V počátcích neměli architekti jasno, jakou funkci by měl bunkr přesně mít. Muzeum ale už předem vyloučili. "To je poměrně častá cesta. V bunkrech je silná historie místa, jenže jsou tak malé, že tu atmosféru si v nich člověk užije většinou tak deset minut. Chtěli jsme, aby si to tu lidé skutečně zažili," říká Katarína Príkopská ze studia Toito, které na rekonstrukci betonové skořápky spolupracovalo s ateliérem Konduktor. 

Jako smysluplný se začal jevit nápad proměnit účel obranného řopíku na zážitkové ubytování, které by částečně vrátilo počáteční náklady a zároveň dalo lidem možnost strávit v bunkru více času. "Horká sprcha uvnitř betónového bunkru je zvláštní pocit," podotýká architektka a dodává, že bunkr s označením B-S 10 Tři linie má i posezení venku. Terasu s ohništěm směrovali na "nepřítele".

Bunkry z 30. let minulého století pomáhali Československu stavět Francouzi, kteří měli za sebou výstavbu Maginotovy linie. Do opevnění B-S 10 se vešlo deset vojáků, kteří obsluhovali dva těžké kulomety s kapacitou sto tisíc nábojů. Vzhledem k Mnichovské dohodě ale na obranu republiky nikdy nedošlo a bunkr nedaleko dálnice zůstal bez povšimnutí několik desetiletí.

Podívejte se, jak to v něm vypadá dnes.