Bangkok - Když se před třemi lety zvedla v Indickém oceánu obří vlna a smetla vše, co jí stálo v cestě, mluvilo se v Thajsku a Indonésii o největší katastrofě svého druhu v historii.
Pětatřicet metrů vysoká tsunami zabila o Vánocích roku 2004 v jedenácti státech přes 220 tisíc lidí.
Vědci teď ale zjistili, že stejné území už minimálně jedna megavlna v minulosti zaplavila. Obdobnou katastrofu tu zažili před 550 až 700 lety. Objev zveřejnili v prestižním časopisu Nature.
Čtěte více: Středomoří čeká za sto let tsunami
Tsunami za Karla IV.
Mezinárodní tým geologů zkoumal sedimenty na thajském ostrově Phra Thong 125 kilometrů severně od oblíbené - a tsunami nejhůře postižené - rekreační destinace Phúket.
Stejný průzkum provedl i v další zemi, jejíž pobřeží v prosinci 2004 zdevastovala voda: v Indonésii na západě Sumatry, nedaleko města Meulaboh v provincii Aceh.
A výsledek? V obou lokalitách objevili asi 20 centimetrů vysokou vrstvu písku, která měla shodné složení a musela pocházet ze stejné doby.
Voda ji sem zanesla někdy v letech 1300 až 1450 našeho letopočtu. Tedy přibližně v době, kdy u nás vládl Karel IV.
Aby se vlna dostala tak daleko od břehu oceánu, musela být podobně mohutná jako ta před třemi lety. I tehdy se mořská voda vylila několik kilometrů do vnitrozemí a vzala s sebou vše, co jí stálo v cestě: písek, rostliny i části lidských obydlí.
Historie megavln
Na Sumatře musela tsunami řádit i několikrát předtím. Jedna z usazených vrstev, která to potvrzuje, pochází z let 780 až 900, jiná je podle geologů stará asi 2200 let.
Obě zmiňované vlny však Thajsko zjevně minuly, protože tu po nich v zemi žádné stopy nezůstaly.
Megavlny, jejichž stopy vědci objevili až teď, pak měly v průběhu staletí další následovnice. Tsunami totiž oblast pustošily i v poměrně nedávné minulosti.
Asi nejznámější z nich byla ta z roku 1883. Třicetimetrová vlna tehdy po výbuchu sopky Krakatoa obletěla doslova celý svět. Zpustošila hlavně pobřeží Indonésie, její dozvuky ale byly cítit až v Lamanšském průlivu.
Čtěte více: Seismologové nestíhají, sopka se znovu probouzí
Ohrožená Amerika
Tsunami však nejsou jen "specialitou" Indického oceánu.
Podmořské zemětřesení v Atacamském příkopu o síle kolem osmi stupňů Richterovy škály v roce 1960 zcela zničilo rozsáhlé oblasti ve středním Chile, včetně města Concepción.
Obří vlny se skrze koryto řeky Rio Bíobío dostaly neuvěřitelných 100 kilometrů do vnitrozemí.
Před podobnou katastrofou varují i seismologové ze Spojených států: zóna, kde se oceánská kůra podsouvá pod pevninskou, se táhne také podél západního pobřeží USA.
"Ano, tsunami na západním pobřeží USA severně od Kalifornie je reálnou hrozbou," řekla na tiskové konferenci v Oregonu Katrin Moneckeová z Univerzity v Pittsburghu, vedoucí výzkumného týmu, který se vrátil z Indonésie a Thajska.
Vzpomínky střídá technika
Právě fakt, že se obří vlny ve stejné oblasti objevují většinou jen jednou za mnoho let, dělá z tsunami nepředvídatelného zabijáka.
Doplatili na to i lidé z indonéské provincie Aceh: I když podmořské zemětřesení, které je na blížící se pohromu upozorňovalo, ucítili před příchodem vlny i na pevnině, nic nepodnikli, protože předtím nic podobného nezažili.
Na nedalekém ostrově Simeulue se naopak zachránili všichni. Z generace na generaci se tu totiž předávalo svědectví o lokální tsunami a jejích průvodních jevech, které předkové současných obyvatel zažili v roce 1907.
"Jedinou možností, jak se zachránit, bylo až dosud uchovávání vzpomínek po několik staletí," uvedla geoložka Moneckeová.
To se teď ale mění. V Indickém a Tichém oceánu vzniká rozsáhlý systém včasného varování pro celkem 29 zemí.
Velké národní monitorovací centrum, které je jeho součástí, otevřeli koncem října v Austrálii. Stálo 46 miliónů amerických dolarů.
Jako zatím poslední spustila systém včasného varování Indonésie. Systém, který v úterý slavnostně uvedl do provozu sám prezident Susilo Bambang Yudhoyono, má zajistit, aby se tragédie z 26. prosince 2004 už nikdy neopakovala.
