Londýn – V kanceláři personální konzultantka, ve volném čase módní blogerka. Sedmým rokem zasedá Eva Mazuchová k počítači a pravidelně aktualizuje svůj blog s názvem Glamazon.
Komukoliv, kdo na něj v nekonečném moři blogů narazí, nabízí fotky sebe sama v tom, co si dennodenně obléká do práce i na párty. Píše ale i o tom, jak být úspěšný na sociálních sítích, kam zajet na dovolenou nebo do jakého londýnského podniku zajít na dobrý nedělní brunch.
V jedné takové stylové restauraci, kde můžete s trochou štěstí potkat i nějakou britskou celebritu, odpovídala na otázky Aktuálně.cz. Než se do odpovědí pustila, stihla si vyfotit svůj naaranžovaný šálek kávy a fotku nahrát na Instagram. To aby si na něm mohli aspoň očima pochutnat i ti, kdo ji virtuálně sledují. Takový je život blogerky, neustále "pracuje".
Ale nebýt jedné její kamarádky, v restauraci Riding House Cafe nedaleko Oxford Street bychom o blogování vůbec nepovídaly. "Ta kamarádka si myslela, že když je móda má záliba, měla bych si vést módní blog. Samotnou by mě to asi nenapadlo," přiznává.
"Prvních pár let neměl můj blog žádnou strukturu, nepřispívala jsem pravidelně, byla to jen zábava." To se ale v posledních letech změnilo, blog jí vynáší slušné peníze a mnoho výhod. Glamazon se dokonce dostal do žebříčku TOP 10 nejlepších fashion blogů jak v Česku, tak ve Velké Británii.
Aktuálně.cz: Co znamená Glamazon? Kdo ten pojem vymyslel?
Eva Mazuchová: K názvu svého blogu jsem se dostala náhodou. Můj kamarád, bývalý model a současný fotograf, mi pořád říkal, že jsem taková Amazonka a taky že jsem pořád "glamorous" (angl. oslňující). Spojil to dohromady a prohlásil, že jsem prostě Glamazon. Přišlo mi to poutavé a hlavně jiné než běžné názvy. Když jsem si blog založila, o žádném podobném pojmu jsem nevěděla, ale když dnes zadám do internetového vyhledavače "glamazon blog", zobrazí se mi mnoho velmi obdobných názvů. Nevím, jestli kopírují zrovna mě, ale určitě je to po těch letech dost populární spojení. Náhoda? Nevím.
A.cz: Váš blog je v Top 10 jak v ČR, tak v Británii…
Ano. V Česku začala soutěž Blogerka roku v roce 2013 a tenkrát mě hrozně překvapilo, že se můj blog dostal do první desítky. A to byl také první rok, kdy jsem si řekla, že bych se měla psaní a publikování fotek věnovat více, nakoplo mě to. Snad i díky tomu se tento úspěch opakoval i rok nato. Britské umístění pro mě ale bylo ještě větším překvapením! Dostala jsem se do Top 10 v kategorii Nejlepší fashion blog pod záštitou britského časopisu Cosmopolitan. Zatímco v české soutěži hlasují čtenáři, tady se volí trochu jinak. O postupu rozhoduje veřejnost jen z poloviny, zbytek dělá porota. Takže i blog, který třeba nedostal tolik hlasů od čtenářů, ale zaujal porotu – a naopak –, má šanci uspět. Tohle rozhodování porotě opravdu nezávidím, protože například loni bylo nominováno 47 tisíc blogů!
A.cz: To je nepředstavitelné číslo. Kolik času svému blogu věnujete? Jak vypadá váš běžný den?
Většinu článků a fotek připravuju o víkendu, protože jindy prostě nemám čas, mám pořád práci na plný úvazek. Občas když nestihnu napsat článek, jdu do své kanceláře hodně brzy ráno a rychle ho připravím tam. Několikrát týdně chodím po práci na akce spojené s blogem, jde o různé spolupráce, večeře nebo představení kolekcí. Snažím se ale mezi nimi hodně vybírat. Kdybych měla každý den jít po práci na nějakou akci pro blogery, tak bych neměla vůbec žádný volný čas.
A.cz: Důležitou součástí fashion blogu je focení oblečení, které máte na sobě. Kdo vás fotí?
Většinou to schytá ten, kdo je zrovna se mnou (smích). Někdy je to jiná blogerka, jindy kamarádka, přítel či někdo z rodiny. Fotím se na ulici a lidi na mě občas koukají, ale už jsem si na to zvykla. Dneska má přece blog spousta lidí…
A.cz: To ano, je až "přeblogováno". Hodně lidí si ale myslí, že blog je jen zábava a sranda.
Mít blog je docela dřina! Hlavně pokud ho neberete na lehkou váhu. Je to zkrátka jako vaše druhá práce, ale taková, která vás baví.
A.cz: A o čem baví psát vás? Jaká témata čtenáře nejvíc zajímají?
Články jsou většinou o módě, mém osobním stylu, cestování, tipech, kam zajít na jídlo, radách týkajících se zdravého životního stylu nebo tipech na dobré hotely. V poslední době jsem začala vydávat i články o blogování samotném. Právě ty mají největší úspěch. Když titulek článku začíná slovy How to... (angl. Jak na...), lidi to zajímá. Třeba článek o tom, jak zvládat práci na plný úvazek spolu s blogováním, měl snad největší úspěch v historii mého blogu.
A.cz: Jak se tedy tyto dvě věci dají skloubit?
Člověk si musí nastavit priority, dodržovat denní a týdenní rozvrh a přesně se rozhodnout, na jaké akce chce jít a které spolupráce přijmout. Já si vždy dopředu stanovuji, kolik chci v dalším týdnu vydat článků a o čem budou. Jako ve všem, i v blogování, pokud ho berete vážně, je velmi důležitá disciplína a potřeba umět si odříci. Jinak to nejde.
A.cz: Kdy jste začala blog vnímat také jako marketingový nástroj, a ne jen jako pouhý koníček?
To bylo určitě v roce 2014, kdy jsem se rozhodla soustředit na britský a obecně zahraniční trh spíš než na ten český. Poznala jsem spoustu holek, které mají blogování jako zaměstnání, a ty mi otevřely oči. Zjistila jsem, že mohly bez problémů odejít z práce a že je fashion blog uživí.
A.cz: Vy o tom neuvažujete?
Je to hezká představa, ale já mám ráda jistotu pravidelného příjmu, kterou ale s blogem nemáte. Jeden měsíc se vám daří víc, jiný míň. Některé blogerky z mého okolí se pro to rozhodly v podstatě ze dne na den, ale to já nedokážu. Je na to podle mě ještě brzy.
A.cz: A co přesně blogerkám vynáší peníze? Za co jsou díky blogu placeny?
Je toho opravdu hodně. Blogerky dostávají zaplaceno za propagační články, za reklamní prostor na blogu a za fotky na Instagramu. Dostávají procenta z prodeje zboží propagovaného na blogu. Mohou také figurovat v kampaních, nebo na nich dělat stylistky. Další způsob výdělku je psaní knih o blogování. Myslím, že hodně blogerek si vydělává i prodejem věcí, které dostávají zadarmo. Stačí se podívat třeba na slavnou blogerku Chiaru Ferragni. Její věci jsou rozebrány téměř okamžitě! Znám i blogery, kteří navrhli kolekci kosmetiky, oblečení, bot… A tohle všechno jsou finančně ohodnocené spolupráce.
A.cz: Můžete pro představu říct, kolik si za propagační článek může bloger účtovat?
Průměrný bloger může za jeden domluvený článek dostat zhruba pět tisíc korun, i více. A ti největší světoví blogeři si údajně za PR článek berou třeba i několik set tisíc korun.
A.cz: To je hodně. V Česku se blogování moc vážně nebere, a občas je to dokonce i důvod k posměchu…
Je pro mě nepochopitelné, jak to může někomu připadat směšné. Když vidím, co holky v mém okolí s blogem dokázaly, tak mi to v žádném případě nepřijde k smíchu. Já naopak smekám klobouk před úrovní, na jakou se díky své tvrdé práci a snaze dostaly.
A.cz: Tak proč se spousta Čechů na fashion blogování dívá skrz prsty?
Těžko říct. Češi nejsou moc otevření novým věcem a všechno jim trvá tak trochu déle. Kdyby viděli, kolik se za jedním jediným článkem skrývá práce! Blogerka je vlastně editor, stylista i fotograf v jedné osobě. Musí si dělat své vlastní PR a mít obchodního ducha. Tohle všechno zvládat není jednoduché.
A.cz: Srovnejme českou a britskou blogovou scénu. V čem se liší?
Blogování je v Británii na úplně jiné úrovni než v Česku. Největší rozdíl je, že tady si blogeři svým blogem opravdu vydělávají. Firmy s námi, blogery, spolupracují velmi úzce, máme dobrá místa na módních přehlídkách a účastníme se kampaní velkých firem a oděvních řetězců. Já jsem třeba na nedávném pařížském týdnu módy seděla v první řadě! Nedaleko mě byla usazena sestra zpěvačky Beyoncé, Solange a módní ikona Olivia Palermo. Přišlo mi to jako ve snu.
A.cz: Takže už se z blogerek stávají svého druhu celebrity?
Ano, jsou tu tak nějak brány jako celebrity nebo "it girls" (ženy, které udávají módní trendy, pozn. red.). Četla jsem nedávno zajímavý článek o tom, že ti nejznámější blogeři a blogerky dostávají dokonce zaplaceno za to, že na přehlídku přijdou a sednou si do první řady, kde je na ně dobře vidět. Za to přece firmy platí právě slavným lidem!
A.cz: Které firmy oslovují vás a jakou od nich máte zpětnou vazbu?
V poslední době mám hodně nabídek od firem, které na trhu nabízejí produkty vyšší cenové kategorie. Jsem starší a spousta mých čtenářů také, a tak mají tyto firmy představu, že moje cílová skupina je pro jejich produkty vhodnější než třeba cílová skupina osmnáctileté blogerky. Většinou jsou s mojí prací spokojení, často mi chválí moje fotografie. Třeba cestovní agentura Thomson si jako jedinou blogerku na press-trip do Maroka vybrala právě mě, a to jen díky mým fotografiím.
A.cz: Myslíte si, že by vaše blogování vypadalo jinak, kdybyste žila v Česku?
Určitě. Obsah mého blogu by byl podobný, ale spolupráce by byly úplně jiné a jiná by byla možná i cílová skupina. V Británii čtou blogy čtenáři opravdu rozdílného věku. Tím nechci říct, že v Česku nečtou blogy i starší lidé, ale většinou se jedná spíš o mladé slečny okolo 15 až 20 let. A cílová skupina toho ovlivňuje opravdu hodně – od toho, jaké máte spolupráce, až po obsah vašeho blogu.
A.cz: Jak tedy vypadají spolupráce blogerek s firmami u nás v Česku?
Většina nabídek je založená na tom, že blogerka dostane nějaký produkt výměnou za to, když o něm napíše článek. Některé firmy jí zase nabízejí slevu v jejich obchodě. Jiné zase chtějí, aby o nich vydala článek zdarma. V tomto případě si opravdu nejsem jistá, proč by to blogerka dělala. Myslím si, že to ze strany firmy není dobrý marketingový tah a není to dobré pro její image, když prosí o reklamu zadarmo. Je to stejné, jako kdybych přišla do obchodu a chtěla něco bez placení – těží z toho jenom jedna strana.
A.cz: Stalo se vám, že chtěl někdo propagaci zadarmo?
Takových nabídek mi chodí spousta. Většinou jim napíšu, že je jejich nabídka výhodná pouze pro ně, ne pro mě. Když zrovna nemám sjednaných moc spoluprací, snažím se s nimi vyjednávat, ale když mám práce hodně, tak to nechám být.
A.cz: Co všechno, kromě oblečení, může fashion blogerka propagovat?
Mohou to být restaurace, různé akce, výstavy, konference, všechny možné produkty od elektroniky až po kosmetiku, služby, zájezdy, sportovní akce, politické kampaně… Těch věcí je opravdu hodně.
A.cz: Politické kampaně? Vážně?
Ano, dostala jsem nabídku od jedné britské politické strany, abych propagovala jejich kampaň. A třeba před nedávnem mi přišel e-mail s nabídkou, zda bych mohla podpořit kampaň nové soutěže, ve které objevují mladé talenty z oblasti technologie.
A.cz: Kolik nabídek vám denně přijde?
Každý den je jiný, ale je to v průměru něco mezi pěti až deseti. Někdy vezmu všechny, jindy žádnou. Záleží, kolik mám času a jak jsou výhodné.
A.cz: A chodí vám i oblečení zadarmo?
Ano, dostávám hodně oblečení, asi tak čtyři balíčky týdně. Někdy si vybírám sama, co chci, jindy mi značky posílají oblečení podle jejich výběru. Věci si buď nechávám, nebo je rozdávám či prodávám. To bych měla dělat častěji, protože se mi doma opravdu kupí. (smích)
A.cz: Takže žádný úsporný, minimalistický šatník, jak je teď v kurzu?
Při pomyšlení na můj šatník se musím smát. Mám čtyři skříně, které jsou úplně narvané. Jen strašně nerada se zbavuju věcí. Spoustu z nich nenosím tak často, ale i přesto k nim mám pevný emocionální vztah a je pro mě těžké se s nimi rozloučit.
A.cz: Má blogování, vedle přecpaného šatníku, i jiné, zásadnější nevýhody?
Určitě. Jako blogeři sdílíme se čtenáři svůj život a tím ztrácíme soukromí. Taky neustále pracujeme. Když se na nějaké akci pro blogery rozhlédnu kolem sebe, tak všichni visí na svých telefonech, blogují přímo z akce místo toho, aby si užívali dobrou atmosféru, jídlo, společnost. Tím, že se prezentujeme na blogu, se také vystavujeme kritice. A na to musí být člověk připravený.
A.cz: A chodí vám i negativní komentáře?
Nikdo se nemůže líbit úplně všem, negativní komentáře chodí asi všem blogerkám. Čím úspěšnější jste, tím více komentářů, ať už negativních, či pozitivních, vám bude chodit. Taková je realita.
