Stanislava Martykánová vajíčka maluje celoročně. Nově zkusila i látková, která jsou ideální pro malé děti do kočárků. Své kraslice dnes ukazovala v Jihočeském muzeu, při doprovodném programu výstavy Velikonoce na Doudlebsku.
"Scházely jsme se s děvčaty na takovém babinci, jedna kamarádka tam nosila vajíčka a my jsme si je od ní kupovaly. A protože já maluju a maluju ráda, tak jsem začala také. A začalo mě to bavit. Předtím jsem dělala řadu jiných věcí: šila patchwork, jezdila vařit na dětské tábory, ale tohle mě dostalo do pohody po práci. Když jsem přišla po té dvanáctce nebo čtrnáctce domů, tak jsem chtěla něco lehoučkého do ruky," řekla Martykánová, profesí kuchařka, jíž je přes 70 let.
Když poprvé vrtala do vajíček, z celého plata jí zůstala jen tři. Chyby ale postupně odstranila. Časem ji oslovilo i Jihočeské muzeum, aby zkusila tradiční jihočeské straky. Jak řekla kurátorka výstavy Hana Soukupová, jsou typické pro Doudlebsko, zdobené voskovou batikou, většinou v několika barvách. "A našel si mě pán, který je předseda Asociace (malířů a malířek) kraslic a pozval mě, že v Americe zakládají muzeum a chtěl po mně jihočeské straky. Tak jsem mu je přivezla a moje vajíčka jsou tak až v Americe," řekla Martykánová.
Kraslice maluje celoročně. Když jich nastřádá víc, jde je barvit, ať už v ořechových či cibulových slupkách nebo třeba tuší. "Co mi přijde pod ruku, zkouším, jak na vajíčkách drží. Já třeba nevyhodím žádný lístek, sbírám kytky z muškátu po balkoně, hodím to uvařit a hodím do toho vejce," popsala rodačka z Přerova, která na některé kraslice dělá značku: do slzičky dává písmeno S jako Stáňa. Teď se zrovna učí zdobit pštrosí vajíčka, maluje i husí.
Z jednoho nápadu se rodí druhý, jak říká. Nedávno při pobytu v Piešťanech potkala ženu, která předváděla ubrouskovou techniku. "Tak jsem si od ní vzala polystyrénové vajíčko, a protože zpracovávám zbytky látek, tak jsem ho začala sešívat. Hlavně pro děti v kočárku, které by rozbily normální vajíčko, je to zábavné," řekla. Roli sehraje i náhoda; třeba když onemocněla tvůrkyně drátkovaných kraslic, jež dodávala do jednoho obchodu, oslovili Martykánovou, jestli by ji nezastoupila. "U nás na Moravě se dělají slámové, to mě ale moc nebaví, protože lepit slámu na vajíčko může i tříleté dítě a bylo to stereotypní. Já su děvče z Hané, nejukecanější Moravačka v Čechách. Mě sem (na jih Čech) přivezl manžel," řekla.
Některým vajíčkům říká hokejová a fotbalová. Manžel chtěl, aby s ním sledovala sportovní utkání, tak si našla zábavu do ruky. "Když byl gól, tak jsem se podívala a jela jsem dál, protože to trvá dlouho, než se vajíčko vyškrabe," uvedla.
