Akční adventura s prvky survivalu The Last of Us dostala už jednou nový kabát v podobě remasteru, který je i teď víceméně hratelný, navíc za velice nízkou cenu. Remake je proto jednoznačně určen těm, kdo z nějakého důvodu před téměř deseti lety titul vynechali, nebo si naopak příběh Joela a Ellie tak moc oblíbili, že jim nevadí si za něj zaplatit znovu.
Hned v prvních záběrech je poznat, že hra teď vypadá jako nová. Ve srovnání níže lze vidět záběr z remasteru z roku 2014 a snímek z víceméně stejného místa ze současného remaku. Ukazuje velký pokrok v zobrazení zdrojů světla a okolních stínů. Dříve působily více "dvourozměrně" a světlo bylo jako namalované, nepřirozené. Zato teď lampička evokuje téměř filmové světlo, které se rozlévá po pokoji a plasticky ozařuje zmuchlanou deku na posteli.
Barvy jsou také celkově měkčí a ne tak výrazné jako dřív. Pomáhá to navigaci, náladě někdy depresivního prostředí i přirozenějšímu vzhledu přírodních lokací.
Na zdech domů navíc přibyly detaily jako cedule s nápisem "kavárna", které jsou vidět opět na srovnání níže. Vpravo zase dříve byla holá stěna bez zeleně, která byla jednoduše vytvořitelná pomocí technologií na starší generaci konzolí. S příchodem PlayStationu 5 si však vývojáři mohou dovolit více.
Osobně jsem upřednostnila verzi v 60 snímcích za sekundu s dynamickým rozlišením (takzvaný performance mode), ale hra nabízí i pevné 4K rozlišení, nicméně s nižším počtem snímků.
Změna v grafice je vidět i na tvářích hlavních či vedlejších postav. Dobrým příkladem je hned na začátku Tess, protřelá žena, která kšeftuje s místními gaunery - a nebojí se jich. Dříve působila "vyhlazeně", nově jí však přibyly vrásky a jakási zkušenost.
Stejně tak Ellie, čtrnáctiletá dívka, která spolu se starším Joelem putuje Spojenými státy, zatímco si spolu budují až téměř rodičovské pouto. Někdy prchají, někdy bojují ať už s nakaženými, nebo "jen" zdivočelými lidmi, kteří onu lidskost v sobě taky často ztratili.
Dříve Ellie vypadala velmi mladě, až dětsky. Nyní má o něco starší vizáž, podobnější Ellie z druhého dílu The Last of Us. Výrazný rozdíl může leckterého hráče rozhodit. Roztomilost je prostě pryč.
Využití ovladače naplno
Vzhled hry ale není jediný, jistými úpravami se může chlubit i menu nebo třeba inventář. Remake se taky o něco rychleji načítá, byť na PlayStationu 5 otevřete poměrně rychle i starší verzi titulu. Nabídka obtížností je teď o jednu bohatší a stejně tak se rozšířil seznam trofejí.
Lépe se pracuje i s vibracemi, které umožňuje ovladač DualSense. Kolem projíždějící auto, plavání stokami nebo běh přes překážky se snaží celkem úspěšně navodit dojem, jako by hráč skutečně byl na místě. Vibrace dokážou gradovat i jemně se vytrácet a šikovně se soustředí na hrdinu, kterého zrovna ovládáte.
Haptická odezva u DualSense způsobuje, že střílení z luku má skutečně "tah". Drobnou nevýhodou je ale fakt, že při uklízení zbraně ovladač jakoby "klapne" a vyruší hlavně v tišších, napínavějších pasážích.
Zároveň je ale potřeba dodat, že remake nepřináší moc změn v hratelnosti. Plížení i souboje jsou stejné jako dříve. Hrdinové se tak například neplazí a jen se přikrčí. Nepřátelé se chovají podobně, snad jen občas chodí jinými směry. Někdy se snaží obklíčit vaši postavu, ale ve výsledku to nikdy nezpůsobí náročnou situaci, ze které by se nedalo dostat.
Parťáci stále občas utečou od hlavního hrdiny a vběhnou třeba do cesty vzteklému clickerovi (což v jednom případě z nějakého důvodu zapříčinilo i mou smrt). Grafika je nádherná a lepší než u některých zcela nových her, zato pár prvků ovládání nebo třeba otrocké přesouvání žebříků je už zastaralé.
Hra také obsahuje povedené DLC Left Behind. Co naopak remake vynechal, je dávný multiplayer.
Triky v hlubinách nastavení
Velkou kapitolou je pak přístupnost hry pro lidi se zdravotním omezením. Pokračování s názvem The Last of Us Part II, které vyšlo v červnu 2020, sklízelo ocenění za úpravy pro hráče trpící hluchotou, slepotou či potížemi s motorikou. Podobně je na tom i remake prvního dílu.
Jak lze vidět na přiložených screenshotech, nabídka je pestrá. Umožňuje například převést dialogy na vibrace, takže hráč držící ovladač z něj pozná, jestli replika Joela, zobrazená ve formě titulků na obrazovce, byla pronesena mírněji, nebo naopak hlasitě a emotivně. Kdo má problémy se sluchem, ocení i grafické zobrazení útoků nepřátel, kteří mohou zcela nečekaně stát přímo za zády hlavního hrdiny a ubít ho k smrti, aniž by byli v zorném poli.
Další vylepšení zvýrazňuje jasnými barvami postavy nebo předměty, které lze sebrat ze země. Pro hráče trpící slepotou je užitečné i nastavení umožňující slyšet jemný zvuk, jakési cinknutí, když se hrdina přiblíží ať už k důležitému předmětu, zavřeným dveřím, nebo třeba nízkému stropu, který vyžaduje sklonění se. Tvůrci pak mysleli i na barvoslepé hráče nebo ty, kdo mají problémy s mačkáním tlačítek na ovladači - lze přepínat mezi držením tlačítka a jeho zapnutím/vypnutím.
Můžete si také nastavit, aby se Joel nemohl utopit ve vodě, pokud jsou vám takové záběry nepříjemné. Nebo lze vypnout "zvonění v uších", když poblíž něco vybuchne. Nabídka přizpůsobení je široká a poskytuje zpříjemnění hry i těm, kteří by do hlubin nastavení jen tak nezavítali.
Vadí vám, že vás obkličují nepřátelé, když najdou podříznutého kumpána? Lze to vypnout. Bojíte se, že spadnete ze srázu, protože nemáte odhad na vzdálenosti? Lze aktivovat takzvaný hlídač okrajů. Vadí vám neustálé mačkání tlačítek pro sbírání munice? Lze zapnout automatický sběr všeho, co je zrovna poblíž. Ztrácíte se snadno v prostoru? Pro vás je tu navigační asistent, volitelná šipka, která ukazuje směr cesty.
I tím je remake The Last of Us vydařený - umožňuje lidem, kteří dosud neměli tu možnost, zahrát si roky vychvalovanou hru. Její úpravy a vylepšení ale nemusí někomu stačit na to, aby za ni v digitální variantě zaplatil více než dva tisíce.
The Last of Us Part I vychází na PlayStation 5 v pátek 2. září, hra obsahuje české titulky. Později vyjde i ve verzi na počítač.
