Vzácné záběry židovské čtvrti z roku 1938. Z cenného materiálu vznikl film

Erika Prosová Erika Prosová, ČTK / The New York Times
5. 1. 2022 14:58
Záběry běžného života v židovské čtvrti v polském městě Nasielsk natočil David Kurtz těsně před druhou světovou válkou. Záznam po 70 letech objevil v rohu skříně Kurzův vnuk Glenn. Novinářka a filmařka Bianca Stigterová odkryla příběhy několika lidí na šestnáctimilimetrovém filmu a natočila dokument Tři minuty: Prodlužování, píše list The New York Times.
Záběry ze židovské čtvrti v polském městě Nasielsk natočil v roce 1938 David Kurtz | Video: United States Holocaust Memorial Museum

Když Glen záběry objevil, neměl tušení, kdy vznikly ani kdo na nich je. Jeho dědeček David do Spojených států emigroval jako dítě a zemřel ještě předtím, než se jeho vnuk narodil. Dozvědět se podrobnosti byl dlouhý proces a z téměř detektivního pátrání vzešla kniha Tři minuty v Polsku: Objevování ztraceného světa na rodinném filmu z roku 1938.

Ještě o kus dál se rozhodla příběh posunout nizozemská novinářka a filmařka Bianca Stigterová. Během pět let trvajícího pátrání našla tváře 150 lidí, k některým z nich dokázala přidat jména i jejich příběhy. 

Jedním z objevených je Maurice Chandler. Muže, kterému je přes 90 let, na záběrech poznala jeho vnučka v Detroitu. Chandler se narodil jako Mošek Tuchendler a kvůli holokaustu přišel o celou rodinu. Znovuobjevený film mu prý umožnil vrátit se do dětství a dokázat svým potomkům, že "nepochází z Marsu", jak ve filmu žertuje. Kromě toho pomohl identifikovat i sedm dalších lidí.

Trailer dokumentu Three Minutes: A Lengthening/Tři minuty: Prodlužování | Video: TIFF Trailers

Nasielsk, kde Židé žili dlouhá staletí, dobyly nacistické jednotky 4. září 1939, tři dny po zahájení německé invaze. O tři měsíce později bylo židovské obyvatelstvo nuceno se vystěhovat. Lidé nacpaní do nákladních vagónů cestovali tři dny bez jídla a vody do měst Lukow a Miedzyrzec ve východním Polsku, odkud pak většina z nich putovala do vyhlazovacího tábora Treblinka.

Před válkou židovská komunita v Nasielsku čítala asi 3 tisíce lidí, holokaust přežila méně než stovka. 

"Když se na to díváte, chcete na ty lidi křičet: Utíkejte! Běžte pryč, rychle!" říká Stigterová. "Víme, co se stane hned příští rok, a oni o tom samozřejmě nemají ani tušení. To těm záběrům dodává obrovskou tíhu. Není před tím úniku," dodává.

Film se celý odehrává uvnitř historických záběrů, které se stále znovu přehrávají, zpomalují, zastavují, přibližují a vracejí. Neobjeví se v něm tváře lidí, s nimiž vedla filmařka rozhovory, ale jen tváře těch, které kamera v roce 1938 nasnímala. 

"Pracovali jsme jako archeologové, abychom z toho filmu získali co nejvíce informací. Zajímavé je, že v určité chvíli si řeknete, že dál už se nedostanete, že tady končíte. Ale pak objevíte něco dalšího," uzavírá Stigterová.

 

Právě se děje

Další zprávy