Dokument Aalto: Architektura emocí, který od čtvrtka promítají česká kina, natočila režisérka a držitelka třech "finských Oscarů" Virpi Suutari. Skrz emotivní obrazy a podmanivou hudbu vypráví životní cestu Alvara a Ainy Aaltových, pro které se především v severských zemích vžilo označení "nejznámější pár modernismu".
"Začala jsem snít o filmu, který by byl o kráse, ale také o poničené lidskosti, hravosti a šarmu. Chtěla jsem poznat Alvara Aalta coby člověka a povahu jeho dvou manželek, architektek Aino a Elissy Aaltových. Chtěla jsem vědět, jak pracovali a čeho dosáhli. Jak se milovali a jak společně tvořili," říká dokumentaristka.
Suutari se kromě prvních náčrtů a skic podařilo dostat i k osobní korespondenci, která jí pomohla pochopit, v čem tkvěla tvorba a vzájemné porozumění Alvara a jeho první ženy Ainy. Od 20. let minulého století společně vedli ateliér, vychovali dvě děti a přes Alvarovy aférky a rozličnost obou osobností si věrně stáli po boku do Aininy smrti v roce 1949.
Alvar jako erotický architekt
Aalto byl jedním z největších mistrů modernismu 20. století. Od ostatních se lišil tím, že hledal harmonii mezi lidskými potřebami a přírodou, což postupně dotáhl k dokonalosti. Byť jeho tvorba vycházela z tisícileté historie, stavby, které dnes stojí v řadě měst světa, lze přirovnat k funkcionalismu a organické architektuře.
Osobnost neměl jednoduchou. Snímek ho popisuje jako inteligentního a citlivě založeného oportunistu, který dokázal zapůsobit šarmem a smyslem pro humor. Jeho manželka byla jako architektka, společenská dáma a matka prototypem dokonalé moderní ženy, což přitahovalo pozornost vlivných osobností včetně rodiny Rockefellerů, jež později sponzorovala výrobu designového nábytku Artek.
Byl architektem smyslnosti a emocí. "Možná i erotický architekt, na jehož stavby se nejen hledí, ale také se hladí, a ony oblažují okolí svým lidským měřítkem," říká režisérka.
Je pravda, že Aalto měl pro erotiku slabost. Z osobní korespondence manželského páru lze vyčíst, že Aininými silnými stránkami byly tolerance, empatie k druhému a smysl pro rodinu, jež omlouvaly Alvarovy flirty a intimní styky s jinými ženami a působily coby klidný, bezpečný přístav v jeho bohémském životě.
Od funkcionalismu po moudrost lesa
Mezi nejznámější Aaltovy stavby patří knihovna ve Viipuri z roku 1935. Do historie se zapsala jako vůbec první projev modernistické architektury ve Finsku. Výrazným prvkem stavby je zvlněný dřevěný strop v posluchárně, který vznikl na základě akustických zkoušek. O jihokarelské město Finové přišli ve druhé světové válce. Připadlo Sovětskému svazu, dnes leží na území Ruska a jmenuje se Vyborg. Budovu knihovny ale Finové dál považují za důležitou součást svého kulturního dědictví, před několika lety proto zaplatili její kompletní rekonstrukci.
Aaltova architektura byla ve 30. a 40. letech minulého století ovlivněna myšlenkami švýcarsko-francouzského architekta Le Corbusiera. Důležitou roli v jeho stavbách ale hrála inspirace italskou architekturou a lidské měřítko. Pro design nábytku Artek byl navíc charakteristický skromný design, který odkazoval na sociálnědemokratický model společnosti a byl tu pro všechny.
Postupem času, po smrti své první ženy Ainy, se architekt osvobodil od přísného funkcionalismu a vytvořil vlastní, spíše organický styl. "V té době dokázal vybudovat své nejlidštější stavby, jako je Villa Mairea. Jde o soukromý dům, kde vzal prožitek lesa a umístil ho doprostřed obývacího pokoje. Měl jistou 'lesní moudrost', žádné romantické výplody mysli, ale racionální porozumění koexistence přírody a lidstva," vysvětluje Suutari.
Alvar se díky experimentům v produktovém designu naučil pracovat s flexibilitou dřeva a tahle vědomost mu pomáhala dotvářet většinu organických prvků v interiéru. Poslední roky života byly pro Aalta velmi těžké. Nastupující generace přirozeně nemohla zastínit jeho monumentální stavby, a tak se prosazovala tím, že jeho tvorbu zpochybňovala. Zatímco ve Finsku jeho popularita výrazně klesla, ve světě byl stále větší ikonou.
Dokument kromě osobních zpovědí nabízí i průřez slavných budov rozmístěných od rodného Finska přes Rusko, New York, Paříž až po Benátky.
