Trčí ze země jako oko ponorky. Kavárník umisťuje v bývalých Sudetech stroje na básně

Prohlédnout si 16 fotografií

V pohraničí se automaty objevily až letos v létě. Oživují tam zaniklé kostely a poutní místa. Vyprávějí o životě Čechů a Němců, historii i víře. Tahle fotografie je z barokního poutního místa Kalvárie, která nedaleko města Úštěk stojí už od 18. století. Od odsunu Němců budova chátrala a dnes ji oživuje spolek i hrací trubka.

K přehrání jedné z audionahrávek stroj nepotřebuje žádnou elektřinu, stačí jen zatočit klikou, zvolit si druh zvuku a poslouchat. U Kostela svatého Mikuláše ve Šitboři na Plzeňsku zní krajinou například verše Jaroslava Durycha, Rainera Maria Rilkeho i vyprávění o historii místa. Nahrávky jsou v českém a německém jazyce.

Přestože jsou automaty novodobým zásahem do volné krajiny, podle kavárníka si své umístění umí obhájit. "Zatím se moc nepotkáváme s lidmi, kteří by si mysleli, že hyzdíme krajinu. To bychom museli vyhodit z míst lavičky, odpadkové koše nebo informační tabule. Pokud ta věc přináší nějakou funkci, kterou lidé ocení, má v místě své opodstatnění. Všech sedm míst jsme řešili s místními spolky, které se o místa starají. Kdyby se jim ten tvar zdál nevhodný, nejspíš by nám to ani neprošlo," myslí si organizátor koncertů na střeše v pražské Lucerně, který na Poesiomatech spolupracuje s Česko-německým fondem budoucnosti a Nadací PPF.

Kostel svatého Jana Nepomuckého je zase jednou z posledních dochovaných staveb někdejší německé osady Vrchní Orlice v Orlických horách. Je upomínkou na duchovní tradice původních obyvatel i předválečný teror henleinovců a divokého odsunu.

Foto: Karel Cudlín

Magdaléna Medková

6. 9. 2022 5:59

Na několika místech v bývalých Sudetech jsou od léta automaty na básně. Takzvané Poesiomaty, které před pár lety vymyslel pražský kavárník Ondřej Kobza, stojí v krajině u opuštěných kostelů a pomyslně odkazují na zvuk zaniklých zvonů. K přehrání jedné z audionahrávek stroj nepotřebuje žádnou elektřinu, stačí jen zatočit klikou, zvolit si druh zvuku a poslouchat.

Hrací stroje vypadají jako periskopy lodí nebo výdechy z metra. Zatím jsou na sedmi místech, kde vyprávějí o životě Čechů a Němců, historii i víře. "Nechtěli jsme se pouštět do politických souvislostí a tím spíše konfrontací, i když minulost bude občas probublávat na pozadí. Mezi hlasy máme například i zvuk zvonu, který na onom místě už dávno nezní. Nebo mečení koz ze zmizelého statku. To je zmizelá poezie," říká Ondřej Kobza, který v minulosti rozjel kavárny Café v lese, Neustadt a do pražských ulic instaloval piána. Na současném projektu spolupracuje s Česko-německým fondem budoucnosti a Nadací PPF.

"Při výběru dramaturgie jsme pracovali s tematikou ruin, pomíjivosti času, s česko-německou historií. Šlo nám o máchovskou romantičnost místa. A přesně to splňují opuštěné kostely v pohraničí," dodává. Poesiomaty stojí například u kaple svaté Anny v Olešné na Tachovsku, ve Skocích u Žlutic nebo u poutního místa Kalvárie nedaleko města Úštěk.

Podívejte se, kam dál lákají na výlet.

Prohlédnout si 16 fotografií