Během výslechů policejní vyšetřovatelé nesledují jen, co podezřelá osoba říká, ale také jakým způsobem dané informace sděluje. Zaměřují se například na držení těla, gestikulaci, pohyby očí nebo tón hlasu. A jak policie pozná, že vyslýchaný lže? Na to přináší odpověď galerie různých forem výslechů, díky které se stanete zkušenými filmovými nebo seriálovými detektivy.
Lhaní podezřelému
Policie může během výslechu lhát o důkazech nebo tvrdit, že má svědectví či důkazy proti podezřelému (například falešné výsledky detektoru lži). Tato taktika má za cíl vyvolat pocit bezvýchodnosti u vyslýchaného a donutit ho ke spolupráci nebo přiznání. Lhaní však může vést k falešným přiznáním. V některých státech USA je klamání během výslechů legální praxí, zatímco většina západoevropských zemí takové praktiky nepovoluje.
Nebezpečí těchto praktik ilustruje případ Garyho Gaugera. Když našli jeho zavražděné rodiče, vyšetřovatelé mu lhali o existenci zakrváceného oblečení a nože. Pod tlakem falešných důkazů Gauger uvěřil, že mohl své rodiče zabít během alkoholového výpadku. Strávil pět let ve vězení, včetně času v cele smrti, než policie dopadla skutečné vrahy.