Jak vznikly Holky v rekonstrukci?
Poprvé mě myšlenka na založení projektu napadla na sezení s mojí psychoterapeutkou, ale předcházela tomu opravdu nepříjemná osobní zkušenost. Už během studia architektury jsem začala pracovat jako technický dozor na stavbě, protože jsem chtěla vidět, jak to funguje v praxi. Měla jsem pocit, že pak budu lepší architektkou. Myslela jsem si, že jsem nabyla hodně zkušeností a už mě nic nepřekvapí. S manželem jsme tehdy koupili byt na Žižkově a potřebovali jsme ho zrekonstruovat. Dobrý rodinný známý mi dal tip na údajně skvělého řemeslníka s malou stavební firmou, za kterého by prý dal ruku do ohně. Řekl o něm, že je sice dražší, ale pracuje dobře.
To zní jako slibný začátek…
Sešla jsem se s ním a zdál se mi dost suverénní. Neměla jsem z řemeslníka dobrý pocit, ale nedala jsem na něj a domluvila jsem se s ním. Zaplatili jsme mu vysokou zálohu, on nějakou práci odvedl, ale v zásadě bylo vše na předělání, a pak najednou přestal komunikovat. Já v té době byla v pátém měsíci těhotenství a nevěděla jsem, co mám dělat. Měla jsem pocit, že si za to můžu sama a že se to stalo jen mně. Hledali jsme nového řemeslníka, ale nikdo to nechtěl dělat, protože do rozdělané práce se nikomu nechce. Nakonec jsme byt s dalším řemeslníkem dávali dohromady ještě rok.
Kolik vás tahle zkušenost stála?
Přišli jsme o statisíce, takže se soudíme. Se soudními výlohami to bude možná kolem 600 tisíc korun. Mezitím jsme zjistili, že ten člověk má na sobě přes 10 exekucí. Takže i když soud vyhrajeme, tak reálná šance, že z něj peníze dostaneme, je vlastně nulová. Na jeho facebookovém profilu, který jsem si pak našla, jsem viděla, že si koupil nové BMW a sdílel fotky z dovolené v Egyptě. Užíval si naše peníze a to všechno v době, kdy já jsem měla rodit. Nevěděla jsem, kde budeme bydlet, protože náš byt byl rozestavěný a my se vydali z peněz.
Jak jste obtížné období překonala?
Chodila jsem na terapii a v rámci ní jsem si dělala poznámky o tom, co jsem mohla udělat lépe. To mi pomáhalo, abych se nesesypala. Zpětně jsem viděla všechny chyby, které jsem udělala, a říkala jsem si, že bych mohla vydat alespoň nějaký e-book, který by holkám jako já pomohl, aby se do podobné situace nedostaly. Nakonec jsem založila instagramový profil, který se docela chytl, a já jsem zjistila, že nejsem zdaleka jediná, koho řemeslníci okradli. Občas mi chodí hodně smutné příběhy.
Sama jsem si nikdy nepřišla tak bezmocná a neschopná jako když jsem řešila něco s řemeslníkem nebo opravářem. Proč tomu tak je?
Tenhle pocit je zcela normální a myslím, že se tak cítí snad každá žena. Asi neumím říct na 100 procent, proč tomu tak je, na to by vám asi lépe odpověděl nějaký psycholog. Mám ale pocit, že při jednání s řemeslníky nebo opraváři se dostáváme do jakési nekomfortní zóny. Pokud žena neřeší dané řemeslo nebo opravy na denní bázi, je jasné, že je nejistá a nemá dostatek znalostí a zkušeností. Taky se špatně odhaduje, jestli si řemeslník účtuje přiměřenou cenu a jestli práci odvedl dobře. Řemeslníci a opraváři navíc často neadekvátně komunikují a kvůli tomu se cítíme ještě hůř, protože máme pocit, že je obtěžujeme. Samozřejmě hrají roli i genderové stereotypy.
Jak řešit rekonstrukce lépe
K jakým běžným chybám při rekonstrukcích dochází?
Nevím, jestli to nazvat vyloženě chybou, ale přijde mi, že většina lidí podceňuje plánování a přípravu. Člověk je v úplně jiné pozici, když má v ruce dobrý projekt od architekta, harmonogram a když má kolem sebe kvalitní tým lidí. Pokud má jen hrubou představu o tom, co by se mu líbilo jen někde v hlavě a rovnou se pustí do rekonstrukce, nedopadne to často moc dobře. A taky mi přijde, že se často podstřelí rozpočet. V jednu chvíli pak dojdou peníze a narychlo se řeší, co s tím.
Na co se ptát řemeslníků a firem před rekonstrukcí?
Při výběru řemeslníka nebo firmy je důležité si ověřit, zda má firma zaregistrovanou živnost a jestli je pojištěná, protože v případě škody může náprava vyjít na statisíce. Je také potřeba zajímat se o to, kdo bude za práci zodpovědný a zda jsou všichni zaměstnanci či subdodavatelé řádně pojištění a mají potřebná oprávnění. Nezbytná je jasná komunikace. Je dobré se ptát, jak probíhají pravidelné kontroly průběhu prací. Důležitá je také ochrana domácnosti během prací, zajištění čistoty a ochrany interiéru. Určitě doporučuju požádat o reference a prohlédnout si fotografie z průběhu projektů. U nich hlavně koukejte na to, jak udržují pořádek a jak jejich práce vypadá. Určitě je potřeba si předem dohodnout rozpočet, harmonogram a způsob řešení dodatečných prací.
Říkají všichni řemeslníci: "Kdo vám tohle dělal? Taková hrůza!"
Už jsem se setkala i s řemeslníky, kteří pochválili práci svého předchůdce, ale asi bych je spočítala na prstech jedné ruky. Spíš se opravdu setkávám s tím, že říkají přesně tohle. Mám trochu pocit, že je to kvůli tomu, aby ze sebe shodili zodpovědnost. Aby jejich práci člověk rovnou bral jako kvalitnější. Je to asi i o nátuře, někdo má tendenci poukazovat na chyby a nedostatky ostatních.
Může se stát, že od řemeslníka uslyšíme větu: "Bez faktury to budete mít levnější" nebo "Lepší to bude na ruku". Jak se s takovou nabídkou vypořádat?
Neakceptovat ji, raději si "připlatit" 15 procent a mít potvrzení. Bez něj totiž nemáte záruku. Pokud nemáte doklad, řemeslník od toho dá při nějakém problému ruce pryč a může se to těžce nevyplatit. Když mi takovou větu řemeslník řekne, je to prostě někdo, kdo chce obcházet zákony a já s ním spolupracovat nechci. Samozřejmě je na uvážení každého, do jakého rizika chce jít.
Na vašem instagramovém profilu občas nějaký řemeslník komentuje příspěvek stylem, že znáte jen teorii, ale v praxi to vypadá jinak. Jaké máte na takové komentáře argumenty?
Já se přiznám, že jsem podobné komentáře přestala řešit, protože nemám potřebu někomu něco dokazovat. Za to vděčím i zmíněné terapii. Jsem především máma na plný úvazek a na hloupé komentáře anonymních profilů nemám čas. Během těch pár let na stavbě jsem zažila leccos a zdaleka to nebyla jen teorie, takže mám svědomí čisté. A koneckonců na bytě jsme si s manželem taky dost mákli i vlastníma rukama, protože nám prostě nic jiného nezbylo.
Na rekonstrukce s optimismem
Ať ale řemeslníky a stavaře jen nehaníme. Co nějaké pozitivní příběhy?
Kromě "hejtů od potrefených hus" mi chodí často i velmi milé zprávy od řemeslníků. Jsou rádi, že poukazuju na nešvary. Jeden pán mi psal, že mu zákaznice říkala, že se s minulým řemeslníkem rozloučila na základě sledování mého profilu. To jsem si říkala, že se kruh hezky uzavřel. A jinak je samozřejmě spousta řemeslníků, kteří svou práci dělají opravdu dobře a stále na sobě pracují a vzdělávají se. Jen často nejsou nejlevnější. Já věřím, že se posuneme z požadavku, že to chci rychle a levně, a tedy dost často nekvalitně, k uvažování, že to možná trochu déle potrvá, bude to dražší, ale dobře odvedené. Kvalitní řemeslníci existují, jen je třeba hledat.
V jednom z vašich příspěvků jsem vyčetla povzbuzující větu: "Nebojte se rekonstrukce, každý problém má řešení." Je to vaše motto?
Chtěla jsem tím říct, že když začnete rekonstruovat, tak se vždy objeví nějaký problém. Nezažila jsem žádnou stavbu ani rekonstrukci, kdy by se během procesu nevyskytl. Je zkrátka důležité si uvědomit, že se vždycky nějaké řešení najde.
