Praha - Na projektech více než třicítky umělců z mnoha zemí představuje expozice Mody demokracie v centru DOX různé podoby, kterých nabývá v titulu zmíněný systém. Zamýšlí se mimo jiné nad úspěchy populistických politiků, návratem autoritářských režimů či masivním sledováním a mizejícím soukromím občanů. Expozice je pojmenovaná na základě předpokladu, že neexistuje pouze jeden model demokracie, nýbrž více jejích modů.
"Otázka, zda zažíváme v posledních letech ústup demokracie, je výzvou k diskusi o nových formách demokracie, protože její tradiční podoby - sociálnědemokratická a liberálnědemokratická - přestávají fungovat ve světě ovládaném globálními finančními trhy. Od devadesátých let dvacátého století se spekuluje o dalších formách demokracie, které se snaží reflektovat stále větší propojenost různých míst a měřítek, od lokálních až po globální," říká hlavní kurátor výstavy Jaroslav Anděl.
Podle tématu a geografie je výstava členěna do osmi oddílů, přičemž Evropu zastupují příběhy demokracie ve třech zemích - v České republice (umělecké projekty občanských iniciativ v Ústí nad Labem), v Itálii (soužití tří etnických skupin v autonomní oblasti Jižní Tyrolsko) a na Islandu (pokus o vytvoření nové ústavy demokratickou cestou). Výstava nabízí i příklady metod a praxí demokracie ze Severní i Jižní Ameriky a Asie.
V části výstavy s názvem Stát sledování a kontroly jsou umělecká díla upozorňující na schopnost digitálních technologií sledovat a ovládat. Na výstavě je například videorozhovor s whistleblowerem Edwardem Snowdenem, který natočila autorka dokumentárních filmů Laura Poitrasová, nebo fotografie špionážních satelitů a dronů amerického umělce Trevora Paglena. Technologie lze však využít i ke spolupráci a tvoření, jak ilustrují díla umělecké dvojice Ólafura Ólafssona a Libie Castroové. Ti zdokumentovali revoluční situaci, která předcházela vytvoření nové islandské ústavy po krachu islandských bank v roce 2008.
Expozice s názvem Dýchat Sudety: Ústí nad Labem sleduje příběh severočeského krajského města, který je typický pro osudy českého pohraničí. Díla reflektují negativní dědictví minulosti, jako jsou etnické čistky, sociální inženýrství komunistického režimu nebo ekologická devastace. Části expozice, v níž vystavují třeba Zdena Kolečková nebo Jiří Černický, se dotýká také aktuální konfrontace mezi místní politickou reprezentací a uměleckou scénou.
Další části výstavy například sledují komunitní organizování občanů ve dvou jihoamerických městech. Výstava Mody demokracie vznikla v rámci výstavy Rady Evropy The Desire for Freedom: Art in Europe since 1945 (2012 - 2015). Projekt připravuje Německé historické muzeum za podpory Rady Evropy a programu Culture.
