Tomáš Turek
1. Angel Olsen - Burn Your Fire for No Witness
Písničkářek je v současném nezávislém popu přehršel, o to víc oceňuji, když z této řady často zaměnitelných hlasů vystoupí na první dojem nenápadná, ale o s opakovaným poslechem o to výraznější autorka. Angel Olsen má hloubku, což v dnešní těkavé popkultuře oceňuji.
2. Scott Walker & Sunn O))) - Soused
Spojení titánů mimo-žánrové hudby mohlo dopadnout, podobně jako spousta jiných hvězdných kolaborací rozpačitou bujabézou. Tady ovšem jejich ojedinělé talenty sousedí v naprosté harmonii plné děsu, nervnosti a znepokojení.
3. Gallon Drunk – The Soul Of The Hour
Možná dávno otrocky zařazeni coby další garážová kapela, natočili tihle zuřiví Britové svou suverénně nejlepší desku. Gallon Drunk jsou vynikající především naživo, tentokrát dotáhli k dokonalosti i studiovou polohu.
4. John Luther Adams – Become Ocean
Automaticky bychom nahrávku mohli zařadit do klasické hudby, ovšem skladatel John Luther Adams (neplést s Johnem Adamsem) dostal letošní Pulitzerovu cenu s kompaktní kompozicí Become Ocean nejspíše proto, že se žánru, ve kterém se autor pohybuje, vymyká. Je to spíš dobrodružný zvukový zážitek, navíc s apokalyptickým podtextem, kdy Adams naznačuje, že jak jsme z oceánu povstali, brzy se do něj navrátíme.
5. Einstürzende Neubauten – Lament
Německý národní poklad uchopil téma 1. světové války s originalitou sobě vlastní, aniž by Neubauten sto let staré tragédie zlehčovali nebo upadali do patosu. Lament obstojí sám o sobě, byť se ojedinělá skupina nechala opakovaně slyšet, že se jedná pouze o podklad k živé performance. Přesvědčit jste se mohli nedávno i Praze.
6. Lola Colt – Away From The Watter
Londýnská koncertní senzace opojená morriconeovskými soundtracky se nesnaží tvářit novátorsky a možná proto ani na svém debutu nezní tolik zpátečnicky, jako mnohé, do minulosti zahleděné skupiny. Když máte tak výraznou zpěvačku jakou je Gun Overbye a sršíte nepřehrávanou energií, nejsou staré inspirace limitem.
7. Xylouris White – Goats
Spojení slovutného řeckého loutnisty George Xylourise s Jimem Whitem, tedy snad nejoriginálnějším bubeníkem na scéně zní jednoduše opojně. V únoru budou prý hrát v Praze a právě jejich spojení je dalším z příkladů, kdy jejich hru jenom pozorovat je samo o sobě silným zážitkem.
8. Mirel Wagner - When the Cellar Children See the Light of Day
Niterná a v mnoha ohledech temná nahrávka mladičké Finky s etiopskými kořeny. Druhé album Mirel Wagner představuje nejen jako písničkářskou naději, ale už jako hotovou skladatelku s kořeny v blues, folku i se schopností experimentovat (skoro čistě akustické album produkoval elektronický producent Vladislav Delay).
9. Wovenhand - Refractory Obdurate
David Eguen Edwards před pár lety na pódiu povstal a jeho kdysi skoro rozjímavá vystoupení i alba se s Refractory Obdurate stala skoro metalovou očistou. Neztratil nic ze svého kazatelství, je to teď jen více sevřené, tíživě naléhavé a ne tolik „arty“, což mohlo jeho skvělému skladatelství i hlasu dříve bránit k otevření se širšímu publiku.
10. Marianne Faithfull – Give My Love To London
Brian Eno, Adrian Utley, Anna Calvi, Nick Cave, Roger Waters, Ed Harcourt nebo Steve Earle pomohli vážené dámě s dvacátým studiovým albem, které zní přes veškerou zasloužilost většiny zúčastněných svěže a nadčasově.