Pokud byste nechtěli uvěřit, že je to možné, zde je citát přímo ze stránek soutěže World Press Photo: "Aby porota zajistila, že vítězové budou různorodí, stanovila World Press Photo následující kritéria zastoupení:
- Alespoň jeden místní vítěz z každého regionu;
- alespoň jeden vítěz, který se identifikuje jako žena nebo nebinární osoba v každém regionu."
Jinými slovy: Ze čtyř vítězů v každém regionu jsou vždy až dva určeni na základě genderové a místní kvóty. Nevíme, jak často porota musí kvóty uplatnit, ale teoreticky vzato, mohou v regionálních (rozuměj kontinentálních) kolech ovlivnit až polovinu vítězů.
Nelze si to vysvětlit jinak, než že porota v případě potřeby odsune kvalitnější fotografie, a dá přednost méně kvalitním, aby naplnila závaznou směrnici. Je to součást nových pravidel a nové struktury soutěže, které platí od roku 2021.
Měl by gender ovlivňovat vítězství ve fotosoutěži?
Pořadatelé World Press Photo věří, že kvóty mají zásadní význam. Vycházejí z toho, že fotosoutěž dříve vyhrávali především bílí muži z Evropy nebo z USA. Nová pravidla chtějí dát šanci také ostatním fotožurnalistům: ženám, nebinárním osobám, lidem pocházejícím z Afriky, Asie a dalších, dříve opomíjených oblastí.
Je to bezesporu správná myšlenka, vedená snahou o všeobecnou rovnost. Jenže provedení je podle mého názoru dost nešikovné. Nemělo by rozhodování o nejlepších novinářských fotografiích světa vycházet pouze z jejich kvality? Proč by mělo být ovlivňováno genderovými a národnostními kvótami? Vždyť zvýhodním-li jednoho, poškodím jiného.
Zavedením kvót navíc nastala velmi paradoxní situace. Fotografové do soutěže nesmějí poslat snímky, které jsou upravené a neodpovídají realitě. Samotná porota však při hodnocení soutěže právě takovou manipulaci s realitou provádí. Díky kvótám odráží realitu v lepší podobě, než je ta skutečná. Argumentem proti manipulování s fotkami je to, že lidé pak nemohou fotožurnalistice věřit. Argument proti manipulování s výsledky soutěže pomocí kvót je analogický: Jak jim potom můžeme věřit?
Fotografy ze skupin, které mají z mnoha závažných důvodů menší šanci uspět a prosadit se ve fotožurnalistice, by podle mého názoru bylo lepší podporovat formou grantů, placených stáží, špičkových workshopů a pomocí různých dalších programů, které by jim pomohly prosadit se za spravedlivých podmínek (kdy rozhoduje kvalita jejich práce). Umělé zlepšování statistik pomocí kvót nic neřeší. Je to Potěmkinova vesnice malující realitu v o něco hezčích barvách (podíl účastníků, kteří se neidentifikují jako muži, vzrostl po zavedení kvót z 15 na 23 procent, tedy na číslo přesně odpovídající kvótě).
Nová struktura World Press Photo potlačuje snímky z běžného života
World Press Photo v roce 2021 také zrušilo systém deseti kategorií (Aktualita, Reportáž, Sport, Portrét atd.) Místo toho přišlo nové uspořádání. Kategorie jsou už jen čtyři: Jednotlivý snímek, Série, Dlouhodobý projekt a Volný formát.
Nejprve se vyhlásí vítězové těchto kategorií v šesti kontinentálních regionech (Afrika, Asie, Evropa, Jižní Amerika, Střední a Severní Amerika a Jihovýchodní Asie a Oceánie). Pak se z nich vybírají světoví vítězové.
Cílem změny systému byla i snaha ukazovat život v jeho plné šíři a pestrosti. Výsledek je však podle mě opačný. Mnohem větší akcent než dříve dostala témata válek, katastrof a lidského neštěstí (ta, která mají největší šanci na světové vítězství).
Naopak se ztrácejí věci, které dříve ve World Press Photo vyvažovaly záplavu drastických záběrů. Zmizel sport, příroda a ubylo také témat odrážejících každodenní život. A to je špatné, žurnalistika (kterou World Press Photo reprezentuje) by se ve vlastním zájmu neměla zabývat jen negativními jevy. Lidé totiž na záplavu špatných zpráv mohou zareagovat jen jedním způsobem: přestat je číst, v zájmu vlastního duševního zdraví.
Sony World Photography Awards: příliš mnoho vítězů?
Zájem fotografů o World Press Photo neklesá, zároveň však hledají možnosti, jak své fotografie uplatnit jinde. Mnohé z nich, přestože jsou výborné, totiž ztratily reálnou šanci v této soutěži uspět. Autoři se pak často obracejí například k Sony World Photography Awards, které si vydobyly renomé jedné z nejvýznamnějších a zároveň největších fotografických soutěží světa.
I tyto Světové fotografické ceny však trpí několika neduhy. Tím hlavním je extrémní složitost soutěžního systému a přílišný počet vítězů nejrůznějšího kalibru. Běžný smrtelník asi jen stěží pochopí například toto:
Kdokoliv (amatér i profesionál) se může přihlásit do částí soutěže označených jako Professional a Open. Každá z nich má deset kategorií. Slova Professional a Open jsou matoucí, ve skutečnosti nemají žádný reálný význam. Professional by měl ve skutečnosti nést označení Fotosérie a Open Jednotlivé snímky.
Deset vítězů v kategoriích Professional může bojovat o titul Fotograf roku pro absolutního světového vítěze, zatímco vítězové Open o tento titul bojovat nemohou, aniž by někde bylo vysvětleno proč.
Naopak z lidí přihlášených do kategorie Open se vybírají a vyhlašují národní a regionální vítězové, ovšem účastníci soutěžní části Professional se jimi stát nemohou. Opět je zde otázka: Proč?
Lidé netuší, že zde jsou vítězové první, druhé a třetí kategorie
To celé se pak odráží ve vyhlašování výsledků, které Sony World Photography Awards dávkují postupně, v několika vlnách. Mezi prvními se vyhlašují národní a regionální vítězové. A protože v pravidlech soutěže se pořádně nevyzná ani řada novinářů, v médiích se pak objevují články: fotograf X.Y. vyhrál Sony World Photograhy Awards.
Už jsem zažil reakce příznivců fotografie, kteří potom pochybovačně kroutili hlavou: jak mohl tento snímek vyhrát tak významnou soutěž?
Popravdě, nevyhrál. Zvítězil v národním nebo regionálním kole. Kdybychom to přirovnávali k českému hokeji, odpovídá to vyhlášení vítězů krajského přeboru.
Pak se vyhlašují vítězové kategorie Open. V hokejovém srovnání jsou to vítězové 1. hokejové ligy. O extraligový titul "Fotografa roku" bojovat nemohou.
Úplně naposledy je pak vyhlášeno deset fotografů ze soutěže Professional, kteří se utkají o absolutní světové prvenství (v našem hokejovém srovnání by to byl boj o vítězství v extralize). Jaká je pak reakce méně zasvěcených? "Aha, už zase nějaký další vítěz Sony World Photography Awards." A přitom jde o deset nejvýznamnějších cen a o absolutní světové vítězství…
Obě soutěže dělají skvělou práci, ale dělají ji příliš složitě
Aby bylo jasno, mám obě soutěže rád a myslím si, že v propagaci fotografie dělají neocenitelnou práci. Jenže zároveň si ji samy ničí komplikovanými a málo pochopitelnými kritérii hodnocení a složitostí soutěžního systému.
Sony World Photography Awards by podle mě prospělo, kdyby zrušilo národní a regionální ceny nebo je alespoň odsunulo do úplně jiného období roku. Zároveň by mohlo uvažovat o přejmenování a sladění dvou hlavních částí soutěže, označovaných Professional a Open.
Kalendář fotosoutěží
- Druhá polovina února: Sony World Photography Awards - vyhlášení nominací vv části soutěže kategoriích Professional
- 3. dubna: Vyhlášení regionálních vítězů vítězů World Press Photo
- 18. dubna: vyhlášení výsledků World Press Photo i Sony World Photography Awards
V případě World Press Photo by zase stálo za zamyšlení, jestli předchozí verze s deseti celosvětově hodnocenými kategoriemi přece jen nebyla lepší než ta nová. Já myslím, že byla. A o hodně.
Být v roli pořadatelů World Press Photo, zvážil bych také, zda nezrušit genderové a místní kvóty. Nahradil bych je systémem výrazné grantové podpory a stáží pro fotografy, kteří jsou talentovaní, ale nemají dobré výchozí podmínky.
Pořadatelé obou soutěží to však mohou vidět jinak a mají na to plné právo.
Autor textu je vítězem kategorie Architektura / Professional v soutěži Sony World Photography Awards 2021 a byl mezi deseti finalisty, kteří bojovali o absolutní světové vítězství.
