Sedíme v kavárně v pražském Karlíně a spousta výrazů na vaší stránce se týká gastronomie. Jak byste si objednala, kdybyste u toho chtěla použít co nejvíc slov z pekla?
Z hlavy mě teď napadá třeba "kapůčo", "presátor" nebo "latéčko".
A co k tomu přidat ještě něco na zub? Myslím, že tu nabízejí hummus.
Tak zrovna hummus je slovo z pekla samo o sobě, ale někdo mi teď posílal jeho zdrobnělinu "hummísek".
Navíc byste si mohla dát "hummísek" na "obídek".
Já si z dětství pamatuju, že jsme obědu říkali jenom "o". Máma mi vždycky připomínala, že si tu čokoládu můžu dát až "po o". Tohle spojení mi ale přijde spíš roztomilé než pekelné.
Vzpomínáte si ještě na první slovo, které jste si na seznam nejhorších věcí, co lidi vypouštějí z úst, zapsala?
Jako první se tam objevila "restauračka", takže zase něco z gastronomie. Tohle slovo jsem ale tenkrát ještě nedala na Instagram, ale napsala jsem si o něm na Facebooku status. Bylo to totiž ještě v době, kdy se psaly statusy. Jak jsem s tím jednou začala, napadala mě další a další slova, a protože jsem je nechtěla zapomenout, musela jsem si je zaznamenávat. Hned po "restauračce" přišli "klučina", "holčina", "meníčko" nebo "ju".
V souvislosti s "klučinou" a "holčinou" mě napadá ještě "moje stará".
Ta se na mojí stránce určitě brzo objeví. K výběru slov přistupuju pochopitelně dost subjektivně, ale základním kritériem, která musí splňovat, je trapnost. Asi po půl roce zapisování, kdy jsem už měla slov na seznamu fakt hodně, jsem si říkala, co s nimi. Průběžně jsem je ukazovala kamarádům, kteří vždycky doplnili něco, s čím se setkali sami, a výborně jsme se u toho bavili. Jeden z kamarádů mi pak poradil, abych ta slova začala přidávat na Instagram, tak jsem tuhle sociální síť využila jako takový obrazový slovník. Orbis pictus.
Zveřejňujete hodně slov, která vám posílají příznivci vaší stránky, nebo spíš stavíte na vlastních zásobách?
Pořád převažují slova, která sama někde zaslechnu. Na mém vlastním seznamu zůstává ještě tolik nepoužitých slov, že o nápady rozhodně nemám nouzi. Když vycházím z tipů, co mi lidi posílají, je pro mě většinou důležité, abych dané slovo už sama znala. Instagramový profil pořád beru jako svůj vlastní zápisník, takže tam obvykle nepublikuju slova, která jsem zatím nikdy neslyšela. Občas ale udělám výjimku. Jeden kamarád mi třeba poslal frázi "sejdeme se na kožním".
Proč právě na kožním?
Prý se to říká, když s někým pijete ze stejné lahve a hrozí, že od sebe vzájemně něco chytíte. Další slovo, které jsem nasdílela na přání, bylo "tukozy" (povislé prsní svalstvo tlustých mužů, pozn. red.). To se mi natolik líbilo, že jsem ho na Instagramu musela mít.
Vy sama nějaké peprné slovo z pekla nejčastěji zaslechnete kde?
Často se ke mně dostávají například v hromadné dopravě. Když zaslechnu někoho, kdo vede rozhovor plný bizarních slov, nechám si na uších sluchátka, aby to vypadalo, že si pouštím hudbu, ale ve skutečnosti si ji úplně ztiším. Sbírání trapných výrazů tak někdy bývá špionážní práce. Hodně si toho zapíšu taky v hospodách nebo v práci. Jsem totiž zaměstnaná v korporátu.
Studovala jste jazyky. Živíte se tedy jako "psavec", abych se držel slovníku vaší stránky?
Studovala jsem lingvistiku a švédštinu, po škole jsem byla chvíli i "volnonožec" (člověk pracující na volné noze, pozn. red.) a teď jsem teda skončila v tom "korpiči". Dělám ve firmě, kde většinu času používám švédštinu, ale mám kolem sebe taky české kolegy, od kterých se slova jenom hrnou. Jednu dobu jsem pracovala v PR agentuře a tam jsem toho taky nasbírala hromadu. Třeba "klioš" (klient, pozn. red.) nebo "chemoška" (chemoterapie, pozn. red.).
Slovo "chemoška" je už trochu na hraně, ne?
Mně se to taky zdálo na hraně, ale ten člověk to tenkrát řekl s naprosto kamennou tváří, jako by to bylo naprosto normální. "Chemoška" bylo zatím jediné slovo, které mi správci Instagramu smazali. Nejspíš to ale bylo tím, že jsem k němu nejdřív nahrála obrázek s paní bez vlasů v šátku. Pak jsem ho totiž vyměnila za fotku kapačky a ta už nikomu nevadila.
Zveřejnila jste ještě nějaká další slova, která vzbudila kontroverzní reakce?
Slovo, které přišlo hrozné jenom mě, a skoro všichni ostatní proti tomu protestovali, bylo "milovat se". Na mě to působí dost slizce, ale lidi mě za to pěkně "zhejtili".
Jaký výraz pro sex se vám slizký nezdá?
Třeba "spát spolu". Kdyby mi někdo řekl, jestli se nechci milovat, tak mu s největší pravděpodobností odpovím, že nechci. Působí to na mě děsně archaicky. Navíc milovat někoho podle mě znamená spíš mít k němu blízký vztah, respektovat ho, a ne s ním jenom mít sex.
Jak už jste zmínila, ke každému slovu přidáváte fotku, která mnohdy vyobrazuje typ člověka, jehož si s ním spojujete. Nesvádí vás to občas k tomu, že podle slovní zásoby, kterou někdo používá, odhadujete jeho charakter?
Hodně se mi stává, že někoho zaslechnu, a aniž ho vidím, tak si podle vyjadřování hned vybavím konkrétní archetyp člověka. Když jsem třeba zachytila spojení "báj vočko", okamžitě jsem věděla, že se mi k němu hodí fotka nějakého obchodního manažera, který od oka střílí částky. Některá slova se ale samozřejmě vyskytují napříč různými společenskými skupinami. Někdy mívám tendenci lidi za některá slova trochu odsuzovat a škatulkovat, ale u kamarádů a známých, které znám už delší dobu, je naopak toleruju.
Takže se při setkání s vámi nebojí toho, že všechno, co řeknou, můžete použít proti nim?
Někteří lidi mi teď říkají, že se se mnou bojí promluvit, ale to jsem určitě nechtěla! Sama mnoho z těch šílených výrazů používám, i když jsem spoustu z nich přejala spíš ironicky. Myslím, že když slova z pekla do svých vět začleňujete záměrně v nadsázce, můžete svým výpovědím díky tomu dodat humor.
Žijete v Praze. Překvapí vás někdy nějaká nevšední slova z pekla, když vycestujete do jiných českých krajů?
Na základku jsem ještě chodila v jižních Čechách, kde jsem nějakou dobu bydlela, a tam lidi často používají špatnou koncovku přivlastňování mužského rodu. Místo "Karlův kabát" třeba říkají "Karlovo kabát" a to mi vždycky dost trhalo uši. Na Moravě jsou potom profláklé výrazy typu "šalina", ale ty zase respektuju, protože patří k místnímu nářečí, takže se na mém Instagramu nejspíš neobjeví.
Štve vás naopak něco na pražštině?
Napadá mě krácení hlásek ve slovech jako "polivka" nebo "knedlik" a musím se přiznat, že to někdy sama dělám.
Mě zase dost irituje, když se mě moje moravská babička v situaci, kdy mě špatně slyší, zeptá "čeho?" místo "co?" Myslel jsem, že jde o zvláštnost pocházející z moravského dialektu, ale pak jsem zjistil, že máte tenhle verbální nešvar na svém Instagramu taky.
Já si myslím, že to bude spíš nějaký archaismus příznačný pro starší generaci. Sama mám otázku "čeho?" spojenou obecně s důchodci.
Když někdo nějaké slovo z pekla použije, jaká obvykle bývá vaše první reakce?
Určitě lidi nijak neopravuju, spíš je jen tak potichu soudím, a hned jak je to možné, vytáhnu si svůj zápisník. Jen když jde o mé kamarády, tak to občas nevydržím a vyprsknu smíchy, ale u někoho neznámého se fakt snažím zachovat kamennou tvář a maximálně mi trochu cukají koutky.
Výběr těch nejlepších, respektive nejhorších slov se chystáte vydat i knižně. Jakou bude mít kniha podobu?
Teď ji společně se dvěma kamarády připravuju a až budeme mít hotovo, budeme na její vydání vybírat peníze v crowdfundingové kampani. Pokud získáme dost peněz, měla by vyjít někdy před Vánoci. Chci ji pojmout i z trochu odbornějšího lingvistického hlediska, aby nebyla jenom zábavná, ale i poučná. Každá z kapitol se bude soustřeďovat na konkrétní typ jazykového jevu.
Jedna se bude věnovat například neologismům, další slovům jako "výletujeme", "plesujeme" nebo "svatbujeme" a pak bych ráda zmínila například ještě hyperkorektnosti. To jsou fráze, které lidi používají, protože si myslí, že jsou správně. Třeba "mohl by jste" nebo "dvěmi rukami". Tyhle pokusy o spisovnost úplně nenávidím a přijdou mi horší než všechny věci, které se na mém Instagramu doteď objevily. V knížce se taky budu snažit některá slova přiřadit ke konkrétním skupinám, ale jenom tak lehce, popisně, abych nikoho neurazila.
Vybaví se vám nějaká společenská skupina, jejíž slang vám přijde na slova z pekla obzvlášť výživný?
To bývají skupiny, ve kterých se běžně nepohybuju. Například ajťáci, kteří si pro sebe modifikují spoustu slov z angličtiny, nebo taky generace současných teenagerů. Nedávno jsem zjistila, že je mezi nimi populární slovo "cringe", což znamená něco jako křečovité nebo trapné.
Když něco pro vás dosud neznámého zaslechnete, ptáte se lidí, co tím myslí?
Moc ne, ale mohla bych s tím začít. "Mladíku, co je to ten cringe?" Zrovna teenagery bych si ale oslovit netroufla, protože se jich bojím.
Jak je to možné? Nejste přece ještě tak stará.
Já jsem se jich bála už v době, kdy jsem sama byla teenager. Asi proto, že jsem jedináček a odmala jsem byla obklopená hlavně dospělými lidmi.
