György Pálfi: Mám sedm bytů se všemi úzkostmi i hrůzami

Tomáš Stejskal
Aktualizováno 12. 7. 2014 19:21
Rozhovor s autorem Taxidermie, který si z Karlových Varů veze cenu za režii a Zvláštní cenu poroty.
György Pálfi.
György Pálfi. | Foto: Anna Vedralová

MFF Karlovy Vary 2014 - Bezpochyby nejočekávanějším snímkem letošní karlovarské soutěže byla novinka maďarského režiséra György Pálfiho Volný pád. Spolu s Bencem Fliegaufem odstartoval úspěšnou maďarskou novou vlnu a už od svého debutu Škyt si buduje pověst neotřelého tvůrce, jehož hlavní devizou je imaginace.

Svým druhým filmem Taxidermia tuto pověst znásobil a Maďarsko se i díky jeho filmům v první dekádě nového tisíciletí opět výrazně zapsalo na festivalové mapě.

György Pálfi.
György Pálfi. | Foto: Anna Vedralová

Jeho nový snímek Volný pád je koprodukcí, která vznikla na podnět korejského Jeonju International Film Festivalu, který je známý produkcí povídkových filmů od různých režisérů. Tentokrát natočil celý film jeden jediný autor a výsledek je zvláštním kompromisem mezi povídkovým tvarem a klasickým celovečerním filmem.

Pálfi nikdy nevyprávěl tradiční příběhy, Škyt ohledává prostředí maďarské vesnice okem přírodopisného dokumentu (byť by takový dokument musel asi točit někdo jako David Lynch), Taxidermia je složena ze tří epizod a předposlední Final Cut je dokonce sestříhán ze stovek různých existujících filmů.

Volný pád.
Volný pád. | Foto: kviff

Tentokrát stvořil příběh s jednoduchým rámcem, v němž se stará žena neúspěšně pokusí o sebevraždu skokem ze střechy svého domu, a když pomalu kráčí vzhůru kolem jednotlivých bytů vstříc druhému pokusu, zastavíme se v každém z nich na krátkou exkurzi. A k vidění jsou tam opravdu podivné věci. Variace na korejský televizní pořad, pár posedlý čistotou žijící doslova zabalen v igelitu či groteskní scéna jakéhosi porodu naruby.

Pálfi opět dokazuje, že mu nechybí scenáristické i čistě vizuální nápady, přesto je na jeho novince vidět, že vznikala poněkud narychlo, během pouhých tří měsíců. Některé epizody jsou povedené, jiné slabší, a přestože jim sebevražedný rámec nedodává jen na bizarnosti, ale i na závažnosti, nejde určitě o režisérův vrcholný film.

Volný pád.
Volný pád. | Foto: kviff

Už z toho, s jakým zápalem o kinematografii hovoří, je však jasné, že mu nechybí jak vášeň, tak schopnost o své tvorbě uvažovat. Návrat k poetice svých prvních dvou snímků po letech, kdy maďarská kinematografie skoro neexistovala, musel být těžký. Doufejme, že jde o odrazový můstek k dalším, o to lepším projektům.

Aktuálně.cz: Vaše novinka Volný pád představuje několik různých příběhů, každý v jiném žánru. Je pro vás celý film i určitou společenskou metaforou?

György Pálfi: Nemá to být metafora, spíš několik úryvků ze života společnosti jako celku. Nejde o náhodný výběr, jde o sedm zastavení v lidském životě, ale samozřejmě, že v okolních bytech bychom mohli nalézt další příběhy, další směry a další cíle.

György Pálfi.
György Pálfi. | Foto: Anna Vedralová

A.cz: Přijde mi, že jde o sled scén, mnohdy zábavných, mnohdy i bizarních, ale ten rámec je vlastně velmi smutný, vyobrazuje určitý cyklus, z něhož nelze nijak vystoupit, a to ani sebevraždou. Takže proto jsem se ptal, jestli vám šlo spíše o nějaký netradiční přístup k vyprávění nebo o určitý obraz společnosti.

Chtěl jsem do těch pokojů nebo bytů vměstnat jednotlivé etapy v lidském životě. Ale samozřejmě, že každý byt má pod sebou další byty a poté člověk začne uvažovat v širším kontextu, o tom, co se odehrává v dalších bytech, v celém bloku, na sídlišti či v celém městě, takže tímto způsobem se každý byt stává metaforou celé společnosti. Nesnažili jsme se o sociální komentář, ale spíše nám šlo o soukromé životy lidí. Snažili jsme se zobrazit určité zásadní momenty v lidském životě – touhy, úzkosti, hrůzy, zkrátka ty nejsilnější momenty, které nás potkávají. Ve scéně, kdy hrdinka skočí dolů ze střechy a muž nastoupí do auta, aniž by si jí všimnul, a odjede, se však odráží i nedostatek solidarity v naší společnosti.

Nesnažili jsme se o sociální komentář, ale spíše nám šlo o soukromé životy lidí. Snažili jsme se zobrazit určité zásadní momenty v lidském životě – touhy, úzkosti, hrůzy, zkrátka ty nejsilnější momenty, které nás potkávají.

György Pálfi

A.cz: Rád bych se zeptal na spolupráci s hudebníkem Amonem Tobinem. Nepracujete spolu poprvé a přijde mi, že ta repetitivní, rozbitá struktura jeho hudby dobře odráží i estetiku vašich filmů.

S tím naprosto souhlasím. Hudba je obecně velmi důležitá, je duší celého filmu. Když jsem Volný pád připravoval, došlo mi, že Tobinova hudba se k němu perfektně hodí. Je vystavěná s drobností, různých hluků a ruchů, a přitom jde i o velmi vznešenou, až oduševnělou hudbu. Místy je ovšem i velmi temná. Volný pád vznikal během krátké doby, bylo málo času, takže když jsme Tobinovi zavolali, tak nebyl čas, a on nám řekl, že můžeme použít jakoukoli jeho hudbu.

A.cz: Většina současných maďarských filmů klade důraz na vizualitu a imaginaci, zatímco na festivalech podobně úspěšné rumunské snímky jsou velmi realistické. Máte nějaké vysvětlení, proč se obě kinematografie tak liší?

György Pálfi.
György Pálfi. | Foto: Anna Vedralová

O tom také hodně přemýšlím. Sám tomu nerozumím, jak dokáže být rumunský film tak jednotný a přesto, že vychází z tvrdé reality, umí být humorný či groteskní. Zatímco v Maďarsku žádný jednotný směr nevidím, spíše si každý hledá vlastní cestu, jde opačným směrem než ostatní. Z toho na druhou stranu vzniká pestrost a originalita, každý se snažíme za každou cenu nedělat to, co ostatní. Skutečně je vizualita v našich filmech velmi důležitá. Možná je jedním z důvodů to, že máme velmi dobré kameramany, kteří ovlivňují estetiku našich filmů. Samozřejmě, že to neplatí o všech. Jeden Američan kdysi řekl, že ve všech maďarských filmech je nějaká snová scéna. Od té doby si toho všímám a samozřejmě že to neplatí o všech, ale je to opravdu velmi časté.

A.cz: Váš předposlední film Final Cut je velký střihový experiment a přitom vlastně asi váš jediný film, v němž vyprávíte jednoduchý, lineární příběh. Jak vás tento koncept napadl?

Volný pád.
Volný pád. | Foto: kviff

Ano, a přitom jde o můj nejexperimentálnější film. A také nejextrémnější. Přišlo mi velmi vzrušující seskládat film jen z existujících věcí, natočit film bez natáčení. Ale právě proto, abych někam neulítnul, jsem se musel držet strohé jednoduché linie, toho nejjednoduššího příběhu.

A.cz: Jsou v Maďarsku mladí režiséři, kteří navazují na tu vlnu, kterou jste začal vy nebo Bence Fliegauf?

Nemůžu nás definovat jako nějakou vlnu, spíše jde o generační záležitost, či vlnu, která vzešla z nějak situace. Jde o několik ročníků filmařů vychovaných, bohužel už zesnulým Sándorem Simonem, což byla pro nás legenda. A bohužel ani generace před námi a ani generace po nás neměla takové možnosti, jaké jsme měli my. Každé dva tři roky vycházejí ze školy noví režiséři a vznikají nové filmy, ale není možné tu vypozorovat nějakou vlnu či nějaký směr. Teď se prakticky čtyři roky netočilo kvůli reorganizaci státních grantů, právě Final Cut jsem udělal v době, kdy nikdo netočil. Takže se nyní objevují mladí a výborní režiséři, ale mají velmi těžkou situaci. Tady ve Varech soutěží dva maďarské filmy a jsou velmi dobré. A v obou z nich se objevují snové sekvence.

György Pálfi.
György Pálfi. | Foto: Anna Vedralová

A.cz: Toho jsem si právě všimnul a vlastně i proto jsem se ptal.

(Směje se) Takže vlastně ten Američan měl pravdu.

A.cz: Na závěr bych se rád zeptal, jestli se finanční situace v Maďarsku už nějak stabilizovala a v souvislosti s tím mě zajímá, jak je na tom váš nákladný a dlouho připravovaný historický projekt?

Náš filmový fond na to má peníze a chce můj film podporovat, ale proč to pořád nejde, to sám nechápu, je to pro mě záhada. U každého filmu je potřeba vyhovět mnoha požadavkům, jde prakticky o tisíce různých rozhodnutí. A kdyby každý krok trval tak dlouho, tak ten film nenatočím ani za dvě stě let. Zrovna nyní jsem v situaci, kdy musím natočit na zkoušku část jedné akční scény, abych dokázal, že takové věci umím točit.

 

Právě se děje

Další zprávy