Kachovská přehrada na řece Dněpr byla navržena tak, aby odolala téměř jakémukoliv myslitelnému útoku zvenčí. Měsíce před protržením byla přehrada viditelně poznamenána boji a minulý měsíc satelitní snímky ukázaly, že přes některá vrata nekontrolovatelně protéká voda. To vyvolalo domněnky, že přehrada mohla padnout za oběť nahromaděným škodám. Podle listu The New York Times o náhodu nešlo.
I když organizátoři z řad romské komunity avizovali, že sobotní odpolední vzpomínka na mrtvého Roma bude poklidnou pietou, velmi brzy po zahájení přerostla v emotivní protest. Několik stovek lidí, převážně Romů, skandovalo hesla proti vládě a také proti pomoci Ukrajincům, protože ze smrti Roma je podezřelý právě Ukrajinec. Setkání, na kterém někteří řečníci dav uklidňovali, skončilo modlitbou.
Ruský prezident Vladimir Putin se v poslední době častěji ukazuje na veřejnosti - komentuje, jak jsou ukrajinské ztráty "katastrofické“ a jací jsou Ukrajinci váleční zločinci. Podle analytika Martina Svárovského to nepochybně souvisí s probíhající ukrajinskou protiofenzivou. Rusové se snaží využít "informačního ticha", které přišlo ze strany Ukrajiny, uvádí v rozhovoru.
Tři desítky let své tajemství nikomu nesvěřily. Nikdy se nedočkaly spravedlnosti za to, co se jim stalo. Ženám znásilněným v občanské válce v bývalé Jugoslávii teprve teď pomáhají terapeuti vyrovnat se s traumatem. "Ukrajina by neměla tak dlouho čekat," připomíná nynější válku a její následky Vedrana Pribačičová, režisérka dokumentu Víc než trauma, který osudy znásilněných Jihoslovanek sleduje.
Dříve v ukrajinském městě Orichiv žilo 15 tisíc lidí, teď jich na místě zůstalo pětset. "Nad povrchem je město totálně rozmetané, lidé žijí v podzemních prostorech, kde si s pomocí dobrovolníků a vojáků vybudovali třeba i školy," popisuje reportér Aktuálně.cz Martin Novák, který ukrajinské městečko navštívil společně s fotografem Jakubem Plíhalem.
Loni v noci z 23. na 24. února překročila Daria Kaleniuková se svými dvěma dětmi polsko-ukrajinskou hranici. Když se mladá Ukrajinka otřepala z šoku, že začala invaze a její život se teď bude odehrávat jinak, pustila se do práce.
Cherson sice loni v listopadu osvobodila ukrajinská armáda, ale nebezpečí je tu pořád všudypřítomné. Rusové drží protější břeh Dněpru, město ostřelují každou noc. V zarostlých parcích, rozlehlých pláních nebo třeba na benzinových pumpách zase hrozí zmrzačení nebo smrt od rozesetých ruských min. I proto se sem život vrací pomalu, hlásí přímo z místa reportéři deníku Aktuálně.cz.
Ukrajinci pustili ruským válečným zajatcům krátký dokumentární film zobrazující násilí vůči civilním obyvatelům i vojákům. Jeho velkou část natočili samotní okupanti, kteří je pak zveřejnili na sociálních sítích. Na snímku je vidět zabíjení civilistů včetně dětí. Video sdílené ukrajinským ombudsmanem ukazuje reakce vojáků při sledování filmu.
Petr Pavel na Kodaňském summitu pro demokracii vyzval země NATO, aby Ukrajině poskytly veškeré potřebné vybavení a munici nejpozději do konce jara. Podle prezidenta se totiž na podzim uzavře pomyslné okno pro velké útočné operace proti ruským okupačním jednotkám. Ukrajina má tak jedinou šanci zahájit letos významnou protiofenzivu, a to v létě, uvedl Pavel.
"Hledáme, útočíme, ničíme." Ukrajinský Bachmut brání kromě pěchoty či dělostřelectva i průzkumná letecká jednotka. Ruské síly v obléhaném městě, kde boje zuří už několik měsíců, sledují Ukrajinci pomocí dronů. Podle vojáků Rusům docházejí zásoby lidí, i když do Bachmutu posílají tolik lidí, kolik můžou.
Nové satelitní snímky z portálu Google Earth ukazují rozsah zdevastovaného ukrajinského Mariupolu. Ve městě, ve kterém před začátkem ruské invaze žilo asi půl milionu lidí, nezůstaly téměř žádné nepoškozené budovy.
"Nemám lékařské vzdělání, neumím se zbraní, nemůžu jít bojovat, a tak se snažím pomáhat spoluobčanům informacemi, pomáhám jim se adaptovat," říká zakladatelka iniciativy Hlas Ukrajiny Anastasija Sihnajevská. Češi podle ní dobře chápou, co je Rusko zač, od jiných států by ale čekala jasné slovo, že je Rusko agresor. Kdy naposledy viděla svou rodinu na Ukrajině? A jaké to je utíkat před válkou?
Ukrajina představuje hranici mezi eurasijskou stepí a východoevropskou lesnatou krajinou. Mezi západním a východním křesťanstvím, nyní mezi Evropou a takzvaným ruským světem. Být hranicí nebo bránou je osudem Ukrajiny, vyplývá z česky právě vydané knihy historika Serhiie Plokhyho příznačně nazvané Brány Evropy.
Stíhací pilot německého letectva měl za první války řadu přezdívek. Říkali mu Rudý baron nebo Eso všech es. Historici mu připisují 80 sestřelů a patřil mezi nejlepší piloty své doby, čehož náležitě využila tehdejší německá propaganda. Manfred von Richthofen zemřel před 105 lety, kdy jeho letadlo Fokker Dr.I. sestřelili.
Rapová klišé naboural už svou přezdívkou. Místo aby si hrál na drsňáka, začal si říkat MC Gey. Pak otestoval hranici trapnosti klipem o psech, pohoršil nezasvěcené posluchače vtipy o tlustých holkách a teď vydal překvapivě vážnou desku O tatínkovi, který usnul. Promlouvá na ní ke svým dětem a rapuje o šikaně, válce i nemocném otci. V rozhovoru popisuje, proč se bál, že za ni sklidí výsměch.
Nejméně 180 lidí přišlo o život a na 1 800 jich bylo zraněno při tři dny trvajících bojích mezi súdánskou armádou a polovojenskou skupinou. Uvedla to v pondělí agentura AP. Nejtěžší průběh měly střety v hlavním městě Chartúmu.
Spousta lidí žije v imaginárním světě a válku si představuje na základě filmů a knih, říká režisér filmu Východní fronta a dobrovolný ukrajinský paramedik Jevhen Titarenko s tím, že je adůležité si uvědomit, že jde o skutečný život. Politici v oblecích, kteří mluví o válce, ale na vlastní oči ji neviděli, mají podle něj spoustu naivních představ.
Než po něm roku 1956 vystřelili Rusové, ředitel maďarské tiskové agentury vyslal do světa zoufalou depeši, že „zemřeme za Maďarsko a Evropu“. V jeho očích Rusové útokem na Budapešť napadli celou Evropu. O necelé tři dekády později tou scénou spisovatel Milan Kundera začal svou nejslavnější esej. Nyní ji poprvé vydává česky.
V půlce března uplynul rok od doby, kdy se 37letá Olga Žmurko vypravila autem z Ukrajiny do bezpečnější části Evropy. Socioložka a výzkumnice našla dočasný domov v Brně, kde jí v začátcích pomáhali čeští dobrovolníci. I díky nim sehnala bydlení, práci v oboru i nové přátele. Začala také studovat a učit na Masarykově univerzitě. Do Kyjeva se chce vrátit, jakmile to bude možné.
