Proč vlastně srovnáváme fotoaparát a jednu z nejznámějších samonabíjecích pušek AK-47 (což ve skutečnosti není samopal, i když mu tak lidé říkají)? Deset snímků za sekundu, což je kadence střelby z Kalašnikova, bylo v době profesionálních plnoformátových zrcadlovek považováno za skvělou hodnotu. Pak ovšem přišly bezzrcadlovky, které nebrzdilo sklápějící se zrcátko a rychlost fotografování rostla. Pořád jim však něco bránilo přidat plyn - byla to další mechanická část, tedy závěrka. I ta teď mizí a mění se v plně elektronickou.
Sony jako první z výrobců profesionálních plnoformátových fotoaparátů dokázalo použít globální elektronickou závěrku, která přináší převratné možnosti. Vyzkoušeli jsme, co nový fotoaparát určený především pro fotoreportéry dokáže.
Fotoaparáty se mění. Dříve to bylo něco jako švýcarské hodinky, teď to jsou spíš digitálky
Fotoaparáty byly dříve něco jako švýcarské hodinky, plné precizních a jemných mechanických částí. Stačilo ovšem jen pár roků a během každého z nich se postupně stále víc měnily v "digitálky". Teď se tato proměna dovršuje. Po mechanickém posuvu filmu, optickém hledáčku a zrcadle zřejmě velice rychle zmizí i mechanická závěrka. A s ní i charakteristické kovové cvaknutí, když zmáčkete spoušť.
V čem je ta revoluce?
Dříve byla závěrka mechanické zařízení, které se otevřelo, chvilku dovolilo, aby na film dopadalo světlo, a pak se zase zavřelo. Později přišly elektronické závěrky, které už byly tiché a necvakaly, ovšem nedokázaly z digitálního snímače najednou načíst údaje z několika milionů pixelů a všechny najednou je uložit na paměťovou kartu. Četly je postupně po řádcích. To přinášelo jisté problémy. Pokud člověk fotografoval pohybující objekt, výsledný obrázek se deformoval. Jedoucí autobus měl přední a zadní stěnu zešikma, golfová hůl při odpalu byla prohnutá, a nejhorší to bylo na videu. Při švenkování ze strany na stranu se obraz vlnil a křivil, jako by byl z želatiny.
Brutální výpočetní výkon
Globální závěrka to všechno mění. Potřebuje brutální výpočetní sílu, ale dokáže elektronicky odečíst najednou všechny hodnoty z 24,6 miilionu pixelů na snímači, prohnat je přes procesor a uložit na paměťovou kartu. Tím, že je obraz načten najednou, se nic nekácí ani nekřiví. Roztočené vrtule letadel vypadají jako vrtule a ne jako srpy, golfová hůl uprostřed švihu je rovná jako pravítko.
A protože už fotoaparát nebrzdí mechanické části závěrky, které se mohou pohybovat jen určitou rychlostí, počet snímků, které lze pořídit za vteřinu v plném rozlišení a dokonce i ve formátu raw (hrubá neupravená data), vystřelil na neskutečných 120. A zároveň by teoreticky měla výrazně vzrůst i jeho životnost, protože mechanické závěrky jsou velice namáhané součástky a časem je přemůže únava materiálu.
K čemu je dobrých 120 snímků?
Tak přesně o tom jsem měl velké pochyby. Je to vůbec k něčemu? Můj první pocit z fotoaparátu byl rozpačitý. Už dříve jsem rád používal tichou elektronickou závěrku, v některých situacích se totiž velmi hodí, protože není vůbec slyšet a neruší okolí. Nikdy bych neřekl, že první věc, která mě na novém Sony A 9 III překvapí, a to nepříjemně, bude jeho zvuk. Nezní prostě jako fotoaparát. Buď je úplně potichu, nebo se z něj ozývají elektronická rádoby cvaknutí, připomínající spíš levný mobil než profesionální fotoaparát.
Zdá se to jako maličkost, ale opravdu mi to při prvním setkání s fotoaparátem vadilo. Jenže pak jsem si ho vzal na reportáž - a brzo si mě získal. Je to přístroj navržený pro reportéry, fotografy sportu a fotografy zvířat. První věc, které jsem si všiml, byla, jak extrémně rychle a precizně funguje systém automatického zaostřování, vytrénovaný pomocí strojového učení a umělé inteligence.
Fotil jsem rychlý a poměrně chaotický pohyb mnoha lidí, nějaké portréty i divadelní představení v tmavé stodole. Ve všech případech byly všechny snímky ostré, systém automatického zaostřování neudělal jedinou chybu.
Sto dvacet snímků za vteřinu nepotřebuji, stejně jako většina ostatních fotografů. Vyzkoušel jsem, funguje, ale na běžné reportáže je to prostě zbytečně moc. Nakonec jsem skočil u nejnižší rychlosti (bylo to pár snímků za sekundu) a bohatě to stačilo.
Fotí to dříve, než zmáčknete spoušť
Určitě se však najdou specialisté, kteří 120 snímků (v plném rozlišení a ve formátu RAW) využijí, stejně jako schopnost fotoaparátu vyfotit něco až vteřinu předtím, než zmáčknete spoušť.
Jak je něco takového možné? Pokud toto volbu nastavíte, přístroj prostě zaznamenává snímky kontinuálně a ve smyčce je pořád přepisuje. Při stisknutí spouště pak uloží i záběry, které zaznamenal dříve, než k tomu dostal povel.
Nemá globální závěrka vliv na vyšší úroveň digitálního šumu?
Podle renomovaného webu DPreview to tak skutečně je, konvenční profesionální bezzrcadlovky podle něj zvládají při stejné úrovni digitálního šumu o jeden stupeň ISO více. Z pohledu exaktního měření to tak zřejmě bude, ale když jsem porovnával výsledky fotografování z bezzrcadlovek Sony A7 III, která je při fotografování za špatných světlených podmínek docela dobrá a z nové A9 III, přišly mi srovnatelné (a velmi dobré). Výstup ze Sony A7R IV (které má snímač s s výrazně vyšším rozlišením 60 megapixelů) je ve tmě rozhodně horší.
Cíleno na fotoreportéry
Parametry jsou jedna věc a praktická zkušenost zase jiná. Při fotografování reportáže jsem musel ocenit, že Sony A9 III je fotoaparát skutečně navržený pro reportéry. Dobře se s ním pracuje, precizně a v podstatě bezchybně zaostřuje na nejrůznější objekty, dokonale zaostřuje na oči při fotografování portrétů. A co je velice příjemné, fotografie ve formátu jpeg vypadají opravdu dobře, mají hezké barvy a v podstatě bez úprav jsou ihned použitelné. To je obrovské plus, dokáže to ušetřit mnoho práce.
Jenže je to drahé. Co z toho plyne pro fotoamatéra?
Když se podíváte na cenu Sony A9 III, možná trochu zalapáte po dechu, více než 170 tisíc korun za tělo bez objektivu je slušná suma, kterou si může dovolit jen málokdo. Takže co z toho plyne pro člověka, který fotografuje jen tak pro radost a tolik by za fotoaparát nikdy dát nechtěl?
Víc, než by se na první pohled zdálo. Úspěšné zvládnutí technologie globální závěrky otevírá nový prostor a je pravděpodobné, že se časem začne objevovat i v levnějších modelech a stane se dostupnou i pro lidi, pro které je fotografie krásné hobby.
Tento text vyjadřuje osobní názor jednoho člověka na daný fotoaparát, pohledy a zkušenosti jiných lidí se samozřejmě mohou lišit.
