Parta teenagerů se schází na střeše činžáku, kde má aspoň chvíli klid od svých poťouchlých rodičů. Matěj vyrůstá s matkou foodblogerkou, která vymýšlí menu na jeho narozeninovou oslavu, aniž by se vůbec zeptala, jestli chce nějaký večírek pořádat. Bert zase musí docházet na terapeutická sezení s otcem psychologem, který si ho plete se svými pacienty. Terezin otec je manažer, který chce z dcery udělat pěveckou hvězdu, i když by radši trávila čas s kamarády.
Nikole, Sofii a Jakubovi naopak chybí opora. Jejich matka se totiž vyžívá v ezoterice a jakékoli trable svých potomků odbývá spirituálními moudry. Františkův otec pak zůstává věčným dítětem, které si i ve středním věku hraje s vláčky.
Rodičovské archetypy, které se objevují v novém představení Krajina 0 na jevišti Divadla Na Fidlovačce, režisérka Adéla Stodolová vypozorovala i ve svém okolí. "Mám kamarádku, která v dětství opravdu chodila v pravidelnou hodinu za tatínkem terapeutem, aby jí promluvil do duše. Jinak ale zůstával pořád v pracovně, takže ho v běžném provozu skoro nezažila. Rodičů, kteří vlastní nenaplněné ambice vkládají do svých potomků, pak znám hned několik. Převážejí děti z jednoho kroužku na druhý a přitom jsou napůl nepřítomní," říká autorka, která má za sebou mimo jiné úspěšné inscenace o Medě Mládkové, Janu Werichovi a Martě Kubišové.
V postavě biomatky dokonce vidí samu sebe. "Dostala jsem se do bodu, kdy mi bylo zle, a začala jsem to řešit tarotovými kartami nebo meditováním. Měla jsem pocit, že se osobním rozvojem posílím a půjdu dětem příkladem. Postupně jsem ale zjistila, že synové potřebují, abych dovedla uvažovat i racionálně, stát nohama na zemi, a ne si jenom ulítávat do duchovního světa. Na meditacích a zdravé výživě nemusí být nic špatného. Puberťákovi ale někdy víc prospěje, když se vyvzteká a dá si flákotu masa," přibližuje Stodolová reflexi, ke které v závěru představení dospěje i divadelní postava.
Puberťáci vidí rodiče v nejhorším světle
Než si ale rodiče v inscenaci uvědomí, že se navzdory dobrým úmyslům dopouštějí zásadních výchovných přešlapů, proměňují se v mysteriózním světě s názvem Krajina 0 v monstra, která se dospívající snaží zlákat do svých pastí. Ať už jsou to antidepresiva, která synovi vnucuje otec psycholog, nebo svět šoubyznysu, v němž chce dceru uvěznit otec manažer.
"Jako rodiče si často myslíme, že náš světonázor je jediný správný, protože když v životě něco pomohlo nám, musí to přece logicky pomoct i našim potomkům. Někdy tím ale děti jen zaháníme do pastí, ve kterých jsme sami uvízli. Krajina 0 je surreální prostor, ve kterém dospívající vidí svoje rodiče v nejhorším světle a dovolí si jim říct všechno, co si o nich myslí. Často jsou to drsné věci, ale puberta holt bývá nekompromisní," vysvětluje Stodolová.
Z foodblogerky, která synovi zamezila, aby se stýkal s otcem, se v Krajině 0 dokonce stává požíračka jelenů. "Jelen je pro mě král zvířat, ztělesňuje důstojnost a sílu, vlastnosti, o které dnes muži i kvůli přehnanému feminismu přicházejí. Matějova matka vedle sebe mužskou autoritu nesnese, a proto dělá z jelenů paštiku. Děsí ji, že by jelení parohy, které symbolizují mužství, narostly i jejímu synovi. Bojí se, aby nedospěl, a nechce ho nechat jít vlastní cestou, což ale každá matka jednou udělat musí. Stejně tak by si matky měly uvědomit, že synové potřebují i otcovské vzory a že jim pak bez nich může chybět sebevědomí," upozorňuje Stodolová.
To je blbost, mami, říkal syn režisérce
Několik mladých herců v Krajině 0 vystupuje po boku svých skutečných rodičů. Jsou mezi nimi například Matouš Ruml se synem Nathanaelem nebo Lenka Vlasáková se synem Maxem. Do jedné z rolí pak režisérka obsadila svého staršího syna Kristiána a přiznává, že snaha porozumět vlastním dětem byla důvodem, proč se do projektu vůbec pustila.
"Kristiánovi je sedmnáct a Jáchymovi třináct, takže jsem se samozřejmě dostala do fáze, kdy jsem nad jejich generací začala lamentovat. Čím dál víc jsme se střetávala s větou, že dnešní dospívající vůbec nechápu a že žijí v úplně jiné době, tak po nich nemůžu chtít, aby vyrůstali jako já. V jednu chvíli jsem si proto řekla, že když o našem mezigeneračním střetu udělám představení, možná nás to vzájemně sblíží," vzpomíná režisérka na zrod námětu.
Vyzdvihuje, že se díky tříleté práci na divadelní hře přestala vůči generaci Z tolik vymezovat a začala jí víc naslouchat. Nechávala mladé herce zasahovat do scénáře a přizpůsobovat si repliky vlastnímu jazyku. Zároveň všechny nápady konzultovala se starším synem.
"Původně jsem třeba přišla s vizí, že hlavní hrdinové budou mít kapelu, budou nosit kapuce přes hlavu a hrát temnou muziku, což Kristiánovi připadalo jako úplná blbost. Taky mě seznámil se seriály jako Stranger Things, ve kterých se dobro a zlo prolíná mnohem víc než v pohádkách, na nichž jsem vyrůstala já," zmiňuje režisérka teenagerovské fantasy, kterým se v inscenaci nechala inspirovat.
Rap, parkour i umělá inteligence
Na mladou generaci myslela i při výběru hudby, kterou přímo pro představení složil raper Kato z hiphopové kapely Prago Union. "Pro Kristiána i ostatní děti to je idol, takže když za ním herci měli jít do studia, nemohli dospat. Přestože je Kato stejně starý jako já, zůstává v něm i po čtyřicítce kus rebela, umí se vcítit do teenagerovské duše. Když jsem ho oslovila, poslala jsem mu jen stručné popisy jednotlivých postav a témat, která v představení řeší, a Kato pro každého z hrdinů napsal přenádherné texty plné básnických obratů," pochvaluje si režisérka spolupráci s raperem. Mladí herci zároveň od Kata dostali několik rad o správném frázování, aby svoje sloky dovedli věrohodně zarapovat.
Stodolová se dlouhodobě zaměřuje na pohybové divadlo a není tedy divu, že i v Krajině 0 kombinuje činohru se scénickým tancem nebo parkourem. "Děti si prošly tréninkovým půlrokem, během kterého každý den po škole tvrdě makaly. Až do noci tancovaly, skákaly parkour a často byly úplně vyřízené. Výhoda parkouru je, že je to přirozený pohyb, takže šel i hercům, kteří nejsou tak výjimeční tanečníci. Většina kluků s ním navíc měla zkušenost už z dřívějška," popisuje režisérka.
Kromě Kata se pak na představení podílela ještě jedna hvězda generace Z. Roli hlasového asistenta Sira, který puberťákům poněkud křečovitě vysvětluje, co je to smrt nebo jak se hraje fotbal, ztvárnil youtuber Kovy. "Dnešní děti už nevychovávají jen rodiče a učitelé, ale i internet. Dostanou se k mnohem více informacím než my, ale zároveň jimi mohou být přehlcené. Taky jsem chtěla ukázat, že sociální sítě ani umělá inteligence vám skutečné zkušenosti, zážitky, natož kamarády nenahradí. Nesnažím se moralizovat, rozhodně netvrdím, že jsou moderní technologie jenom špatné. Ráda bych ale mladé diváky i jejich rodiče prostřednictvím představení vrátila k věcem, které jsou v životě opravdu podstatné," uzavírá Stodolová.
