"Rodiče uvažovali o emigraci. Máma ale měla za úkol, aby tady zůstala, jak dlouho to jen půjde, a podávala informace do zahraničí. Byla zodpovědná a svoje sliby vždycky plnila. A pořád si myslela, že je to v pořádku - najednou to přestalo být v pořádku," vzpomíná Jana Kánská na svoji maminku Miladu Horákovou. Jakou nejdůležitější radu jí matka dala? A jak by zhodnotila stav současné demokracie?
V syrovém prostředí bývalé věznice v Uherském Hradišti dotočil v poslední červencovou neděli režisér Jan Gogola poslední záběry svého filmu o ní Vězení dějin. Díky tomu, že je desítky let prázdná a téměř neupravovaná, zachovala si svou autentickou podobu z doby, kdy tady nacisté a následně komunisté věznili, týrali a v některých případech i popravovali politické vězně.
Andrej Babiš se svými výroky ve sněmovně blíží postojům Jindřicha Rajchla, Patrika Tušla, Tomáše Čermáka a Jany Peterkové. Dezinformátorům. Dost děsivá, nebezpečná podívaná.
Už více než rok je Vladimir Sorokin exilovým autorem. Když se zřejmě nejznámější současný ruský prozaik prochází po Berlíně, kde dnes žije, zakouší novou situaci. "Začneme se s přáteli bavit rusky a v tu chvíli se dostaví pocit blízký studu. Uvědomění, že mluvím jazykem agresora," říká. "Po druhé světové válce nebo během ní se podobně museli cítit Němci, například emigranti v USA," srovnává.
Zachraňoval životy ve španělské občanské válce, stál u zrodu Lidových milic a pak jako jediný z československých komunistů neschválil sovětskou okupaci. Nyní o klaďasovi pražského jara a záporákovi Vítězného února Františku Kriegelovi vznikl film Muž, který stál v cestě. Hlavní roli si zahrál Tomáš Töpfer, který se v rozhovoru vrací k vlastním zážitkům ze srpna 1968 i k natáčení v ukrajinské Buči.
V nejznámější knize Vladimira Sorokina vládne Rusku car. Jeho osobní hrdlořezové, barbaři zvaní opričníci, křižují Moskvu v červených mercedesech s psími hlavami nasazenými na náraznících. Dospělé mučí, vraždí a znásilňují, děti unášejí. V duchu dobyvatele Čingischána dí, že „největším potěšením je vítězit nad nepřáteli, drancovat jejich majetek a milovat jejich ženy“.
V Rusku panuje totalita. Tam se nesmí veřejně říkat pravda, tam umlčeli nezávislá média, tam vraždí a zavírají kritiky a politické odpůrce, tam probíhají mobilizace a mladí lidé jsou posíláni na jatka. Kolik lidí od nás odchází „za svobodou“ do Ruska? Nikdo.
Tomáš Jeřábek se oproti jiným hercům před kameru dlouho nehrnul. I za cenu nezaplacených složenek tíhl hlavně k alternativnímu divadlu a proslavil se až jako zlý bankéř z reklamy. Až pak přišly role natvrdlých lenochů nebo krutých sadistů. Nejnověji hraje v minisérii Volha z prostředí normalizační Československé televize. V rozhovoru mluví o své cestě z učňáku na DAMU i o pozdním rodičovství.
Ani v těch nejnebezpečnějších situacích neztrácel palubní střelec čs. perutě RAF Eduard Šimon humor. Kolegové si ho za války vážili i kvůli mimořádné odvaze. Po komunistickém puči však byl z armády vyhozen a 15. října 1949 za dodnes ne zcela jasných okolností zahynul při přestřelce s příslušníky SNB. Ve druhé polovině 60. let byl na popud jeho manželky Emilie případ znovu prošetřován.
Socioložka Anna Durnová vydala knihu, ve které školákům zábavně přibližuje principy demokracie a sociálního státu, ale i dezinformací a populismu. Když budou rodiče s dětmi o politice mluvit, budou podle ní mladí lidé více chodit k volbám a veřejně se angažovat. V rozhovoru rozebírá také prezidentskou kampaň a vysvětluje, proč není radno podceňovat videa s vánočkou nebo fotky ve flanelové košili.
Potulovat se mezi medvědy v hlubokých lesích severoamerických hor a sjíždět divokou řeku na kánoi bylo v době totality snem snad každého kluka, který hltal dobrodružné romány. Jan Svoboda si ho splnil. Několik let před sametovou revolucí emigroval do Kanady, kde se každoročně vydává všanc divoké přírodě. Přestože má na přežití trénink, ocitl se i v krizových situacích, kdy mu šlo o život.
V roce 1954 odsoudili Jarmilu Potůčkovou-Taussigovou k 25 letům za mřížemi. Mučili ji, ale k vykonstruovaným obviněním se nepřiznala. Zachránila si tím život. O dva roky dříve byl popraven její šéf Rudolf Slánský, bývalý generální tajemník KSČ. Ten se přiznal k nejabsurdnějším skutkům. Souzen měl být za jiné. "Příběh mé mámy je svědectvím o fanatismu a manipulaci s lidmi," říká Martin Potůček.
Před sto lety se narodil Josef Hasil, jedna z nejpozoruhodnějších osobností třetího odboje. Slavný převaděč, kterého příslušníci komunistické tajné policie překřtili na Krále Šumavy. Pomohl desítkám lidí na cestě za svobodou, zavřeli ho do kriminálu, uprchl, při jedné z akcí mu zabili bratra. Nikdy se nevzdal.
Oskar Hes dostává role, po kterých by skočil snad každý mladý herec. V prosinci zazáří jako Josef Hasil v minisérii Král Šumavy, příští rok jako Josef Mašín ve filmu Bratři. Na lákavé nabídky si ale nechce příliš zvykat, aby se pak jako v době covidu nehroutil, když najednou nepřicházejí. V rozhovoru popisuje, proč se v dnešním světě občas cítí ztracený, i proč by se nerad stal veřejným majetkem.
Jean-Bédel Bokassa nemilosrdně vraždil politické oponenty, byl opakovaně obviněn z kanibalismu a před 45 lety se nechal korunovat císařem. I když ke svržení středoafrického diktátora napomohla francouzská armáda, jako bývalý protinacistický bojovník nakonec v této evropské zemi získal azyl. Měl 17 manželek a přes 50 dětí, jeho odkaz ve Středoafrické republice žije dodnes.
Už jako puberťák se toužil stát kriminalistou. K vysněné profesi nakonec přičichl až oklikou díky herectví – třeba když ztvárnil kapitána Plíška v minisérii Devadesátky. To, že se vyšetřováním vražd nemohl živit, nesl Martin Finger těžce. Sklon k melancholii zdědil po matce, která trpěla depresemi. Jak se svěřil v rozhovoru, právě na ni myslel, když se ujal role zlomeného muže v novém filmu Slovo.
Jiřímu Arvédu Smíchovskému se přezdívalo malostranský ďábel. Za první republiky vyvolával při magických rituálech démona, později propadl nacistické ideologii, a aby po válce unikl popravě, začal spolupracovat s komunisty. O jeho temném osudu nyní vypráví film Arvéd. Režisér Vojtěch Mašek v rozhovoru popisuje, jak se mu proslulého okultistu a udavače podařilo polidštit, aniž by jeho činy omlouval.
V novele Brány mrazu spisovatele a rabína Karola Sidona se kamarád po válce ptá: „Co bylo v srpnu dvaačtyřicet? Bylo něco?“ A hrdina odvětí: „Ne, nic zvláštního.“ Kdepak nic zvláštního: začátek byl. Karol Sidon se narodil. Toto úterý na den přesně před 80 lety.
Vše nasvědčuje tomu, že pohlaváři odpovědní za smrt u železné opony se definitivně vyhnou spravedlnosti. Alespoň té světské. Za jejich klid zaplatíme my všichni.
Bývalý komunistický československý premiér Lubomír Štrougal není schopen chápat obsah a smysl úkonů ve svém trestním řízení. K takovému názoru došli znalci, kteří zkoumali Štrougalův zdravotní stav. Naopak ohledně někdejšího ministra vnitra Vratislava Vajnara soudí, že smysl úkonů trestního řízení schopen chápat je.
