Zdravotní stav Petra Kyjovského se na neurologii zhoršoval. Hubnul, objevovaly se mu proleženiny a neprospíval. "Kdyby zůstal v té nemocnici, tak by dneska ležel a nehýbal se," říká jeho manželka Marina, s tím, že by možná nežil vůbec. Rozhodla se proto jednat a z nemocnice ho dostala ven. Český sociálně-zdravotní systém jí v tom ale ani trochu nepomohl. Nahradit ho musela nejen ona, ale i IT firma, kde Petr Kyjovský pracoval. Právě ta uhradila jeho dvouměsíční pobyt na soukromé klinice.
Nakonec se muž rozmluvil a zlepšila se i jeho hybnost. Později se dokonce dostal na zmíněnou spinální jednotku a následně i do Kladrub na několikaměsíční rehabilitaci. Po několika měsících od nehody ale potřeboval vyřídit invalidní důchod. I když sociální pracovnice v nemocnici byla ochotná a poradila mu, nastaly problémy. Pro příspěvek bylo totiž nutné dokazovat zdravotní stav, a to u praktického lékaře. To ale Petr Kyjovský vzhledem k tomu, že se dlouhodobě léčil v Kladrubech, nemohl. Celou situaci musí tedy řešit ještě po roce od nehody.
Kvůli špatné dostupnosti sociálních služeb mu navíc zajišťuje péči hlavně manželka. "Jsem zvyklý, že vás zdravotnický personál přebaluje, ale když to dělá vaše žena, tak to je hrozný pocit," popisuje realitu všedních dní Petr. "Kdybych ji neměl, byl bych asi někde v ústavu," dodává.
Na příběhu Petra Kyjovského lze pozorovat nedostatky v celém sociálním a zdravotním systému. Řešením by ale mohla být osoba tzv. case managera, který by pacienta těžkou situací provedl a poradil mu, jak do systému vstoupit, namísto aby ve chvíli, kdy je nejzranitelnější, musel se systémem ještě zápasit.
Petr Kyjovský před svou nehodou hrával na kytaru, nyní mu ale jeho vášeň připomínají jen zavěšené kytary v jeho bytě v pražských Nuslích. "Budu chtít zase hrát," uzavírá Petr s tím, že se svého velkého snu nevzdá. Hned potom, co bude mít za sebou bitvu s českým sociálním systémem a bude mít čas a energii se více soustředit sám na sebe.
Článek a video vznikly ve spolupráci s Aliancí pro individualizovanou podporu. Tvůrčí tým: Jenda Žáček (redakce), Milan Bureš (kamera), Jan Hála (zvuk, režie)
Aliance pro individualizovanou podporu sdružuje na 40 rodičovských, pacientských a zastřešujících organizací. Hájí zájmy osob se zdravotním postižením či chronickým onemocněním s vyššími nároky na podporu a péči a jejich pečujících. Usiluje o spravedlivý sociální systém v kampani #ProPodporu šitou na míru.
