Jak náročné je natáčet dokument o vlastní matce a jejím rozhodnutí dobrovolně zemřít? Co jste za kamerou prožíval?
Neměl jsem k dispozici žádný scénář, rozvrh ani plán, pouze kameru jako určitý terapeutický nástroj. Byl to přirozený tvůrčí proces. Poslouchat svou matku, jak plánuje vlastní smrt, není činnost, které byste se chtěli věnovat soustavně. Jackie ale měla velmi silnou potřebu o svých plánech diskutovat. Když byla kamera zapnutá, mohla se mi svěřit se vším, co se jí honí hlavou. Naslouchal jsem jí a pak jsme si role vyměnili. Když jsem kameru vypnul, vrátili jsme se k našim každodenním aktivitám a bavili se i o jiných věcech. Kamera byla naším tlumičem i prostředkem, jak jsme si mohli sdělit, co jsme potřebovali.
Zvažoval jste, jestli chcete dokument vůbec natáčet?
Bylo to jednoduché rozhodnutí. Dokument o ní chtěli natočit i jiní filmaři a já si uvědomil, že jestli má někdo vytvořit snímek o mé matce a jejím rozhodnutí, tak bych to měl být já.
Byl to pro vás způsob, jak Jackie lépe porozumět?
Ano. Chtěl jsem ji pochopit a zároveň její rozhodnutí s respektem zpochybňovat.
Doufal jsem, že datum smrti bude posouvat navždy
Na začátku dokumentu udělá vaše matka prohlášení, že chce za dva roky umřít. Nakonec své rozhodnutí o víc než rok posune. Nebylo to pro vás stresující nebo až traumatizující?
Nikdy jsem datum, které stanovila, nebral příliš vážně. Bylo to z její strany trochu naivní, ale chápal jsem, že je to pro ni způsob, jakým na sebe vyvinula tlak. Doufal jsem, že bude datum své smrti posouvat navždy. Nevnímal jsem to jako traumatické období. Každý den, kdy byla naživu, byl pro mě bonus. Nejen já jsem ji požádal, aby si přestala stanovovat data, protože to nikomu nepomáhalo a nejméně jí. Tak s tím pak přestala a svou smrt dopředu neoznámila.
V dokumentu plánovala podstoupit eutanazii na klinice ve Švýcarsku, kde je tento zákrok legální. V dokumentu nakonec není řečeno, jak zemřela. Ze snímku nicméně víme, že látku, kterou si vzala život, měla nelegálně doma.
Spáchala sebevraždu ve svém pařížském bytě. Měla stejnou látku, která se používá k eutanazii. Neaplikovala si ji nitrožilně, ale vypila ji.
V jeden moment jsem měla z dokumentu pocit, že s jejím rozhodnutím nesouhlasíte. Byl můj dojem správný? Jaké bylo pro vás jako syna přijmout, že chce dobrovolně zemřít?
S některými jejími názory jsem souhlasil, s jinými ne. Souhlasil jsem s ní v názoru, že by se měl každý člověk rozhodnout ohledně své smrti sám. Nesouhlasil jsem ale s její myšlenkou, podle níž by měla být dobrovolná smrt přijata jako přirozená volba, i když daný člověk netrpí chronickou bolestí a není v posledním stadiu vážné nemoci. Naučil jsem se žít s faktem, že matka dříve nebo později zemře. Vždy nás na to chtěla připravit.
Svobodná žena závislá na pohledu mužů
Dokument ukazuje, že zatímco tělo stárne, duše nikoliv. Po zhlédnutí snímku se mě zmocnil smutek, až vztek…
Moje matka snášela stárnutí velmi špatně. Co si pamatuji, vždy si myslela, že je stará a má to nejlepší za sebou. Než se stala mámou, měla velmi divoké mládí plné sexu a drog a myslela si, že zemře mladá jako mnoho jejích idolů té doby. Velmi si užívala moc, kterou měla, když sváděla. Ztratila ji, když její tělo zestárlo, a to nenesla dobře.
Jackie otevřeně mluví o své touze po mužích a kritizuje infantilizaci lidí v pokročilém věku. Bylo pro vás důležité poukázat i na tohle téma?
Tohle téma je jí vlastní, je součástí jejího rozporu. Na jedné straně chtěla být svobodná žena, na té druhé byla velmi závislá na pohledu mužů. Myslím, že byla obětí kultury, která dává tak vysokou hodnotu kráse a sexappealu.
Překvapily vás nějaké reakce na dokument?
Reakce na film se liší podle ideologie jednotlivých diváků. Rozdílnost názorů mě nepřekvapila, ale zaskočilo mě, jak rychle někteří lidé vynáší morální soudy.
Ve Francii je eutanazie, stejně jako asistovaná sebevražda, nelegální. Měl film nějakým způsobem vliv na diskusi o eutanazii?
Eutanazie je stále na vrchní příčce politických debat ve Francii, nicméně nevím, jestli dokument hrál ve veřejné diskusi nějakou roli.
V dokumentu zaznívá, že poučením z příběhu by mohlo být, že bychom si stanovovat datum vlastní smrti neměli. Je to argument, který vlastně stojí proti eutanazii?
Film nikdy nebyl zamýšlený jako aktivistický film. Moje matka byla aktivistkou za legalizaci eutanazie a já jsem syn, který zpochybňuje některé z jejích názorů. Vždycky jsem doufal, že se lidé na můj dokument budou dívat takzvaně z obou stran ideologické propasti. Takže ano, svým způsobem může být tato scéna vnímána jako argument pro lidi, kteří jsou proti legalizaci.
