Praha – V hodinách češtiny Daniel Wagner pospával, s pravopisem spíše bojoval. Když se ale zrovna probral, padaly z něho pozoruhodné literární kousky.
Na svůj věk píše nezvykle vyspěle, má bohatou slovní zásobu a do prózy velmi spontánně a působivě přimíchává prvky lyriky. Jeho talent ocenil Festival spisovatelů v soutěži o nejlepší středoškolskou povídku. V osmnácti letech vydal svou první knihu.
Aktuálně.cz: Kolik vám bylo, když jste začal psát "do šuplíku"?
Daniel Wagner: Nějak kloudně jsem začal psát ke konci roku 2010, v necelých patnácti. V té době ve mně už dva roky hlodala jedna povídka a já si řekl, že už mám jakž takž zkušeností, abych to vyvrhl na papír. Od té doby píšu a tento způsob mi zůstal až doteď. Vždy nechám nějaký text zrát a po pár měsících či dokonce letech ho konečně dostanu na papír.
A.cz: Jaká prvotina vám utkvěla, o jaký žánr šlo a o čem to bylo?
Má první povídka se jmenovala Malé surreálno, taková snová skrumáž ve snovém světě bez snového konce. A zrovna před pár dny jsem k této povídce dopsal pandán pod názvem Plavba jitřního poutníka, který na sepsání čekal dokonce šest let, takže tak…
A.cz: Kolik vám bylo, když jste vydal svou prvotinu v nakladatelství Pravěk?
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
Je to zhruba rok a půl zpátky, v osmnácti, šlo o soubor povídek. Ale nerad bych, aby to bylo bráno jako nějaký velký úspěch. Nakladatelství Pravěk má tu hezkou vlastnost, že vydá všechno všem na vlastní skromné náklady v drobném nákladu. Kniha se jmenovala Dům, podle hlavní povídky.
A.cz: O čem byla?
Už od vydání souhrnně říkám, že o samotě, tak u toho zůstaňme.
A:cz: Jste rozkročen od lyriky do prózy, od Becketta po Dyka. To je dost velké rozpětí. Stále se ještě hledáte?
Vida a já si vyčítám, jak drobné rozpětí a rozhled mám. Lyriku cpu do prózy. Beckett je v mnohém podobný Dykovi. Ono se vše spojuje do jednoho, myslím, že už dlouho mám svůj vyhraněný styl, který se samozřejmě s věkem vyvíjí a různě moduluje, ale to je, řekl bych, nutnost. A možná jsem se nalezl v hledání. Čert ví…
A.cz: O čem jste psal svou maturitní práci?
… témata byla letos hodně špatná. Když už mám možnost to někde říci, tak to řeknu. Dost ubíjí nějakou tvořivost a hru. Jinak psal jsem o vesnickém buranovi René Kolískovi, který se dvojnásobnou vraždou probudí ze své letargie a započne život coby detektiv vyšetřující svou vraždu ... Herdek, blbě se to tu popisuje.
A.cz: Nebál jste se přílišné originality a rozevlátosti, která by mohla odporovat přísným pravidlům této zkoušky?
Na téma "Jak jsem se stal detektivem" holt musíte přijít s šíleným konstruktem, pokud chcete vybočit. Ničeho jsem se moc nebál a psaní si užil do poslední věty. A ty pravidla nejsou zas tak přísná.
A.cz: Co říkáte své výhře v soutěži Festivalu spisovatelů o nejlepší středoškolskou povídku? Znamenalo to pro vás nějaký zlom?
Bylo to příjemné. To jo. Ale zlom? Držím se stále svého. Nepocítil jsem, že bych po soutěži psal jinak, myslel jinak, fungoval jinak. Tak zlomy fungují, ne? Zájem taky není větší, je to příjemná drobnost, ale to hurá hned po soutěži brzy opadne, člověk musí tvořit kontinuálně a nepřetržitě o sobě dávat vědět, aby to mělo nějaký větší účinek. Soutěže z vás spisovatele neudělají.
A.cz: Berete vítězství třeba jako potvrzení, že se v tvorbě ubíráte správným směrem?
Neberu. Vůbec je problém říci, co je správný směr, možná vítězství v takové soutěži je dokonce směr špatný, já nevím. Doufám, že tím, co píšu, směřuji dál než za jakési pomíjivé fastfoodové písmenkové haraburdí, ale teď to těžko určím já nebo nějaká soutěž.
A.cz: Četla jsem vaši vítěznou povídku Varieté. Máte na svůj věk bohatou slovní zásobu. Kde jste ji načerpal? Nebo z vás prýští sama?
Ujde, ale měla by být lepší, mám dost mezer. Jinak, táta mi četl, já si čtu a hodně poslouchám audioknihy. Sosám, kde můžu, a asi na to mám i docela cit, rád vymýšlím nová slova.
A.cz: Slyšela jsem o vás, že máte skvělé literární předpoklady, ale bojujete s pravopisem a se školní disciplínou. Jste prý "rozevlátý bohém".
Evidentně vám něco napovídal můj profesor na češtinu.
A.cz: Ano, taky...
To raději čtěte Blesk, než se informovat od něj. Ne, má pravdu, s pravopisem bojuji, chce to čas, ono se to usadí. A to že jsem na jeho hodinách podřimoval, znamenalo, že jsem unavený, ne rozevlátý.
A.cz: Literární talent, problémy s češtinou a školní kázní, bohém... Navíc do své prózy notně proplétáte lyriku. Nejdete trochu ve stopách Bohumila Hrabala?
To bych nejdříve nějaké jeho stopy musel pořádně znát. Bohužel, ač mě to mrzí, ho vůbec nemám načteného a přespříliš o něm nevím, takže myslím, že chodím v jiných botách a po jiných místech.
A.cz: Na jakou vysokou školu se chystáte?
Chystám se na psychologii a na ní se chci i specializovat. Psaním se člověk neuživí. A učit se ho na škole, je myslím ta největší zhovadilost. Podle mě to popírá psaní samé.
A.cz: Jaké máte další literární plány? Jaká je vaše meta, ke které byste se chtěl přiblížit?
Chci psát a psát a psát a občas být čten, popřípadě erudovaně kritizován. Píšu pro sebe, toho bych se chtěl držet. Meta? Aby mi bylo vydáno pár knížek a já měl pár korun navíc na meruňkovou kapsu a noviny.
A.cz: Kdo je vaším literárním vzorem?
Vzory příliš nemám, spíše inspirátory, a ty už jste zde zmínila. Přihoďme k tomu ještě Poa a budeme spokojení.
