V době, kdy byl Pávek ještě zastáncem kalhot, mu jeho dobrý kamarád oznámil, že se bude ženit, a on chtěl vyvolat rozruch. "Kamarád pochází z velmi tradiční a konzervativní rodiny a já jsem člověk, který rád poutá pozornost," přibližuje Pávek s tím, že si od jiného přítele, který cestuje po Skotsku, vypůjčil kilt a na obřad došel v něm. Asi po týdnu nošení se mu tradiční skotský oděv zalíbil.
"Ale nevyhovovaly mi ty kostkované vzory látek ani to, že vlněný tartan je pro naše počasí příliš teplý. Udělal jsem si tedy svůj kus. Použil jsem na něj lehkou látku na letní vojenské maskáče a vyrazil poprvé do ulic," vzpomíná. "Fouknul vítr, lehká látka se nafoukla jak balon, zvedla se a mé obnažené tělo upoutalo pozornost kolemjedoucích řidičů nakolik, že jsem málem nechtíc způsobil dopravní nehodu. Pochopil jsem, že nestačí změnit látku a zbytek obšlehnout," říká s tím, že po této události začal vývoj moderní pánské sukně, kterou testoval sám na sobě a na několika dobrovolnících.
"Jelikož jsem už půl roku na Kiltorysu nic nezměnil a na nic nenadával, uznal jsem, že už jsem došel na konec vývoje," míní. Před pár týdny začal oděv poprvé prodávat. "Za první tři týdny se prodalo pětatřicet kusů a to číslo roste den ode dne. Když vezmu v potaz, že je to velmi specifický produkt a že pracuji s takzvaným studeným publikem, je to super průběh," hodnotí. "Důležité je si uvědomit, že lidé ten výrobek i možnost volného oblékání teprve objevují, neumí si to třeba sami na sobě představit, a proto se jim to snažím odprezentovat zábavnou formou," vysvětluje Pávek. Pro tento účel natáčí na YouTube videa s názvem Otázky z pytle ven.
S Kiltorysem se syn povedl na první pokus
Pávek vychází ze svého přesvědčení, že mužskému genitálu škodí nošení upnutých kalhot i spodního prádla. "Když jsme se ženou plánovali rodinu, o prvního syna jsme se museli fakt snažit. Navštěvovali jsme kliniku zaměřenou na reprodukční medicínu, moje laboratorní výsledky nebyly nic moc a tím i moje chlapské ego trpělo jak pes," přiznává. "Když jsem začal vyvíjet Kiltorys a začal jej nosit na denní bázi, druhý syn se nám povedl hned na první pokus," tvrdí.
Později si prý tyto dvě věci spojil a začal se souvislosti mezi oblékáním a plodností věnovat. "Vyhledával jsem různé klinické studie, diplomové práce a tam se moje myšlenky potvrdily. Začal jsem si uvědomovat, že nevyrábím jen praktický kus oblečení, ale že pokud se projekt dobře uchopí, může nabýt celospolečenského významu, a to nejen po stránce zdravotní, ale i z hlediska ekologie a udržitelnosti," doufá tvůrce Kiltorysu. Je přesvědčený, že jakýkoliv "záhřev" mužským genitáliím škodí. On sám chodí v sukni naostro i v zimě, při velmi nízkých teplotách obléká zimní Kiltorys podšitý merino vlnou a návleky nad kolena. V šatníku má ale třeba i sukni na doma, které říká teplákilt, nebo model pro formálnější příležitosti.
Kolorit Žamberku
Kromě pánských sukní Pávek ve své šicí dílně vytváří zejména policejní a vojenský sortiment na zakázku. "Jsem vyučený nástrojař se šestiletou tovární praxí. S textilem nemám profesně společného vůbec nic. Jako puberťák jsem lítal po lese, hrál airsoft a jezdil na střelnice. Protože jsem v té době studoval a neměl moc peněz, občas jsem si k nějaké součástce výstroje pomohl ručně s jehlou a nití," vzpomíná. Postupně začal šít pro kamarády a známé a před devíti lety si otevřel vlastní dílnu v podhůří Orlických hor, kam se přestěhoval.
Díky netradičnímu oblékání je prý označován za součást tamního koloritu, a dokonce je o něm zmínka v žamberském turistickém průvodci. Nejčastěji se ho prý lidé ptají na to, zda je pod sukní nahý. Spodní prádlo a Kiltorys jsou podle něj neslučitelné. "Celou myšlenku volného oblékání by to zabilo. Trenky jsou pořád jistá forma útlaku, a právě proti útlaku kampaní a výrobou bojuji. Bojuji za svobodu pro pytel," říká.
