdraví?

Na vědecké bázi jsem začínala s problematikou ekologického interiéru a od něj jsem se postupně propracovala až k sociálním, psychologickým a dalším zdravotním, až vyloženě medicínským aspektům. Všechno to spolu totiž velmi souvisí. Používání nábytku a vůbec interiéru jako takového je nejen součástí celého životního cyklu výrobků, ale především je to rituál, který naprosto nevědomě ovlivňuje míru každodenního stresu. Problematika vnímání prostředí člověkem, a naopak ovlivnění člověka prostředím, tehdy nebyla příliš komplexně zpracována. Byly dostupné a populární spíš jen východní filozofie tykající se vztahu člověka a prostředí.

Veronika Kotradyová navrhla mimo jiné i interiér tohoto mobilního domu. | Foto: Archiv Veroniky Kotradyové

Co vlastně mohou barvy a tvary nebo také materiály v interiéru všechno ovlivnit? Mají vliv například i na mezilidské vztahy?

Určitě ano. Mnohé studie přímo dokládají, že prostředí působí na chování člověka, jeho bezprostřední náladu, reakce i formu komunikace s jinými lidmi a má přímý vliv na psychické i fyzické zdraví. Například příliš výrazné barvy na velkých plochách nebo špičaté nebezpečně působící tvary v interiéru nás mohou stimulovat natolik, že to dokonce může vyvolat vnitřní napětí, konflikty při komunikaci nebo bolesti hlavy.

Prostředí, v němž žijeme, je do jisté míry naším zrcadlem. Jak bychom měli správně postupovat při zařizování bytu, jestli něco takového vůbec lze vymezit?

V prvé řadě bychom k sobě měli být upřímní a zbavit se vlivu prostředí, které nás ovlivňuje v sociální rovině, ať už jsou to reklamy, módní časopisy, nebo jednostranné názory přátel. Je důležité si odpovědět na otázku, co vlastně potřebujeme, abychom byli šťastní, a to s ohledem také na ty, kteří žijí s námi. Interiér bytu by měl být koncipován tak, aby měl každý člen domácnosti své vlastní teritorium, a zároveň aby vznikl dostatečný prostor pro společné setkávání. Kombinace soukromí a možnosti socializace je při projektování interiéru zcela klíčová.

Ve své knize doslova píšete, že člověk je stejně jako mnozí jiní savci teritoriálním tvorem. Vyplývá z toho tedy, že máme potřebu si svůj prostor označit, nebo dokonce označkovat?

Ano, zejména máme zcela podvědomou potřebu kontrolovat přístup k takovému prostoru a také cítíme nutkání ho personalizovat například tak, že rozložíme své věci způsobem, do něhož nikdo nemá právo zasahovat. To je markantní například na pracovišti. Jsou to ty obvyklé fotografie rodiny, vlastní hrnek na čaj atd.

Jste mimo jiné jednou z porotkyň soutěže Interiér roku, do níž se mohou hlásit i autoři designu kanceláří, takže se nejspíš také setkáváte s fenoménem pracovišť typu open space. V nich musí být večer vše sklizeno a stoly mají být zcela prázdné. Co když tedy člověk nemá možnost personalizovat svůj pracovní prostor?

Ano, dokonce se u mnoha firem rozšiřuje tzv. desk sharing, tedy že zaměstnanec sedí každý den na jiném místě, podle toho, jaké na něj vyjde nebo jaké si objedná. Myslím, že je to systém vhodný pro zaměstnance, kteří tráví na pracovišti pouze určitý čas a většinu pracovního dne jsou v terénu.  Zavádí se ale i pro zaměstnance, kteří v kanceláři sedí stále. Některé názory tvrdí, že se člověk musí více zkoncentrovat a naplánovat si další den, aby si včas zamluvil dobré místo a pak čas na něm strávený aktivně využil, ale jsem přesvědčená, že v takových kancelářích mohou být lidé k firmě méně loajální a může tam být i vyšší fluktuace. Prostě je pak těžší mít k firmě hlubší vztah a také motivaci. U některých profesí na tom možná tolik nesejde, ale existuje řada jiných, kde je loajalita zásadní.