Varšava - Pěstní souboje až do krve, zpolíčkování posádky i pijatiky až do odpadnutí bývají metlou laciných i charterových letů s opilými Poláky na palubě.
Piloti říkají, že dřív to bylo jiné - letenky byly dražší, a proto létali spíš zámožnější lidé. Dnes je díky dostupnosti letecké dopravy na palubách letadel i bývalá klientela dálkových autobusů. A je to poznat. Píše o tom polský list Gazeta Wyborcza.
Kapitán Tomasz R. létá jedenáct let pro jedny z největších aerolinek. Už přepravoval gastarbeitery z různých končin Evropy a poučil se, že po několikaměsíčním pobytu v cizině Polák na cestě do vlasti "zhloupne štěstím". Ale teď se vrátil z letu do Skandinávie.
"Najali si nás, abychom přepravili Poláky z těžebních plošin. Mělo jít o několik charterových letů z Trondheimu do Gdaňska, se 60 až 70 cestujícími," vypráví. "Předem jsme si vymínili, že na palubě budou jen stewardi, protože by bylo těžké zajistit ženám bezpečí. Zprvu se sborově zpívalo a kolovaly flašky. Raději jsme si toho nevšímali."
"Máme tu válku"
V Norsku jsou ceny lihovin strašlivé, ale v bezcelním obchodu v Trondheimu stojí whisky stejně jako ve Varšavě. A tak uprostřed Baltu zburcovalo pilota hlášení od stewarda: "Pane kapitáne, co mám dělat? Mám tu normální válku, všichni do sebe buší pěstmi!"
Kapitánův návrh, že vyjde z kabiny a zkusí zkrotit cestující, steward zavrhl: "To rozhodně nedoporučuji. Mlátí se po držkách, stříká krev z nosů. Přistaňme hned, jak jen to půjde!"
Dreamliner, eso z rukávu Boeingu, přistálo v Praze:
Tomasz během letu opakovaně vyzýval pasažéry, ať se připoutají, ale marně. Naštěstí Gdaňsk byl blízko. Incident vedl k sepsání dopisu norskému letišti, a to souhlasilo, že před Poláky zavře obchody s alkoholem.
Bitva nad Baltem se nikdy nedostala do úředních statistik, které mají zachycovat všechny incidenty s možným dopadem na bezpečnost letů.
Ještě v roce 2010 byly ohlášeny tři incidenty s agresivními pasažéry. Loni jich bylo čtyřikrát více. Ani to podle pilotů nevystihuje realitu, protože ani aerolinkám, ani letištím se sváry s pasažéry nevyplácejí.
Rvačka za 300 zlotých
Koncem loňského září se Boeing 767 z Varšavy do Chicaga musel vrátit, protože jeden z cestujících udeřil pilota.
Podnikatel se vracel s dorůstajícím synem z prázdnin ve vlasti domů do Chicaga, ale sám měl letenku v byznys třídě a syn jen do ekonomické. Otec chtěl mít syna vedle sebe. Nesouhlas posádky jej tak rozběsnil, že udeřil náhradního pilota, který shodou okolností seděl vedle něj. Zuřivec napadal i další cestující, a tak se kapitán rozhodl vrátit.
V Gruzii si děti ve školce hrají v opravdovém letadle:
"To vůbec není jednoduché," vysvětluje mluvčí letiště Radoslaw Žuk. "Při zaoceánském letu je boeing natankovaný až po okraj. Nádrže jsou v křídlech, která by při přistání byla vystavena takovému zatížení, že by se mohla zlomit. Kdysi letadla mohla vypustit palivo nad vojenským prostorem u Toruně. Ale to je minulost. Dnes piloti musí spotřebovat palivo tím, že nastaví klapky a pustí motory do nejvyšších obrátek."
Polské předpisy jsou podle Žuka příliš liberální. Například v USA je rvačka na palubě federální zločin a o pachatele se postará FBI. V Polsku hrozí výtržníkům pokuta 500 zlotých (asi 3000 Kč).
Práce pro protiteroristickou jednotku
V květnu 2010 se cestující z Bruselu tak opil, že do bezvědomí upadl ještě v letadle. Jednačtyřicetiletého Poláka si po přistání převzala sanitka. V krvi měl 5,3 promile.
V dubnu 2011 při letu z Glasgow se silně podnapilí cestující Tadeusz L. a Zbigniew J. promenovali po palubě a snažili se přimět různé ženy k popíjení. Po odmítnutí došlo k několika incidentům, až kapitán musel před přistáním požádat o zásah protiteroristické jednotky. Tadeusz měl skoro tři promile, jeho kumpán skoro dvě. Na polskou půdu vkročili v poutech.
V květnu 2012 se letadlo do Londýna muselo vrátit po 17 minutách kvůli pasažérovi, který si otevřel láhev vodky z bezcelního obchodu a začal nadávat posádce. Skončilo to pokutou a hodinovým zpožděním.
Chcete pilotovat airbus? Máte možnost:
Andrzej z Lublinu na počátku 90. let přišel o práci v továrně na kamiony a kamarád ho přemluvil ke sběru rajčat v Kalábrii: "Cesta autobusem bez klimatizace trvala 50 hodin a bylo to peklo. Hned po výjezdu z Lublinu se vytáhly flašky a po dvou hodinách všichni spali. Probudili jsme se až na českých hranicích. Pak se pilo pivo, zase do bezvědomí. A během zastávek se zvracelo."
Andrzej se mezitím vypracoval, v Dublinu opravuje byty. "Před 20 lety se za zpáteční jízdenku do Itálie muselo zaplatit 300 zlotých. Teď letenka do Dublinu stojí 183 zlotých a zpáteční 154. Takových, jako jsem já, jsou tisíce. Neslyšel jsem, že by někdo ještě cestoval autobusy."
Převzali jsme "dobytek z autobusů"
Zvyky ale zůstaly. Stačí prý vypít půlku litrové coly, dolít ji vodkou z bezcelního obchodu a pak se ještě "něčím dorazit" na palubě.
"Díky dostupnosti laciných letenek se cestující změnili. Dřív létali lidé zámožní a kulturní, které ani nenapadlo vyvádět ve výšce 10 000 metrů. Teď jsme převzali klienty z autobusů - zkrátka dobytek, který si duty-free plete s benzinkou," tvrdí kapitán Tomasz.
"Dobytek" se občas projeví i o charterových letech na prázdniny. Před rokem v Bydhošti z letadla z egyptského letoviska Hurghada dva cestující vynesli třetího, který se při čekání na kufry probral a napadal ostatní, řval na pohraničníky a nakonec skočil na pás pro zavazadla. Už v poutech nadýchal dvě promile.
