Co potřebuje cyklista s cukrovkou, aby udržel krok se zdravými vrcholovými sportovci? Disciplínu a kalkulačku v hlavě, říká jezdec na horském kole Lukáš Frýba, u kterého lékaři diabetes prvního typu zjistili před šesti lety.
Pro sportovce s cukrovkou platí dvojnásob, že musí dokonale znát své tělo. Frýba si v krvi z konečků prstů několikrát denně měří hladinu cukru, aby věděl, jakou dávku inzulinu si má píchnout. Musí přesně vědět, kolik sacharidů je v čemkoli, co s ní. Když se mu povede hladinu cukru v krvi uhlídat, na jeho sportovním výkonu není nemoc znát.
„Moje výsledky nemusí být tak stabilní jako u závodníka bez diabetu. Dřív se to dalo všechno odhadnout. Člověk nějakým způsobem potrénoval, jak se říká, naladil na závod, a výkon tomu odpovídal. Nyní to tak není,“ popisuje třiatřicetiletý Frýba, který od šesti let závodil na BMX a od dvanácti na silničním kole.
V roce 2006 se stal mistrem republiky a úspěchy přibývaly. O čtyři roky později se mu ale přestalo dařit kvůli těžkým zdravotním problémům. Během čtyř měsíců ztratil na váze 20 kilogramů. Pak přišla diagnóza – diabetes prvního typu. Frýbovi se paradoxně docela ulevilo. „V posledních fázích jsem hubl i tři čtvrtě kila denně. V tu chvíli jsem byl možná rád, že je to cukrovka, se kterou můžou lidé běžně žít,“ vzpomíná.
Pak ale přišly chvíle nejistoty, kdy nebylo jasné, zda se nebude muset vzdát svého milovaného sportu. Nakonec to nebylo nutné. Frýbovou inspirací se stali vrcholoví cyklisté Novo Nordisk, kteří trpěli stejnou nemocí jako on. Tým ve středu dorazil do Prahy a ve čtvrtek nastoupil na startu závodu Czech Cycling Tour 2016.
Skupina sedmnácti diabetiků z devíti různých zemí letos slavila vítězství na Tour de Estonia. K tomu španělský člen týmu Javier Megias vybojoval druhé místo na Tour de Korea. Tým Novo Nordisk by se za pět let, tedy na stoleté výročí objevu inzulínu, rád zúčastnil slavné Tour de France.
Co je to cukrovka
Cukrovka, odborně diabetes mellitus, je chronická neschopnost metabolismu rozkládat cukry. Důsledkem je zvýšená koncentrace glukózy v krvi. Nemoc má dva základní typy, které mají podobné příznaky, ale různé příčiny vzniku. Diabetes I. typu je způsoben absolutním nedostatkem hormonu inzulinu v krvi a je vrozený. Většinou se projeví už v dětství nebo dospívání. Tímto typem trpí asi 7 procent všech českých diabetiků. Diabetu II. typu se také říká cukrovka dospělých, protože se projevuje zpravidla až po čtyřicítce a je způsoben sníženou citlivostí těla k inzulinu. Přispívá k němu nedostatek pohybu, nepravidelná strava a stres.
Frýba postupně od silniční cyklistiky přešel k horskému kolu, kde se nemusí podřizovat tempu pelotonu, což je s diabetem složitější. Letos se umístil 65. v extrémním závodě MTB Trilogy, kde startovalo přes dvě stě jezdců. Silniční cyklistiky se ale Frýba tak docela nevzdává. V Praze zatím od týmu Novo Nordisk dostal „jen“ podepsaný dres, jednou by se ale rád stal jeho členem.
Odborníci dodnes nemají jasno, jak cukrovka ovlivňuje sportovní výkony. „Doteď se neví, jestli dobře připravený pacient s diabetem podává nižší výkony než nediabetik. Pravděpodobně ne. Ale musí to mít v hlavě,“ upozorňuje diabetolog z plzeňské fakultní nemocnice Zdeněk Rušavý. Mezi pacienty má celou řadu aktivních sportovců a přiznává, že obdivuje ty, kteří se díky tvrdé disciplíně udrží mezi špičkou. Rušavý upozorňuje, že ne každý pacient je schopný neustále propočítávat, co může sníst a kolik inzulínu si má píchnout.
„Jdete na večeři a musíte si hlídat, co jíte. Ne kvůli tomu, že byste něco nesměli, můžete všechno, ale musíte vědět, že ve dvanácti hranolcích je 10 gramů cukru,“ popisuje lékař a zároveň vyvrací mýtus, že pro diabetiky je zcela zapovězené sladké. „Někomu, kdo nad tím nechce přemýšlet, lékař určí přesné dávky inzulínu i jídelníček. Tím se pak řídí,“ doplňuje Frýba. Jemu dnes už automatické počítání dává mnohem větší volnost. Za určitých okolností si dopřeje třeba i sladké limonády.
„Kdybych dva dny nic nedělal a měl vypít půl litru coly, tak si hned musím píchnout čtyři jednotky inzulínu. Ale když přijedu z těžkého tréninku na kole a budu mít v nohách 150 kilometrů v kopcích, tak mi budou stačit dvě jednotky inzulínu. Tělo po takové námaze cukr z coly nasaje,“ vysvětluje Frýba s tím, že diabetici si musí hlídat, aby jim hladina cukru příliš neklesla (hypoglykemie) nebo naopak nestoupla (hyperglykemie).
V den závodu se ale hranice trochu posouvá – závodník s cukrovkou se záměrně udržuje v mírné hyperglykemii a cukr pak funguje jako palivo. Po závodě je potřeba spotřebované cukry doplnit. Posloužit k tomu může třeba Frýbův oblíbený štrúdl s vanilkovým pudinkem. „Než jsem měl diabetes, tak jsem sladké vůbec nemusel. S inzulínem přišla chuť. Je to šílená ironie, ale má spotřeba cukru po setkání s diabetem se zvýšila,“ dodává cyklista.
