Recenze - Konec léta letos již po jedenácté patří jednomu z nejrenomovanějších pražských divadelních festivalů Letní Letná. V programu jsou představení nového cirkusu a fyzického divadla pro děti i dospělé, z toho několik premiér.
Jedna z nich vznikla přímo v koprodukci Letní Letné a spojila akrobaty z Belgie, Francie a Kanady. Frankofonní soubor La Compagnie du Poivre Rose v představení Le Poivre Rose režiséra Christiana Lucase hudebně doprovází famózní Iva Bittová.
Nový cirkus je zejména o překračování hranic – a to nejen hranic lidského těla, ale i různých uměleckých druhů a žánrů. Soubor La Compagnie du Poivre Rose rozhodně v hledačství nezůstává u hranic již překročených. Výsledkem jsou vtipné a neobvyklé akrobatické kousky, vysoká umělecká úroveň a citlivé propojení filozofického zamyšlení, groteskního humoru a něžné elegance.
Hlavním vizuálním prvkem představení Le Poivre Rose jsou kýbly, spousta starých kovových kýblů. Ty slouží jako pomůcka u různých cirkusových kousků, třeba i žonglování, ale i jako hudební nástroj a zejména jako symbol těžké a špinavé práce. V tomto minimalistickém rámci rozvádí pětice performerů své akrobacie a příběhy, dle kostýmů zasazené do meziválečných let.
Modrý svět
Jednou z překročených hranic je i stereotyp o rozdělení společnosti na růžový a modrý svět. Hlavním tématem inscenace je gender jako sociální konstrukt, což se projevuje nejen v obsahu, ale i formě inscenace.
Dva akrobati představují groteskní část ansámblu. Thomas Dechaufour je typ nešťastníka a slona v porcelánu – každý akrobatický kousek pro něj končí komickým pádem (hraným, samozřejmě) a každý pokus o sblížení se slečnou trapasem nebo přímo panickým záchvatem. Svůj osud smolaře a nemehla hraje s bravurní pohybovou a mimickou komikou, srovnatelnou s Bustrem Keatonem.
Druhý akrobat, Amaury Vanderborght, si na sebe naopak vzal úkol představit typ samolibé a zhýralé citlivky. Je do sebe infantilně zamilován a nebere na nikoho a na nic ohledy. Těší ho jediné – když se může producírovat před lidmi a být obdivován. Komické duo smolaře a zhýralce inscenaci obohacuje o milý groteskní humor a zároveň představuje akrobaty i jako výtečné herce a komiky.
Růžový svět
Celkem jiný je v inscenaci ženský svět. Claudel a Valérie Doucet jsou něžné a nenápadné. Nepředvádějí se, ale naopak představují energii stability, pokory a přirozené grácie. Inscenace tedy celkem otevřeně nahrává ženám, které zde ztělesňují všechny cnosti světa.
Inscenátoři ukazují, jak jsou ženy v rodinách upozaďované a hlavně, co všechno musejí zvládat. Jsou oporou společnosti, zdrojem lásky a půvabu, symbolem nezištného rozdávání a obětování se.
Když dvě herečky nenacházejí potřebnou oporu a lásku u mužů, představí v nejdojemnějším výstupu něžný fyzicko-akrobatický duet s jemně erotickým laděním. Svá ohebná těla propojují s takovou dokonalostí, že jen stěží lze poznat, která ruka a noha je čí.
I když celkové vyznění ženské části souboru není komické, v několika výstupech tvůrci zvolili pro zobrazení role ženy i groteskní klíč. V kontrastu k mužům, kteří jako modelky s požitkem ukazují svá těla, nosí ženy celkem nenápadné oblečení. A když se na chvíli objeví v červených minišatech, má herečka v rukou tak absurdní množství kýblů, že z její krásy téměř nic nevidíme.
Vůbec nejvtipnějším výstupem inscenace je akrobacie na hrazdě, která posouvá hranice genderových stereotypů ještě o kus dál. Na hrazdě totiž drží žena muže, což je proti všem konvencím. Je to tedy žena, která je tady upozaděnou sílou a oporou, a muž je naopak ten, co se předvádí. Báječný Amaury Vanderborght si tento úkol opravdu užívá a do svého výstupu vložil množství komických infantilních a zženštilých etud.
Pětici akrobatů doplňuje starší Antoinette Chaudron, která zde ztělesňuje archetyp matky. Je samolibá a v samolibosti utvrzuje i svého zhýralého synáčka. Naopak dceru ponižuje a nechá ji dělat špinavou práci, jako popelku. Inscenátoři jak kdyby chtěli ukázat, že za genderové stereotypy si ženy – coby matky – můžou samy.
Francie v rytmu Moravy
Stěžejní součástí inscenace je hudba Ivy Bittové. Zazní tady některé její starší skladby, ale i novinky, které vytvořila pro tuto inscenaci. Hlasový a instrumentální multitalent Bittové se projevuje v plné šíři, a jak přiznávají tvůrci, inscenace vznikala společnou hudebně-pohybovou improvizací. Hudba tedy není jenom doplňkem, ale plnohodnotnou součástí a zdrojem představení.
Bittová se pohybuje po jevišti, doprovází akrobaty a oni doprovázejí ji. Částečně improvizovaný charakter hudby dokládá i množství nástrojů a předmětů, které Bittové za nástroj slouží. Kromě houslí, které k ní neoddělitelně patří, hraje třeba i na kýblech, obrovské zvonkohře anebo prostě svými opatky – jak to zrovna cítí.
Francouzský svět akrobatů a moravská lidová hudba spolu ladí nečekaně dobře. Je celkem zřejmé, že soubor tuto hudební složku nebral na lehkou váhu a absolvoval důkladné studium moravského folkloru. Bizarně stylizovanou lidovou tančírnou také inscenace končí – ale rozhodně to není žádná pánská volenka!
La Compagnie du Poivre Rose & Iva Bittová: Le Poivre Rose. Režie: Christian Lucas. Kostýmy: Sandra Dechaufour. Světelný design: Olivier Grimmeau. Hudba: Iva Bittová. Hrají: Claudel Doucet, Valérie Doucet, Thomas Dechaufour, Antoinette Chaudron, Amaury Vanderborght. Nejbližší představení na Letní Letné: 19. - 22. srpna 2014 od 19:00.
