Podnik sídlící v historické budově Ringhofferova paláce v Praze je rozdělen na několik částí. V řeznictví si hosté mohou koupit maso domů, anebo jim ho kuchaři na místě ogrilují. Centrální části, samoobslužné kantýně, dominuje mramorový stůl a výdejní pult.

Interiér Kantýny v budově bývalé banky a zednářské lóže navrhl architekt Rudolf Netík. Umístění a prostor podle něj samy nabídly řešení, kterým nešlo odolat.

"Smaragdová deska hermetiků, motiv oktagonu v půdorysu hlavní dvorany vepsaný do loga a následně do tvarů světel, lavice a materiály, které kontrastují s interiérem bývalé banky," vypočetl architekt prvky, s nimiž pracoval.

Místo má podle něj atmosféru něčeho, co známe, a přitom nevíme, kde jsme to viděli. Začíná to vysokým čtvercovým vstupním sálem s řeznictvím a lavicí jako připomínkou staré tržnice, ve kterém jsou restaurované originály soch od Jana Štursy. Dominantou hlavní dvorany je pult z modrého kvarcitu, výčep a výdej jídla s průhledy do kuchyně místo bankovních přepážek.

Při své práci vycházel Netík z hermetického principu "co je dole, je i nahoře". Nad pultem i nad stoly se proto vznášejí jejich obrysy v podobě světel.

"Všemu předcházela důsledná očista původní monumentální dispozice od Vojtěcha Ignáce Ullmanna. A taky chirurgická práce - implantace opravdu velké kuchyně, vzduchotechniky a všech technologií do přízemí bankovního domu s pěti patry administrativy, který s něčím takovým nikdy nepočítal. Jako u dobré chirurgie, ani tady není vidět to, co se nejvíc povedlo," uzavírá architekt.

Na přístup architekta Kotíka navázalo Studio Najbrt, které navrhlo grafickou identitu podniku a logo ve tvaru kosti. "Napětí mezi vysokým a nízkým, mezi bankovním palácem a řeznictvím, honosností mramorového obětního oltáře v secesním interiéru bývalého zednářského sídla a přiznanou nerezovou surovostí gastrovybavení se odrazilo v architektuře i našem designu. Sofistikované artdecové rastry, elegantní kapesníčky a zdobné písmo při bližším pohledu odhalují prostou základní konstrukci - kost. V tom se principiálně přibližujeme člověku - co navenek vypadá důstojně, je ve své podstatě jen sbírka masa a kostí," přiblížil grafik Bohumil Vašák.