Když byly Limu Jingweiovi pouhé čtyři roky, jeho soused v jihočínské provincii Jün-nan ho unesl a prodal překupníkům s dětmi. Se svou matkou se znovu shledal až nyní ve svých sedmatřiceti letech, a to jen díky tomu, že na internetu sdílel vlastní kresbu své rodné vesnice, jak si ji pamatoval z doby, kdy byl malý. Píše o tom deník The Guardian.
"Snažím se najít svůj někdejší domov," vysvětlil Jingwei ve videu, které 24. prosince zveřejnil na sociální síti TikTok. Název vesnice ani adresu, na níž kdysi bydlel se svými rodiči, si nedokázal vybavit. Ve vzpomínkách mu však utkvěla některá klíčová místa, podle nichž šlo obec poznat - například budova školy, bambusový les či rybník.
"Pamatoval jsem si stromy, krávy, ulice, jimiž jsem chodil, i řeku, která naší vsí protékala," přiblížil třicátník v rozhovoru pro čínské noviny The Paper, jak dával mapu dohromady. Díky poměrně věrné ilustraci policisté dovedli místo jeho rodiště identifikovat a přivést ho k matce, která se jim svěřila s tím, že už tři dekády pohřešuje svého syna.
Aby nedošlo k omylu, podstoupil Jingwei pro jistotu ještě testy DNA, a protože vše souhlasilo, mohla se odloučená dvojice první letošní sobotu opět setkat. Na videu, které dojemné okamžiky zachycuje, syn matce sundává z obličeje roušku, aby si mohl prohlédnout její tvář. Poté mu začnou téct slzy štěstí a objímá ji.
"Třiatřicet let čekání, nekonečné noci plné stesku a nakonec mapa nakreslená podle mých matných vzpomínek. Po 13 dnech naděje zažívám obrovskou úlevu a děkuji všem, kteří mi pomohli znovu najít mou rodinu," napsal Jingwei na TikToku v den radostného shledání. Matku podle svých slov poznal na první pohled. "Má úplně stejné rty jako já, dokonce i zuby," dodal.
Po únosu v roce 1989 si ho výměnou za peníze vzala rodina v čínském kraji Lankao, který leží skoro 1800 kilometrů od jeho rodné vesnice v Jün-nanu. Obchod s dětmi je v Číně běžný a nevlastní rodiče za Jingweie zaplatili pravděpodobně proto, že chtěli chlapce a vlastní se jim nenarodil.
K tomu, aby hledal své biologické rodiče, mladíka inspirovaly reportáže v médiích, které popisovaly příběhy jiných unesených dětí, jež se po letech vrátily ke svým pokrevním příbuzným. Jingwei připouští, že se o něj jeho adoptivní rodiče starali dobře. Zároveň mu ale, jak říká, nikdy nedovolili nahlédnout do databáze DNA, kde by se dověděl o svých genech něco víc, a našel by tak biologické rodiče dřív.
