Navzdory tomu se stalo třetím nejnavštěvovanějším polským filmem od roku 1989, vidělo ho přes pět milionů diváků. Tento týden jejich počet rozšířili účastníci Letní filmové školy, jež právě probíhá v Uherském Hradišti. Tedy alespoň ti, kteří se do nekonečně dlouhé fronty před kinem v Klubu kultury postavili minimálně s třičtvrtěhodinovým předstihem.
Snímek v Uherském Hradišti osobně uvedl režisér Wojciech Smarzowski se spoluautorem scénáře Wojciechem Rzehakem.
Diváci, kteří se do beznadějně zaplněného Klubu kultury na první projekci nedostali, budou mít druhou šanci na témže místě zítra. Drama, zčásti natočené na území České republiky, zatím nemá tuzemského distributora.
Renomovaný šestapadesátiletý režisér Smarzowski již v předchozích filmech vykresloval nelítostně upřímný portrét polské společnosti. Nejinak je tomu v Kléru, který byl obviněn z podkopávání autority církve a z "agresivní klerofobie".
Snímek se dotýká choulostivých témat spojených se zkostnatělou polskou církví: pedofilie, celibátu, potratů, korupce, chamtivosti, alkoholismu i touhy po moci a penězích.
V mozaikovitě strukturovaném dramatu jsou všechny postavy fiktivní, většina situací ale vychází ze skutečných událostí. Protagonisty filmu, který bývá kvůli podobnému tématu srovnáván s americkým oscarovým dramatem Spotlight z roku 2015, jsou tři polští kněží. Všichni se chovají, jako by se neřídili desaterem, ale spíše žili podle sedmi smrtelných hříchů. A ještě k nim přidávali nové.
První z nich, vesnický farář, se nezřízeně opíjí vodkou, i když sedá za volant. Nestoudně požaduje "milodary" od bohabojných farníků a do jiného stavu přivádí svoji vnadnou hospodyni - nechránila se proti početí, jelikož jí to nedovoluje víra.
Druhým aktérem je kariéristický kněz, jenž se s požehnáním arcibiskupa zaplete do mafiánské korupčně-vyděračské sítě okolo veřejných zakázek.
Na posledního, duchovního, který ve škole vyučuje náboženství, zase padá podezření ze zneužívání nezletilého ministranta.
Čtyřmi polskými filmovými cenami Orły ověnčené drama není prvním dílem, které se zamýšlí nad skandály polské katolické církve i jejím posilujícím vlivem v tamní konzervativní společnosti, současné vládní kruhy nevyjímaje.
Stačí připomenout podvratnou inscenaci režiséra Olivera Frljiće Prokletí, kterou před dvěma roky nastudoval varšavský Teatr Powszechny a proti níž opakovaně demonstrovala polská krajní pravice.
Antiklerikální drama Wojciecha Smarzowského ve srovnání s Frljićovou divadelní hrou není tak skandální, přesto v mnoha ohledech vyznívá radikálně. Dokládá to i biblický citát, jímž autoři film zaštítili: "Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte." (Mt 7, 15-16)
Navzdory nesmlouvavé kritice pokrytectví katolické církve drama nesklouzává do polohy vyhroceného pamfletu, neboť ho tvůrci nenásilně odlehčují záblesky černého humoru. S přibývajícími minutami ale smích tuhne na rtech. Symbolické finále stotřicetiminutového filmu je navzdory patetičnosti až trýznivě drásavé.
Režisér se netají názorem, že polská katolická církev stojí nad zákonem a že kryje zločiny pedofilních kněží. Přesto tvůrce nevykresluje hlavní aktéry černobíle. Ačkoli to zpočátku vypadá, že všichni filmoví kněží jsou až nepatřičně přemrštěnou koncentrací lidské odpudivosti, podlosti a licoměrnosti, na konci se někteří ukazují nejen jako hříšníci a smilníci, ale také jako oběti.
Jejich komplikované charaktery znamenitě odstínili všichni představitelé hlavních rolí. Režisér vybral své osvědčené herce: Arkadiusz Jakubik a Jacek Braciak se objevili v několika jeho filmech, včetně drastického válečného dramatu Volyň z roku 2016.
V několika Smarzowského dílech účinkoval také Robert Więckiewicz, v tuzemsku známý hlavně titulní rolí z Wajdova životopisného filmu Wałęsa: člověk naděje.
Ústřední trojici v roli bezcharakterního arcibiskupa pak doplňuje devětasedmdesátiletý Janusz Gajos. Čeští diváci si jej mohou pamatovat jako Janka Kose z populárního válečného seriálu z druhé poloviny šedesátých let Čtyři z tanku a pes. Jako těhotná farská hospodyně je díky zemitému výkonu nepřehlédnutelná Joanna Kuligová, jež na sebe loni upozornila v milostném dramatu Studená válka.
Klér
Režie: Wojciech Smarzowski
45. Letní filmová škola, Uherské Hradiště, další projekce tuto sobotu 3. srpna od 8.30 hodin v Klubu kultury
Wojciech Smarzowski vystudoval kameru na filmové škole v Lodži. A přestože ji při natáčení svěřuje do rukou kolegů, jeho snímky jsou po formální stránce vždy vytříbené. Také dramatu Klér civilní, téměř dokumentární autentičnost dodává využívání odlišných technologií natáčení, včetně záběrů skrytých průmyslových kamer nebo mobilních telefonů.
V kontrastu s nimi ale režisér inscenuje i pečlivě komponované obrazy, jako je například sžíravě cynická parafráze Poslední večeře od Leonarda da Vinciho. Jako by tento záběr zhmotňoval slova jednoho z duchovních, který ve filmu s bezelstným výrazem praví, že "církev je svatá, ale tvoří ji hříšní lidé".
