"Původně jsem žil v Praze, měl jsem designové studio a hrál jsem si na velkého designéra," začíná Matyáš Fuchs vyprávění o tom, jak se dostal do Hradce Králové, kde kousek za městem se svou partnerkou a rodinou vybudoval na pozemku bývalé pískovny glampingový ostrov Písník, který už tři roky úspěšně pronajímá. Na stejném místě budou od jara nově otevírat také stylový hausbót.
"Potkal jsem svou partnerku Kláru, jejíž rodina vlastnila pozemek, kde se těžil písek. Strašně rádi jsme se tam jezdili koupat a rybařit. Její děda Jiří Novotný přišel s tím, že těžba bude po více jak 20 letech končit a že je řada na nás, jak budeme s jezerem a okolním pozemkem nakládat. Hned nám bylo jasné, že pozemek nechceme prodat a ani z něj nechceme vytvořit veřejnou pláž, kde se bude prodávat párek v rohlíku," popisuje Fuchs začátek svého podnikání v hausbótu s výhledem na osm hektarů vody.
Co je to glamping
Slovo glamping se zrodilo z anglických pojmů "glamorous" a "camping". Je spojením úchvatného a kempování. Stručně řečeno se jedná o fúzi pobytu v přírodě a pohodlí, na které jsme zvyklí v luxusních hotelech.
"S Klárou a jejím otcem Lubošem jsme si řekli, že úplně nepotřebujeme podnikat, ale protože to tady máme rádi, postavíme si malý domeček. Její táta pak přišel s tím, že si tady vždy přál ostrov, tak jsme naše nápady spojili." Závěrečná fáze těžby písku byla organizovaná tak, aby před čtyřmi lety vznikl ostrov, na který se dá z pevniny dostat po lanovém voru.
Chtěli jsme se dívat na hladinu, ne na televizi
Protože Fuchs studoval v Dánsku a má rád skandinávské hygge neboli útulné pojetí života, vybudovali na ostrově domek s výhledem na vodu. Vedle domku stojí venkovní kuchyně, záchod a také sauna. "Abychom se mohli místo na televizi koukat na hladinu. Není nic krásnějšího, než když svítí měsíc a voda jej odráží dovnitř sauny," popisuje Fuchs, který Písník i hausbót postavil s pomocí přátel a rodiny vlastníma rukama s ohledem na udržitelnost a využití místních materiálů.
"Nebyl to můj záměr, ale člověk, který měl dům na ostrově stavět, dostal jinou zakázku, takže jsem na jeho práci navázal," vysvětluje. "S celou rodinou jsme natírali palubky, řezali, přivedli jsme sem vodu ze studny, elektřinu… tak jsem se z designérského studia dostal k manuální práci, která mě začala strašně bavit," říká. "Nejsem truhlář ani tesař, ale dělám to srdcem," dodává.
V ten moment začali na ostrov jezdit také jeho kamarádi, kteří mu vnukli myšlenku, že by mohl ostrov pronajímat. "Vždy přijeli, s něčím nám pomohli a já jsem je tady nechal na oplátku pár dnů bydlet. Když jsem viděl, v jakém přijeli stavu a jak odjížděli šťastní a nabití, rozhodli jsme se, že si tohle místo nemůžeme nechat jen pro sebe," říká. "Tak vzniklo podnikání, kdy jsou lidé ochotní zaplatit za svobodu a soukromí, které tady mají. Mají k dispozici celý pozemek i vodní plochu," popisuje.
Můj životní cíl je dělat lidem radost
Lavina zájmu se strhla v moment, kdy Fuchs zveřejnil Písník na portálu Amazing places, který je navíc v roce 2022 ocenil jako glamping roku. "Tehdy jsme čtyři večery trávili do čtyř do rána jen vyřizováním rezervací. Přišlo jich 200 naráz," vzpomíná Fuchs. "Pak mi někdo volal, jestli přijedu do Prahy na večírek Amazing places, a já jsem řekl, že nepřijedu, protože jsme jeli s rodinou pryč. Až pak jsem zjistil, že právě tam nám chtěli předat cenu," směje se a ukazuje, jakým způsobem se s rozvojem "manuálního podnikání" změnil jeho přístup k životu.
"Snažil jsem se celý život cíleně vyhrávat soutěže. Chtěl jsem, aby má práce byla nejlepší. Když jsem ale začal stavět ostrov a hausbót, nedělal jsem to pro nějaké renomé, ale od srdce, a úspěch přišel sám," říká. "Bude mi sedmatřicet a už jsem si splnil životní cíl, díky kterému můžu dělat lidem radost. Zjistil jsem, že mě nebaví hrát takové ty hry, které k podnikání patří. Tady chodím pořád ve stejném oblečení a nic moc k životu nepotřebuju. Stačí mi výhled na vodu a fakt, že ho můžu sdílet s dalšími lidmi," říká a prozrazuje, že vztah k přírodě má od malička.
Z nudy vždy něco vznikne
"Strávil jsem dětství na Malé skále v Českém ráji, kde máme chalupu. Táta je zručný architekt, takže jsme o prázdninách vyráběli a vyměňovali okna nebo jsme stavěli srub," popisuje Fuchs životní přístup, který předává i svému synovi. "Obecně trávíme čas všude možně, jen ne doma v bytě v Hradci. Syn chodí do školy, tak musíme dodržovat nějaký režim, ale nejraději trávíme noci pod širákem nebo třeba právě tady, když jsem stavěl hausbót," říká.
"Když mi Max teď o prázdninách řekl, že se nudí, tak jsem mu odpověděl, že je to v pořádku a že se půjdu nudit s ním. A z nudy vždy něco vzniklo, vyrobili jsme si luk, udělali houpačku…" popisuje Fuchs, zatímco se zadívá na rybu, která vyskočí z vody. Přiznává nicméně, že práci na novém hausbótu obětoval hodně času s rodinou, na domě totiž pracoval i 12 hodin denně. Minulý rok navíc strávil společně se svou partnerkou Klárou Novotnou na výstavbě saunového světa Salori také v Hradci Králové, který má na starost právě Klára.
Nakoupil jsem materiál a světlo vyrobil sám
Hausbót má v plánu veřejnosti otevřít v dubnu, přičemž rezervační systém budou otevírat v těchto dnech. "Chtěli jsme jej pronajmout už tuto zimu, ale protože je soběstačný a funguje díky fotovoltaickým panelům a nemáme zkušenost, jak budou přes zimu fungovat, chceme si zimní pobyt jako první sami vyzkoušet. I kvůli tomu, že nevíme, zda nezamrzne dodávka vody. Navíc když hausbót začneme pronajímat, už se sem nedostaneme, tak si jej chceme ještě užít," směje se. A jeho očekávání nejsou nereálná, na ostrov Písník mají zaplněné rezervace na rok dopředu.
Stejně jako domek na ostrově, i hausbót Fuchs postavil z materiálů, které zůstaly na Písníku z dob těžby, nebo použil lokální materiály. "Často jsem tady jen tak seděl a koukal, co je potřeba. Například jsem potřeboval světlo, tak jsem přemýšlel, co by se mi líbilo, hledal jsem na internetu, kde je různých světel milion. Nakonec jsem ale sedl do auta, nakoupil materiál a světlo si vyrobil sám," popisuje. "Myslím, že lidi mají Písník rádi právě proto, že z místa cítí duši. Není to dům navržený umělou inteligencí a postavený za pár týdnů," říká.
Na otázku, jak dlouho zvládne jen tak sedět na ostrově nebo v hausbótu a dívat se na vodu, odpovídá, že vlastně moc dlouho ne. "Lehnu si, ale pak si všimnu úkolu, který je třeba ještě udělat, tak vstanu," směje se. "Často se ptám sám sebe, co tady lidé celý víkend dělají, že přece není možné, aby leželi jen tak v houpací síti a nic nedělali. Já tohle ještě neumím. Ale můj táta vždycky říkal, že nikdy není jistota, že budou pořád padat nápady z rukávu, tak je třeba je využít, dokud jsou. Tak to s podporou blízkých dělám," uzavírá.
