Back to Backstage – V našem seriálu o aktuálních hudebních událostech jsme se v posledních týdnech zaměřovali na zajímavé festivaly, a nejinak tomu bude i dnes, kdy přichází na řadu už tradiční DIY akce s názvem MišMaš. Zahraniční deskou roku jsou noví Fucked Up, pozici Tipu týdne na Bandzone uzmuli pražští Twisted Rod.
Nadšenci se vkusem musí na MišMaš
Už před dvěma týdny jsme informovali o United Islands of Prague, kterému se nakonec podařilo prostřednictvím portálu HitHit.cz vybrat rekordní částku a příští víkend se tedy (mimo jiné) uskuteční i v unikátním prostředí Kinského zahrady. Pokud vás však láká spíše undergroundová scéna, můžete si místo do Prahy udělat výlet na jihovýchodní Moravu, kde proběhne už 21. ročník komorního festivalu MišMaš.
V malém městečku Bojkovice, které se nachází u slovenských hranic přibližně na půli cesty mezi Uherským Brodem a Slavičínem, se plně v duchu kultury DIY (Do It Yourself, tedy Udělej si sám) představí třiatřicet nezávislých kapel, hudebních projektů a DJ's... a to je vlastně vše. Žádní sponzoři, marketingové strategie, žádné fronty na ředěné europivo; na malém statku Ústsko, kde se před hlavní „stage“ nevměstná víc než 250 lidí, by nic podobného ani nepřipadalo v úvahu.
Festival, který stojí v předprodeji pouze 420 korun, nemá žádnou mediální prezentaci a jeho návštěvníci rekrutují zejména z řad „insiderů“, nadšenců a fanoušků kvalitní hudby, kterým megalomanské a odosobněné monstrakce takříkajíc lezou krkem.
Pozornost je upřena plně na hudební stránku, která toho letos nabízí opravdu hodně – během dvou dní se představí celé defilé českých alternativních elit, od Ventolina přes Vložte kočku a První hoře až po Wild Tides nebo Planety. Zahraniční produkci obstarávají například američtí Les Rhinoceros, Sweet Cobra a Auxes nebo polští Napszyklat.
Celá akce je úzce spojena s labelem Silver Rocket, který poslední dobou působí stále více jako jakási elitářská sekta, odtržená od okolní reality. V otázce dobrého uměleckého vkusu má však stále velmi solidní náskok.
Fucked Up zkoumají nová teritoria
Jen málo hardcore kapel má na alternativní scéně takové jméno jako kanadští Fucked Up. Podle názvu by na první pohled mohli působit jako klasická tuctová „mlátička“, pohybující se pevně v mantinelech vymezené žánrové niky, jenže na to jsou až příliš originální, svéhlaví a nečitelní. A to i přesto, že jejich zpěvák Damian Abraham vizáží připomíná obra z Hry o trůny a jeho projev se omezuje na klasický řev a chroptění.
Aktuální novinka Glass Boys má v diskografii kapely pořadové číslo 4, a recenzenti se ne a ne dohodnout, jestli je ještě možné označovat Fucked Up za hardcore kapelu. Pokud bychom totiž vzali jednotlivé skladby a chirurgicky z nich odstranili Abrahamův testosteronový ryk, působila by zbylá pětice muzikantů jako návštěvníci z první poloviny 90. let.
Punkový étos, který Abraham vyvolává už jen svým vzezřením (když si jeho jméno zadáte do Google, vyjede vám celá řada polonahých koncertních fotek), samozřejmě nikam nemizí; intenzita a nesmírná energie jsou v hardcore hlavními komoditami, a u Glass Boys tomu není jinak. Místo otřepaných a předvídatelných riffů ale nastupují melodické a rozestřené kytarové linky, najdeme zde dokonce i intro na akustickou kytaru, prog-rockové sedmdesátkové sólo nebo popový melodický refrén.
Abraham začíná být pomalu kritizovaný za to, že vlastně zpívat ani neumí a jeho omezené výrazové prostředky kapelu nikam neposouvají. To se může v budoucnu ukázat jako velký problém, momentálně však ještě Fucked Up mohou těžit ze svého nepopiratelného talentu a žánrového rozhledu, který je na hardcore scéně naprosto ojedinělý. A Glass Boys je, viděno touto optikou, opravdu moc dobrá deska.
Tip týdne: Twisted Rod
Pražské trio Twisted Rod se na Bandzone označuje jako „rock'n'roll / rockabilly“, což je v roce 2014 škatulka, jíž se často titulují (pod)průměrné „indie“ a punk-rockové kapely. Koneckonců, rock'n'roll jsou tři základní akordy, z nichž vychází celá populární hudba, a tento štítek se dá naroubovat prakticky na cokoliv, v čem hraje prim kytara a co je dostatečně energické a nekomplikované. Málokterá „rock'n'rollová“ kapela současnosti zní, jako by byla vytažena přímo z 50. let.
Twisted Rod však takovou kapelou bezesporu jsou. Jestliže můžeme každou druhou kytarovku označit jako „retro“ (recyklují totiž všichni), tato je přímou definicí tohoto slova.
Při poslechu debutové, jen tři týdny staré desky Bring It on Home člověk přesně ví, co se stane v každém dalším taktu, a tato absolutní věrnost žánrovým základům dělá z Twisted Rod skutečně ojedinělou záležitost. Je otázkou, jak dlouho nastolený směr kapele nakonec vydrží, v tuto chvíli je však poptávka po autentickém, „elvisovském“ R'n'R evidentně solidní. Přesvědčit se můžete třeba už v červenci na festivalu Mighty Sounds.
